Článek
Když totiž čtu, že Česká obchodní inspekce udělila supermarketům pokuty za klamání zákazníků, vždycky se trochu dojmu. Ne snad dojetím, ale smíchem. Devět milionů korun dohromady? To je pro takovou Billu asi jako když mi doma spadne rohlík na zem máslem dolů. V první chvíli mě to zamrzí, ale žít se s tím dá.
Ty pokuty mají odrazující efekt asi jako upozornění na cigaretách. Každý ví, že tam jsou, ale všichni to s klidem ignorují. Supermarkety už dávno pochopily, že „Naše cena“ neznamená „sleva“, ale „jsme drzí a víme, že nám to projde“. A tak dál přeceňují těstoviny, zdražují máslo, aby je mohly slavnostně „zlevnit“, a s úsměvem pokladní klamou zákazníka.
Když čtu, že inspektoři udělili 16 pokut, napadne mě otázka: a kolik je v téhle zemi supermarketů? Asi tolik, kolik je komárů u rybníka. Jenže inspektorů máme tolik, kolik je v lednu komárů v mrazáku. Takže šance, že zrovna ta „sleva týdne“ padne do oka kontrolorům, je přibližně stejná, jako že mě zastaví policie, když jedu s propadlým řidičákem.
A víte, co je na tom nejvtipnější? Všichni vědí, že to funguje. Spotřebitelé se na ty falešné cedulky chytají jako kapři na třpytku. „-38 %“ a hned je košík plný, i kdyby to bylo o korunu dražší než včera. Supermarkety si to totiž moc dobře spočítaly. Pokuta sem, pokuta tam – pořád se jim to vyplatí. A to doslova.
Říká se, že náš zakazník, náš pán. U nás spíš dvorní šašek, co tleská, když mu obchodní řetězec s velkou slávou prodá těstoviny za „akčních“ 69,90 místo 96,90. A zatímco my se plácáme po ramenou, jak jsme na tom vydělali, někde v korporátní kanceláři si manažer připíjí proseccem: „Na zdraví, ČOI! Těch pár milionů so zapíšeme do účetní knihy jako výdaje na velmi výhodný marketing.“
Takže ano, supermarkety opět dostaly pokuty. Ale dokud ty pokuty nebudou větší než náklady na tisk těch jejich slevových cedulek, nic se nezmění. Jen nám zas jednou ukázali, že v téhle zemi se pořád vyplatí dělat věci špatně – pokud je děláte dostatečně ve velkém.
Použité zdroje:
