Článek
Rozumím politické rozepři. Rozumím, že se odstupující premiér a ministr financí nechtějí dělit o své „děťátko“ v podobě návrhu státního rozpočtu, jelikož jsou na něj — alespoň tak to čtu z jejich vyjádření — patřičně pyšní. Jenže problém je, že státní rozpočet není ani premiéra Fialy, ani Zbyňka Stanjury.
Státní rozpočet se totiž skládá z peněz nás, občanů České republiky, a právě my bychom měli vědět, kam naše peníze budou směřovat.
Politické rozepře k politice neodmyslitelně patří. Špatné to je ovšem v případě, kdy si politici vezmou za rukojmí samotné občany. A to se právě děje. Andrej Babiš vyzval odstupující vládu, aby do Sněmovny znovu poslala návrh státního rozpočtu, podle kterého se nová vláda bude chtít z větší části držet, jelikož není dost času na vypracování nového návrhu tak, aby více odpovídal představě vítězi voleb.
Jenže Fiala se Stanjurou trvají na tom, že k tomu není důvod. Podle nich si má nová vláda předložit svůj vlastní rozpočet, protože se před volbami honosila tvrzením, že ten stávající je špatný a měl by se přepracovat. Na mě to působí jako chování malého dítěte, kterému vezmete oblíbenou hračku.
Jenže ta hračka není jejich — je nás všech. My bychom přece měli vědět, jak stát nakládá s našimi penězi.
Pokud premiér Fiala hovoří o tom, že je rozpočet dobrý a proinvestiční, nechápu pak obavy z toho, proč ho nechtějí předložit nové Sněmovně. Protože pak jeho slova ztrácejí na vážnosti a celá situace vyvolává v mnohých dojem, že rozpočet není pravdivý a chybí v něm zásadní položky. Je snad pravda, že v rozpočtu nejsou kryté důležité projekty, kterým hrozí zastavení kvůli nedostatku financí?
Nebo snad mají Andrej Babiš či Alena Schillerová pravdu v tom, že rozpočet není realistický a chybí v něm návrhy na financování klíčových projektů?
Pokud to tak není, nechápu, čeho se Fiala nebo Stanjura bojí. Přeci pokud si stojím za něčím tak skálopevně, není důvod mít jakékoli obavy. Spíše by měli být hrdí na to, že se jim podařilo sestavit něco, čeho se chce držet i nová vláda.
Předložení návrhu státního rozpočtu považuje za vstřícný krok také prezident Petr Pavel. I on pochopil, že tato patová situace je pouze hrou politiků, kteří si tímto způsobem vyřizují své osobní nesympatie. Všem účastníkům sporu bych ovšem doporučil, aby si k jejich řešení vybrali jinou agendu než tu, na níž závisí samotný chod státu.
Ve výsledku totiž na to doplatí opět jen občan. Politici — a je jedno, zda vládní či opoziční — by si měli uvědomit, že jsou tu oni pro lidi. Rozhodně neplatí, že lidé jsou jen nutným zdrojem volebních hlasů, takže po volbách na ně už není nutné brát ohled. Jenže já mám někdy pocit, že občané jsou to poslední, co politiky zajímá. A spor o státní rozpočet je toho dalším důkazem.
Autorský text
Pomocné zdroje: ČTK - Pavel vstoupil do sporu o rozpočet, jeho předložení by měl za vstřícné gesto
