Článek
Příslovečnou „pilku na železo ve vánočce“ herec Jiří Štěpnička (77) své matce do vězení nepropašoval. Ale jiné věci ano. I když byl v době výkonu jejího trestu za pokus o neoprávněné opuštění republiky ještě malý kluk. Co tomu předcházelo? Kmotrem mu byl politik Jan Masaryk (1886-1948), syn prezidenta zakladatele naší republiky. V meziválečném období působil mimo jiné jako velvyslanec ve Velké Británii a po vypuknutí druhé světové války se stal ministrem zahraničí v Londýně sídlící exilové vlády. Štěpnička se na půdě Albionu zase narodil.
Jeho matka, prvorepubliková hvězda Jiřina Štěpničková (1912-1985), totiž v Británii strávila první poválečná léta. Byl počat z jejího krátkého vzplanutí k výtvarníku Janu Samcovi (1917-1988). Matčino příjmení tedy herec používal jak umělecké jméno, v oficiálních dokladech však stálo Jiří Samec. Na radu své dcery však Štěpnička po revoluci tuto rozpolcenost odstranil a pseudonym se mu stal právoplatným jménem.
Na klíně matky jí předal kontraband
Štěpničková se sice po Únoru 1948 připojila k všeobecnému budovatelskému nadšení, ale během pár let z něj vystřízlivěla. A rozhodla se k radikálnímu řešení - uteče se synem na Západ. Takže čtyřletý Jiřík na podzim roku 1951 netušil, že s matkou kráčejí ke státní hranici. Namluvila mu, že jedou do Karlových Varů za tatínkem. Akci však nejen monitorovala, ale přímo organizovala komunistická Státní bezpečnost. Past na prominentní „zrádkyni“ sklapla podle plánu a Štěpničková putovala za mříže.
Podrobnosti o tom, co předcházelo nezdařenému útěku Štěpničkovy matky, detaily jeho průběhu i následky jsou obsaženy ve starším článku na odkazu níže.
Poté se jednou za čtvrt roku Jiřík vydával na návštěvu do pardubické věznice, kde si matka odpykávala patnáctiletý trest. Cesty se odehrávaly vždy podle stejného scénáře. Sám jel z Karlových Varů do Prahy k tetě Marii Hálkové a společně pak cestovali do Pardubic. První návštěvy se odehrávaly v místnosti, která byla rozdělena na kóje s mřížemi a sklem, pod nímž byl jenom úzký výřez třeba pro podání rukou.
„Jak se uvolňovala politická situace, tak se také uvolňovalo prostředí návštěv. A končilo to tím, že jsme byli v jedné místnosti, sami u jednoho stolku, kde jsem seděl mámě na klíně a v koutech stály stráže. I tak se mi podařilo mamince propašovat nějaké věci, které nesměla mít, třeba kapesní nožík nebo peníze,“ vybavuje si herec. S otcem vyrůstal ve výše zmíněné západočeské lázeňské metropoli. Z tohoto mezinárodního prostředí vzešla i jeho náhradní matka.
„To byla Ruska, jmenovala se Varvara. A coby Ruska v Čechách jako jedna z prvních začala dělat humrové chlebíčky, po nichž já ještě dneska prahnu,“ směje se Štěpnička. Když jde do divadla na představení, tak si prý pokaždé jeden takový koupí. Macecha, magistra farmacie, ho občas vodila k sobě do práce. Díky tomu se v lékárně naučil vyrábět i různé kapsle nebo masti. A jaký má nyní vztah k obrovi na východě? „Opět nad námi visí hrozba Ruska, které nás stále považuje za své území. Ve státě je chaos a lidé mají zkreslené vnímání svobody,“ varuje herec a vynikající dabér Jiří Štěpnička.
Seznam zdrojů:
https://www.pametnaroda.cz/cs/stepnicka-jiri-20220803
Face to Face - René Kekely (https://www.youtube.com/watch?v=qvyxC3gEVD4)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Štěpnička
