Článek
Umírněný a smířlivý. Přesně tak jsem vnímal osobu Petra Fialy.
Nebudu se pouštět do složitých analýz, zda byl, nebo nebyl dobrým premiérem – to přenechám politologům. Spíše se pokusím popsat, jak jsem ho vnímal já osobně, jako běžný občan, kterých na ulici denně potkáváte desítky.
Někdy jsem měl pocit, že si Petr Fiala pro premiérskou funkci vybral opravdu nešťastné období. Jeho přístup k politice, styl vyjadřování a přirozeně nekonfliktní povaha by totiž lépe zapadly do prvorepublikové éry. Nebo alespoň já si ji představuji jako dobu, kdy byla úcta a respekt samozřejmostí. Dnes je tento postoj, obzvlášť v byznysu a politice, spíše překážkou.
Samozřejmě se i on snažil zbavit nálepky „klidného a rozumného“. Problém byl v tom, že jeho snahu bylo až příliš snadné prokouknout. Bylo okamžitě vidět, že tento styl – kdy se snažil útočit na své oponenty – mu byl zcela nepřirozený. Ukázalo se to zejména v závěru kampaní, ať už krajských, nebo sněmovních.
Nelze mu to mít za zlé. Když jste povahou introvert, těžko se z vás stane zuřící býk. Jenže v dnešní politice je to spíše nevýhoda. Politika je totiž obrazem české společnosti. A čeho jsme dnes na veřejnosti nejčastěji svědky? Lhostejnosti, bulvarizace a přímé i nepřímé agrese. Je to smutné, ale umírněnost a dobrá nálada jsou dnes spíše vzácnou výjimkou než pravidlem.
Co mu však skutečně vyčítám – protože to, že je klidné a rozvážné povahy, mu za zlé mít nelze – je nedostatek odvahy k prosazení reforem, které Česká republika zoufale potřebuje. Ano, podařilo se prosadit alespoň částečnou důchodovou reformu. Jenže ta je podle mého názoru (a myslím, že nejsem sám) nedostatečná.
Pokud skutečně dostal na stůl podklady, které jasně naznačovaly, do jakého průšvihu se řítíme, pak nechápu, že nenašel dost odvahy tato nepříjemná fakta otevřeně představit veřejnosti – a jasně a srozumitelně vysvětlit, že nastává čas utáhnout si opasky dřív, než narazíme do zdi. Protože potom bude to „utahování“ mnohem bolestivější.
A právě to vidím jako jeden z hlavních důvodů neúspěchu kabinetu Petra Fialy ve volbách. Vláda si nedokázala najít cestu k veřejnosti, nedokázala lidem trpělivě a opakovaně vysvětlovat, proč dělá to, co dělá, a hlavně – proč je to nutné. Přitom to měla neustále na stole: „Běžte mezi lidi a vysvětlujte, znovu a znovu.“ Jenže někomu zkrátka trvá déle, než pochopí i zdánlivě marginální věci.
Petr Fiala pochopil potřebu komunikovat s lidmi příliš pozdě. Ve chvíli, kdy jeho popularita klesla na historické minimum – a opozice tento fakt dokázala mistrně využít – už bylo pozdě.
Nelze mu upřít snahu: během předvolební kampaně objížděl setkání s občany, mluvil s lidmi, snažil se vysvětlovat. Ale troufám si říct, že to bylo v době, kdy o volebním výsledku už bylo víceméně rozhodnuto.
Možná by byl Petr Fiala skvělým premiérem v prvorepublikové době. Jenže v dnešní době a s jeho povahou to jinak dopadnout nemohlo. A je to vážně škoda – protože po dlouhé době jsme měli ve vedení země člověka, který důstojně reprezentoval Českou republiku a pomohl jí znovu získat dobrou reputaci ve světě.
Za to je třeba odcházejícímu premiérovi poděkovat. A doufat, že ti, kteří chtějí v jeho práci pokračovat, si z tohoto nezdaru vezmou ponaučení. Je zásadní nemyslet jen na zahraniční reputaci, ale především na domácí scénu. Protože právě ta nakonec rozhoduje o úspěchu či neúspěchu.
