Hlavní obsah
Věda

Co ví antropologie o darech? Porušit zvyklosti je jako vyhlásit někomu válku

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Wikimedia Commons, public domain

Antropolog Bronisław Malinowski s obyvateli Trobriandových ostrovů.

29. 11. 2022 13:30

S propukajícím adventem se lidé na celém světě začínají shánět po vánočních dárcích. Budou se přitom přinejmenším snažit řídit pravidly, jež pomohl před staletím objasnit vědec Malinowski.

Článek

Před sto lety vyšlo jedno z průkopnických děl moderní sociální antropologie Argonauti Západního Pacifiku (1922) od polsko-britského antropologa a etnografa Bronisława Malinowského. Vědec knihu napsal na základě svého terénního výzkumu na Trobriandových ostrovech, jež se nacházejí v oblasti Massim na jihovýchod od největšího tropického ostrova na světě, Nové Guineje.

Malinowski se ve své slavné knize zaměřil na rozbor ceremoniální směny kula. Trobrianďané si s obyvateli jiných ostrovů vyměňovali náramky mwali za náhrdelníky soulava a naopak. Vydávali se na dlouhé cesty po neklidném moři, aby směnili své šperky s cizími lidmi. Proč to dělali?

Konference, válka, Trobrianďané

Nejdříve si však povězme něco o Malinowském a jeho výzkumu. Vědec v roce 1914 odcestoval do Austrálie, aby se tam zúčastnil odborné konference. Po jeho příjezdu však vypukla první světová válka. Jakožto Polák, tedy občan tehdejšího Rakouska-Uherska, se Malinowski technicky vzato stal nepřítelem sil Dohody. Podařilo se mu však vyjednat si podmínky, jež mu umožnily strávit čas Trobriandových ostrovech, které tehdy patřily pod australskou koloniální správu.

S jednou přestávkou na těchto ostrovech Malinowski prožil celou první válku. Jedním z průkopníků moderní antropologické metody se stal díky tomu, že si osvojil místní jazyk, dlouho žil v tamějších vesnicích, aktivně se účastnil života domorodých obyvatel a snažil se jej vědeckou metodou popsat a poznat. Na základě dlouhodobého pobytu mezi obyvateli ostrovů došel k závěru, že každý kulturní zvyk či ceremoniál je důležitý a plní pozitivní a nezastupitelnou funkci pro chod společnosti. Proč tedy existovala kula, jež si žádala dlouhé a nebezpečné výpravy na otevřené moře?

Nekonečné putování hodnot a závazků

Malinowski si všiml, že kula probíhá v pomyslném kruhu mezi obyvateli jednotlivých ostrovů: ve směru hodinových ručiček se vyměňují náhrdelníky soulava za náramky mwali; ty zase putují ve směru proti chodu hodinových ručiček.

Tuto perspektivu však místní neměl; netušili, jak velké vzdálenosti jimi směňované šperky urazí a mnohdy byly šperky scestovalejší než jejich dočasní majitelé. Ti byli opravdu dočasní - očekávalo se totiž, že šperky budou v neustálém pohybu. Pozdější vědecké expertizy prokázaly, že některé z nich byly v oběhu i stovky let. Jak tento princip vystihl Malinowski: „Jednou v kula, navždy v kula.“ My můžeme v nadsázce citovat klasickou českou pohádku: „Co peklo jednou schvátí, to už nenavrátí.“

A jak probíhala samotná směna? Šperky neměly nominální hodnotu. Jejich hodnota se utvářela v očích směňujících na základě historie směňovaných šperků, protože se velice dobře vědělo, kdo je dříve vlastnil; řečeno sběratelskou terminologií, jaká byla jejich provenance. Očekávalo se však, že směňované mwali bude mít ekvivalentní hodnotu za získaný soulava. Nesmlouvalo se, očekávala se rovnost, jednalo se o dar a protidar, předpokládalo se, že předměty budou stejné hodnoty.

Jsme v tom všichni stejně

Máme za sebou první adventní neděli a někteří z nás už usilovně řeší vánoční dárky. K Trobriandovým ostrovům máme náhle lidsky blíže než tisíce kilometrů, jež nás od nich dělí.

Marcel Mauss, francouzský etnolog a sociolog, napsal knihu Esej o daru (1925, č. 1999). V ní definoval dar prostými imperativy: přijímat, dávat, oplácet – s důrazem na to, že dar má být ekvivalentní hodnoty. Vzpomínáte si v této souvislosti třeba na seriál Teorie velkého třesku?

V jednom z dílů přistupuje hlavní protagonista, svéhlavý vědecký génius Sheldon, na vánoční výměnu dárků, ale jelikož zná delikátnost zvyku a alchymii rovnosti relativní hodnoty daru a protidaru, připraví se na všechny možné alternativy. Shromáždí tudíž sadu různě drahých dárků, aby mohl za přijatý dar nabídnout adekvátní protidar. Nakonec jej však jeho sousedka a kamarádka Penny stejně dostane do úzkých, protože žádný z potenciálních darů v Sheldonových očích nestačí na její vánoční prezent - prostý plátěný ubrousek.

Na ubrousku je totiž kromě podpisu i „zbytkový genetický materiál“ Sheldonova osobního hrdiny a legendy science-fiction, Leonarda Nimoye alias prvního vědeckého důstojníka Spocka ze seriálu Star Trek. Herec si do něj otřel ústa.

Kdo riskne zachovat se jinak?

Přijde vám banální definovat dar jako společenskou povinnost přijímat, dávat a oplácet? Otočme to: stačí si představit, že coby hosté přicházíme na narozeninovou party, gratulujeme oslavenci a nabízíme mu dar. A v tu chvíli se ozve: „Děkuji, nechci.“.

Anebo ještě jinak: blíží se chvíle, kdy si naši blízcí pod vánočním stromečkem rozbalí balíčky nadepsané jejich jmény, jen my ne. Žádný tam pro nás není. Je to silný sociální políček, že? Nedat dar, nepřijmout ho, neoplácet jej… Je to jako vyhlásit druhému válku, napsal etnolog Mauss. Jde o naprostý sociální závazek - a věděli to už Trobrianďané.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz