Článek
Uvnitř izraelské armády to vře. Viníkem masakru z letošního 7. října není podle některých vlivných příslušníků Israel Defense Forces (IDF) pouze jeden. Tedy militantní hnutí Hamás z pásma Gazy. Tím druhým má být Benjamin „Bibi“ Netanjahu (73), předseda izraelské vlády, a jeho mocenská družina. „Musíme nejprve vyřešit tu situaci v Gaze, měsíc a půl, než se zorganizujeme. A pak přijde na řadu Netanjahu, ten je klíčem k tomu, co se stalo,“ cituje český novinář David Shorf z hodinových telefonátů se svými přáteli z IDF. Deset let pracoval jako zástupce šéfredaktora Lidových novin a dříve jako reportér časopisu Týden. Kromě českého občanství má i to Státu Izrael, absolvoval tedy povinnou vojenskou službu v jednotce bojového inženýrství (srozumitelně: jako ženista třeba pro deaktivaci výbušnin).
„Co chce Bibi kromě toho, že se nechce nechat zavřít?“ klade si Shorf řečnickou otázku v narážce na korupční skandály izraelského předsedy vlády. Prý oslabovat umírněnou palestinskou samosprávu na tzv. Západním břehu Jordánu a tolerovat radikální hnutí Hamás v pásmu Gazy. Překvapení? Snad jen ve středoevropských dálavách, ale na Blízkém Východě za posledních 15 let, kdy byl „krásný Bibi“ více méně u moci, vlastně vůbec. Politicky se totiž opírá o hlasy izraelských osadníků, kteří svými domy a bytovkami nelegálně ukrajují plochu z palestinského území na pravém břehu řeky Jordán.
Armáda jako bezpečnostní agentura
Předseda pravicové strany Likud tedy čistě z politických důvodů stranil zmiňovaným osadníkům, a v tomto duchu rovněž bránil možnému urovnání palestinsko-izraelských vztahů (program izraelské levice). Podle Shorfa pod Netanjahuovou taktovkou armáda postupně ztrácela svou širší obrannou funkci a proměnila se v jakousi „bezpečnostní agenturu“ osadníků. Paradoxně ovšem tam, kde od umírněných Palestinců z hnutí Fatah a dalších organizací toho příliš nehrozilo. Naopak reálnému nebezpečí z pásma Gazy, kde vládne od roku 2006 nesmiřitelný Hamás, bylo věnováno méně pozornosti.
„V Gaze nebyl nikdo, a to dlouhodobě. Bylo tam hodně holek a spousta vojáků odjela na šabat,“ popisuje Shorf situaci před útokem Hamásu. Netanjahu prý doufal, že situace nebude eskalovat podle tiché dohody „tady je našich tisíc raket (Hamásu-pozn. aut.), a tohle je naše odveta“. A uvěřil, že tímto balancováním mezi umírněnými a radikálními Palestinci v konečném důsledku zabrání vzniku jejich samostatného státu. Shorf si nebere servítky: podle jeho osobních zkušeností tvoří jiné než bojové síly - doslova je nazývá „kancelářské krysy“ - až 85 procent izraelské armády. Těch vskutku elitních jednotek prý není víc než patnáct nebo dvacet procent.
Z kasáren domů nebo si přivydělat
Třeba dívky (základní vojenská služba v Izraeli je povinná bez výjimky) mají v 17 hodin po službě a jdou domů nebo na brigádu do baru. A pilotům z letectva, jakési „první třídě“ armády, do kasáren jezdí vystupovat stand-up komici, aby je pobavili. Podle Shorfa se při zařazování k jednotlivým složkám hledí nejen na schopnosti, ale i původ - tradiční dělení na větve Aškenazů a Sefardů. „Armáda není jen stroj na bezpečnost, ale i stroj na sociální status, jak se ti lidé poměřují mezi sebou,“ vysvětluje.
Jak dále uvedl, do zbraně sice bylo povoláno 170 000 rezervistů, ale situace je daleko od ideálu. Na takto bezprecedentní mobilizaci v dějinách Izraele není armáda připravená. „Nemají pro ně vybavení,“ konstatuje Shorf. Prý se aktuálně v Izraeli pořádají sbírky, kdy civilisté vojákům kupují zubní kartáčky, mýdlo nebo světlo tzv. čelovku a nosí tyto věci na určená místa. Zda to bude stačit k dobytí dvoumilionové Gazy, se dozvíme v nadcházejících týdnech nebo spíše měsících. Izrael se totiž připravuje na dlouhou válku…
Seznam zdrojů:
Kecy a politika (na Youtube): „Izraelský speciál - David Shorf: Proč selhala izraelská armáda?“
