Zemědělci jako bojovníci za českou půdu. Proč ale ta nálepka proruských živlů?

Slova ministra zemědělství Marka Výborného, který údajně preferuje jednání u kulatého stolu před nic neřešícím protestem v ulicích, mi připadají jako pokus o návrat do časů minulých, kdy byla snaha řešit problémy slovy, a ne hlasitými pochody. Ale co když k tomuto poklidnému jednání nejsou přizváni ti, kohož se problémy dotýkají nejvíce?

Jde o samotné zemědělce, které můžeme označit za jakési obránce české půdy. Jsou to právě oni, kdo se probouzí před svítáním, aby živili zemi i nás samotné. Dovolili se ozvat a díky tomu jsou najednou označeni za politické herce s vlastními agendami. V horším případě dokonce za proruské živly. Ironie celé situace je tak silná, že by z ní mohl vzniknout scénář pro politickou satiru.

Ale je vůbec možné vnímat touhu po spravedlivé odměně za tvrdou práci a po udržitelném hospodaření na vlastní půdě politickým cílem? Není hlavním důvodem to, že jednoduše chtějí být vyslyšeni?

Ministr mluví o preferenci jednání s velkými nevládními organizacemi. To však ve mně vzbuzuje otázku, zda v zamýšleném dialogu ještě zbývá místo pro hlas malého zemědělce, který nechce nic víc než čestně obdělávat svou vlastní půdu.

Nespokojeným hlasům zemědělců bychom měli naslouchat i my sami, jako spotřebitelé. Myslím si, že právě ve svých rukách máme mnohem větší moc než samotný ministr zemědělství. Je to moc rozhodnout se, zda při svém nákupu dáme přednost bramborám z Egypta, nebo těm, které se na pult obchodu dostaly z nedaleké české farmy. V tom vidím ten zásadní problém, na který se farmáři snaží poukázat, jelikož dnes je pozornost spotřebitele zaměřena primárně na cenu.

Je velmi snadné a krátkozraké obvinit zemědělce, že jejich protesty jsou poháněny skrytými agendami, ale mnohem těžší je se podívat do zrcadla a odpovědět si na otázku, co my sami děláme pro podporu těch, kdo nás kdysi tak dobře živili a živit by nás měli i nadále.

U každého problému se vždy hledá nějaký viník, ale málokdy se hledá cesta k nějakému řešení. Možná by stálo za to, abychom vždy nečekali jen na politická řešení, která nemusejí být vždy optimální, ale hledali nějaké řešení právě ve svém každodenním chování. Právě preferování lokální produkce by se nemělo stávat jen jakýmsi pomíjivým módním trendem, ale osobní nutností.

Možná by stačilo jen při dalším nákupu, až budete stát před regálem s ovocem a zeleninou, vzpomenout si na to, že naše vlastní rozhodnutí má mnohem větší váhu, než si možná myslíme. Podporou lokálních zemědělců nejen pomáháme chránit naši půdu a životní prostředí, ale zároveň uchováváme kousek české identity a vlastní nezávislosti.

Nakonec to může být pro nás všechny takový malý politický cíl, za který ovšem stojí bojovat, nebo ne?

Zdroj: ČT24.cz