Vtip: Odborná úvaha o kvantové podstatě kocoviny

Požívání etanolu je nám veskrze příjemné a podle některých autorit i veskrze užitečné. Pokud se podíváme na kvantovou úroveň, je nesporné, že etanol převede naše tělo jako celek na vyšší energetickou úroveň. Což je fajn, ale bohužel, co šlo nahoru, musí jít taky dolů, tak je to v přírodě zařízeno a v subatomárním světě se to děje skoro pořád. Příroda je už od přírody líná, tak vše, co v ní existuje, se zarputile snaží zaujmout stav s co nejmenší energií. Proto i opilost, jakožto vybuzený energetický stav, je jednoznačně nestabilní a tělo následně samovolně přechází nazpět do původního klidového stavu. To sebou nese i nemilé projevy, mezi něž patří kocovina.

Klíčovou otázkou je, co se stane se získanou energií, jakým způsobem se ji tělo zbavuje. Nutně dochází k jejímu vyzáření a to v podobě vysoko energetických fotonů daleko za viditelným spektrem. Kdyby tomu bylo jinak, třeba docházelo k vyzařování viditelného světla, excitovaný člověk při přechodu do normálního stavu svítil, což nebylo pozorováno. To, že excitovanému jedinci svítí oči, nelze považovat za důkaz. Ani se nemůže jednat o radiové vlny, to by při střízlivění, jak se též nepřesně označuje tento komplikovaný energetický přechod, nutně střízlivějící objekt rušil okolní radiové a jiné přijímače. I když byla pozorována jistá interference excitovaného jedince s dálkovým ovládáním garážových vrat, tak jde pravděpodobně pouze o vedlejší efekt.

Hlavním způsobem, jak se excitovaný organismus zbavuje energie tedy zůstává „tvrdé“ záření a tím pádem je kocovina vlastně projevem nemoci z ozáření. Tomu nasvědčují i příznaky, provázející kocovinu, jako je bolest hlavy, zvracení, vyrážka, někdy i puchýře a vypadávání vlasů. V současnosti nemáme žádný prostředek, jak tuto nemoc řešit, dokážeme pouze zmírňovat projevy této choroby a nechat tělo, aby si s ní poradilo samo.

Vyvrátit nebo potvrdit tuto hypotézu může přesné měření Geigerovým detektorem pro měření radiace.

Mezonová hypotéza rozvíjí kvantově energetickou hypotézu tím, že zahrnuje další jevy, obvykle velmi úzce spjaté s požíváním alkoholu a následným přechodem na původní energetickou hladinu. Mezon je velmi podivná částice, podivná v tom, že se skládá z hmoty a antihmoty, aniž by vybuchla v záplavě radiace. Dobrá, ona vybuchne v záplavě radiace, ale ne hned. Jak známo, gamma foton je dost velké kvantum energie, aby se mohl přeměnit právě na mezon a případně zase zpět, v kvantovém světě je takováto travesty show něčím úplně běžným.

Pro nás je důležité to, že vedlejšími produkty mezonového rozpadu jsou dva druhy zatím vědecky neprokázaných částic – srandonu a jeho antičástice průseronu. Krátce po požití prvních doušků etanolu dochází i k prvnímu výskytu mezonů v těle, to proto, že se tělo snaží vrátit na původní energetickou hladinu. Jak už bylo řečeno, mezon je velmi nestabilní částice, která se rychle rozpadne. Produktem rozpadu je srandon a průseron s tím, že srandon dokáže štěpit další a další mezony na páry srandon a průseron, což vysvětluje veselí a smích, obvykle doprovázející požívání alkoholu i jeho „nakažlivost“ – srandony uvolněné z těla jednoho z excitovaných štěpí mezony i v tělech ostatních excitovaných.

Zatímco srandon je lehká a rychlá částice – lze se domnívat, že nemá žádnou klidovou hmotnost a pohybuje se tedy rychlostí světla, průseron je pomalá a těžká částice. To vysvětluje stavy, které se po požití většího množství alkoholu dostavují s jistým zpožděním, nicméně jsou nevyhnutelné. Hodně srandonů znamená i hodně průseronů a s tím spojených nepříjemností v životě po excitaci. A protože obě částice mají vysokou energii, s jakou se derou z těla ven, dostaneme se tak oklikou ke kocovině, jakožto nemoci z ozáření.

Graviton je částice, která je zprostředkovatelem gravitačního působení, podobně jako je například elektron zprostředkovatelem elektromagnetického působení. Když se dvě tělesa gravitačně přitahují, znamená to, že si vyměňují gravitony.

O gravitonu se toho prozatím ví velmi málo a vědcům se ho prozatím nepovedlo detekovat. Neví se ani, jestli existuje jeho antihmotový protějšek – antigraviton, který by mohl gravitaci rušit. Ale to není pro nás podstatné – důležitá je interakce gravitonů, pocházejících ze Země s mezony v těle excitovaného jedince. Zdá se, že gravitony by mohly startovat řetězovou reakci štěpení mezonů na srandon a průseron. Podle některých výpočtů dochází k při této reakci k pohlcení gravitonu a jeho přeměně na další pár srandon a průseron. Takto lze vysvětlit vrávorání, potíže s koordinací – jedná se o lokální narušení gravitačního pole, stejně jako legraci, kterou z toho excitovaný a jeho společnost obvykle má a dále všechny ty modřiny, zlomeniny a jiné průsery po přechodu na normální energetickou hladinu – vystřízlivění.

V předchozím článku jsem apeloval na vědce kolem Large Hadron Collideru, aby ve volných chvílích, než se jim to heblo podaří zase nahodit, vyráběli antietanol. Součástí celého komplexu je též zařízení (opak urychlovače – brzdič) pro výrobu antihmoty. V té době jsem měl za to, že by aplikace alkoholu z antihmoty mohla odstranit projevy kocoviny. Po složitém bádání a náročných simulacích jsem ale došel k závěru, že jsem se naprosto mýlil. Aplikace antietanolu naopak kocovinu prohloubí, protože v těle dojde k anihilaci etanolu a antietanolu a následné sprše rentgenového záření. Ale nebude spuštěn proces produkce srandonu a průseronu. Takže budete mít krutou kocovinu aniž byste si užili veselí, ale se nedostaví obvyklé průsery s pitím spojené. Proto je potřeba antietanol používat s mírou až bezprostředně před hrozícím průserem, jakým může být třeba silniční kontrola anebo, co hůře, dechová kontrola při návratu domů.

A pokud patříte mezi ty šťastné, pro které je kocovina neznámá věc - máte tedy vysokou odolnost vůči radiaci. Kromě toho, že vás to apriori kvalifikuje jako pracovníky do atomových elektráren máte i velmi vysokou šanci přežít případný nukleární holokaust. Nám ostatním nezbývá než trénovat …

Za inspiraci děkuji Tomovi K. který mne přivedl na myšlenku, jak tělo ztrácí energii nabitou popíjením alkoholu.