Článek
Komické je, že lidská práva mohou být stejně tak komodifikována. Přeborníky jsou v tom veškeré korporace s jejich roztodivnými ESG certifikáty o udržitelnosti. Nápomocno jim je i naše známé influencerstvo.
Taková komunikace firem se nás snaží přesvědčit o tom, že dobře podaný příběh o záchraně jihoamerické opičky z džungle se zlomenou ručičkou dokáže vymazat staletí drancování těch samých opiček. Výrobní a těžební stroje právě těchto firem drtily a drtí jejich pařátky dodnes. V podobném duchu, kdy se snaží apelovat na lidská práva a emoce, se nese i výběr nových tváří Pride month kampaně oděvní značky Converse, proslavené svými teniskami, která nyní patří do portfolia společnosti NIKE.
Musíme si uvědomit, že právě oděvní průmysl nejčitelněji neprodává pouhé předměty s danou funkcí, ale nabízí celé portfolio identit pro uživatele. Od ležérní kolekce inspirované prokletými básníky z Montmarteru až po obleky, ztělesňující soutěživý duch finančníka z Wall Street. V tomto momentě nastupuje také rainbow-washing, který společně tvoří ucelený ideový obraz následného marketingového mixu.
Delulu
V kampani pro značku Converse se představila řada výrazných osobností z české queer a umělecké scény, ztělesňující různé formy sebevyjádření a lidskoprávního boje. Mezi nimi tak najdeme Kryštofa Stupku (@krystofstupka), známého LGBTQ+ aktivistu, tanečnici Mashu (@mashkarka), Davida Daniela (@misspetty_p), známého pod uměleckým jménem Miss Petty a reprezentujícího drag scénu. V neposlední řadě můžeme spatřit i módního návrháře Jeremiáše Fürsta (@jerry_furst), influencerku Terezu Koubkovou (@holkazletne) a hudebníka Principa (@allabouttheprincip).
V kontextu současných událostí na české aktivistické scéně mě však nejvíce zaujala přítomnost slečny Jany Myšákové (@nottheplainjaneagain), jedné z provozovatelů Safe Space kavárny s aktivistickým knihkupectvím (není mi známo, jak se toto knihkupectví liší od ostatních, jež se také specializují na politickou filosofii). Myšáková se aktivně vyjadřuje k izraelsko-palestinskému konfliktu, často i prostřednictvím kontroverzních narativů.
Na jednu stranu tak působí jako zastánkyně palestinských práv, ale na druhou je součástí absurdního úkazu. Ve zmiňované kavárně visí palestinská vlajka jako symbol solidarity, ale tato snaha o ztotožnění s touto politickou linií se rychle vytrácí. Ukazuje se to na příkladu Myšákové, jež se prezentuje jako fotomodel pro korporaci figurující na seznamech bojkotovaných firem hnutí BDS. Nechme stranou pouze jako lakonickou poznámku, že lidská práva jsou pro společnost Nike ožehavé téma a Ujgurští pracovníci ze sweatshopů pravděpodobně nepatří mezi průměrné návštěvníky Safe Space kavárny s aktivistickým knihkupectvím.
Konzum a etika
Tento rozpor tak vyvolává otázku, kde je hranice mezi upřímnou snahou zlepšit svět a pouhým vytvořením si aury bojovníka. Stejně jako v případě výše zmíněných ESG certifikátů, se totiž jedná o skvělý prostředek k navázání emočního vztahu s konzumentem produktu. V případě influencerů je produktem vlastní osoba a osobní značka. Každý samozvaný spasitel či přímo podnik, který si na takových základech buduje vlastní značku, by měl být podroben vyšším nárokům na morální kredibilitu.
Nechci shazovat snahy jednotlivců, ale apelovat na konzumenty, aby nepodléhali stádovité konzumaci obsahu, který je proměňuje v komoditu. Uvědomme si, komu věnujeme svou pozornost a za jakou cenu, a buďme kritickou zpětnou vazbou. Ptejme se influencerů, zda jejich jednání skutečně odpovídá jejich proklamovaným hodnotám, a hledejme možné rozpory. Buďme aktivními konzumenty, kteří kladou otázky a neakceptují slepě to, co je jim předkládáno.
Jedno je ale jisté! Z historie víme, že uvědomělý konzumerismus, takzvaný domněle odpovědný přístup k nakupování zohledňující například ekologii a etiku, je jako motor společenské změny nesmysl, a lidé nejsou tak naivní, aby „žrali seno“!
Autor se považuje za sionistického agenta (osoba mimo finanční toky z Kataru).
Článek původně vyšel na serveru Studentské listy.
