Článek
Drahý Time,
zatímco v minulém díle jsme se podívali do LHC, jak tam vyrábějí zlato, dnes bych se rád věnoval něčemu jinému. V současnosti jsou média plná tvrzení o vědeckém konsenzu, který nikdo nesmí zpochybnit. OK, konsenzus to může být, OK, můžou za ním být haldy vědců, ale vědecké to není, ani trochu. Pojďme se na to podívat, proč.
Věda podle Sira Karla Raimunda Poppera
Sir Karl Raimund Popper se narodil 28. července 1902 ve Vídni, jeho rodina přitom pocházela z Čech, takže má vazbu na naší zemi. Jeho dílo je obsáhlé, věnoval se filozofii, byl významným představitelem moderního liberalismu a nás bude zajímat hlavně jeho práce na poli teorie vědy. Zemřel 17. září 1994 v Londýně v požehnaném věku 92 let.
Pro nás budou klíčové dvě jeho následující knihy:
Logika vědeckého bádání z roku 1934 a Domněnky a vyvracení: Růst vědeckého vědění (nemůžu to najít česky vydané, v originále je to Conjectures and Refutations, the Growth of Scientific Knowledge), doporučuji raději číst v originále. Tuto knihu vydal v roce 1963 a je pro pochopení celé problematiky mnohem přístupnější, než Logika vědeckého bádání.
Popperova metodologie dnes představuje jeden z nejvlivnějších způsobů, jak přemýšlet o vědeckém poznání. Jeho požadavek, aby vědecká tvrzení byla vystavena možnosti vyvrácení, zásadně ovlivnil naše chápání toho, jak má věda postupovat. Ano, jde o vyvrácení pravdivosti tvrzení prostřednictvím empirického důsledku, který s ním není slučitelný, protože vědecký pokrok spočívá v odstraňování chyb, nikoli v hromadění potvrzení. Pokud se chceš podívat, existují i myslitelé, kteří s Popperem nesouhlasí, třeba Kuhn, Lakatos, Feyerabend. Ale tohle je už za scope dnešního vyprávění.
Od problému k teorii
- Problém - teď už podle Poppera - na začátku je nějaký problém, který potřebujeme řešit, nějak popsat, uchopit.
- Hypotéza - navrhneme tedy určité řešení problému, domněnku neboli hypotézu.
- Dedukce testovatelných důsledků - z hypotézy logickou dedukcí odvodíme, jaké důsledky by měly platit, pokud je naše hypotéza správná, a především zda tyto důsledky můžeme nějak testovat. Tady odbočím, testovatelné důsledky jsou jedna velká bolest současné teorie strun. Zatím totiž, přes všechno úsilí, přes všechno bádání, nedokázala odvodit byť jediný testovatelný důsledek. Ok, není to úplně přesné, nějaké ty diskuze, jak teorii (podle Poppera to má být hypotéza), tedy jak tuto hypotézu testovat už probíhají. Ale základní problém je, že jsme velmi daleko od empirického testu, který by tu hypotézu potvrdil, nebo vyvrátil.
- Pokus o falzifikaci - jak už jsem psal: vědecký pokrok spočívá v odstraňování chyb, nikoli v hromadění potvrzení. Naším cílem je hypotézu vyvrátit. To, že se nám to v tomto konkrétním pokusu nepovede potom znamená, že se musíme příště více snažit.
- Vyvrácení testem - zpět k formulaci hypotézy
- Potvrzení platnosti -i tohle může vést k přeformulování hypotézy a návrhu nových, testovatelných důsledků, nových testů a potvrzení nebo vyvrácení, opakovaně.
- Vznik teorie - pokud hypotéza přežije testování, v určitém okamžiku se z ní stane teorie. Ale pozor, neznamená to automaticky vyšší pravdivost, než měla původní hypotéza, ale že jde o rozvinutý systém hypotéz, které přežily nějaké to testování a zatím nikdo nepřišel s experimentem, který by tu teorii vyvrátil.
Praktický příklad - černá labuť
Pro lepší pochopení zkusím nastřelit příklad, jak se naše poznání může postupně vyvíjet.
Problém: Jakou barvu mají labutě?
Hypotéza: Všechny labutě jsou bílé.
Testovatelný důsledek: Pokud je hypotéza pravdivá, neexistuje černá labuť.
Pokus o falsifikaci: Hledáme černou labuť.
Výsledek: Na severní polokouli najdeme tisíce bílých labutí, ale potom někdo zajede do Austrálie a voilà - tady se na vodě pohupují černé labutě.
Vyvrácení: Hypotéza „všechny labutě jsou bílé“ je vyvrácena.
Revize: Musí dojít k revizi hypotézy o barvě labutí a její zpřesnění - Existují bílé a černé labutě.
Nové testovatelné důsledky: Pokud je hypotéza pravdivá, neexistuje labuť jiné barvy než bílé nebo černé.
Pokus o falsifikaci: Hledáme jinak barevnou labuť.
Výsledek: Nenašli jsme žádnou takovou labuť.
Teorie: Existují černé a bílé labutě.
A teď můžeme čekat, jestli někdo, třeba pomocí GMO nevyšlechtí labuť barevnou jako papoušek ara a nerozstřelí tím celou teorii. A kdyby se tak stalo, musíme zpřesnit:
V přírodě, bez šlechtění nebo GMO, se vyskytují pouze bílé a černé labutě.
To tučně je zpřesnění, spíše změna rozsahu hypotézy -> teorie.
Závěr
Už teď je ten článek dost dlouhý a to jsem se vůbec nezmínil o tom, jak přesně konstruujeme hypotézu a jestli máme šanci říci, že nějaká hypotéza je lepší než jiná, což je v současné době velmi důležité.
Rád bych se tu vrátil k už dvakrát napsanému: Vědecký pokrok spočívá v odstraňování chyb, nikoli v hromadění potvrzení. Pokud v jisté oblasti vědy vidíš, že se děje pravý opak a že lidé, kteří se snaží o vyvrácení, jsou ostrakizováni nebo minimálně zostouzeni, není to ani vědecký, ani pokrok. Potom už je to „věda“ na úrovni marxismu-leninismu, kdy je tvrzení jsou pravda, protože jsme to řekli a každý, kdo s tím nesouhlasí, je revizionista zralý transportu do Gulagu. Potrefená labuť nechť zakejhá v diskuzi.
Vážený čtenáři, děkuji Vám za Vaši pozornost, kterou jste věnovali mému článku. Snad jste se dozvěděli něco nového, co Vás zaujalo. Chtěl bych Vás teď poprosit o příspěvek, který mi pomůže zajistit korektury a vydání druhého dílu, tentokrát pod názvem: Tim se zase ptá: Proč a jak funguje vesmír. Bez Vás ta kniha nevznikne :)
