Článek
Dohoda mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem ukazuje na dvojí zoufalství. O volební nouzi amerického prezidenta víme dobře, ale ruská strana čelí daleko horší krizi. Po dvou letech krvavého postupu, kdy mohl Kreml přes velké ztráty tvrdit, že se alespoň posouvá směrem k vítězství, byl letošní rok tím prvním, jenž tento trend otočil. Velká ofenzíva na Donbase selhala. Malé operace proti dalším regionům byly poraženy. A ruské zázemí vrzá pod tvrdou strategickou kampaní. Kreml to ví, a tak vsadil na brutalitu a klamy.
Zničit vše, co jde
Londýn, rok 1944. Nacistické Německo čelí vylodění ve Francii a obrovské operaci Bagration, jež brzy zničí velkou část Hitlerových východních vojsk. Pro většinu států by taková krize vedla ke snaze omezit množství zdrojů, jež jsou používány na vedlejší válečné činnosti, a soustředit je na krizové sektory fronty. Byla to však brutalita a zastrašování, jež nacistům vždy pomohly k moci a vítězství, a čím dál šílenější Hitler s tímto přístupem nehodlá přestat ani v posledním roce svého života. Hrůzné nálety raket V1 a V2 tak seberou život obrovskému množství britských civilistů v marné snaze zlomit vůli dlouho bojující země.
Kyjev, rok 2026. O tom, že se Trumpovo energetické příměří ukáže jako fraška, snad nikdo nepochyboval. Rusové to dokázali tím, že v ten samý den nemilosrdně udeřili na ukrajinské elektrárny, které zásobují civilní obyvatelstvo. Na rozdíl od ukrajinských náletů na Rusko nejde o kampaň, jež může ekonomicky znemožnit další vedení války. Její motiv je stejný jako ten, kterým ruští propagandisté už roky hrozí Evropě. Přestaňte nám oponovat, nebo v zimě umrznete!
Ukazuje se, že americký prezident stále kontroluje své staré spojence. Elon Musk už začal omezovat systém Starlink, který nijak neslouží k útokům na ruské suroviny či zpracovatelská zařízení, ale naopak je klíčový pro ochranu ukrajinského nebe před drony a raketami, jež útočí na ukrajinské elektrárny či prostě otevřeně vraždí civilisty v ulicích frontě dalekých měst. Stejně jako omezení sdílení zpravodajských informací je to další ukázka, že současné vedení USA nemá v zájmu jakoukoliv rozumnou reakci. Nazlobený hlupák se prostě mstí, jak jen to jde, a chce, aby před ním Kyjev kapituloval.
Realitou však je, že se celá současná strategie pohybuje především na strachu, který svírá Putina a jeho okolí. Celé regiony Ruské federace jsou už prakticky bez benzínu. Exporty do zahraničí klesly o desítky milionů barelů a s nimi padají i finanční zdroje východního tyrana. Rostou ceny jídla a dalších nutných produktů, což ukazuje i ochota dosud loajálních subjektů otevřeně kritizovat současné ruské vedení a celou válku proti Ukrajině.
Putinova říše je založena na dobývání. K moci ho vynesla vražedná válka proti Čečensku a udržela ho tam úspěšná invaze do Gruzie. Zabrání Krymu bylo vrcholem dobyvatelovy kariéry a zdálo se, že další konflikt tuto dráhu pouze posílí. Kromě rostoucí zkázy na domácí scéně však Vladimír Putin poprvé také čelí faktu, že prohrává i na bojišti. Rok 2026 měl být vrcholem jeho triumfu, kdy konečně plně ovládne Donbas a bude moci prezentovat Rusům nové vítězství. Stal se však pravý opak.
Válka se otočila
Ofenzíva proti pevnostní linii měst Slovjansk a Kramatorsk selhala. O tom už se dnes nedá pochybovat. Snaha, jež měla do konce roku tuto strategickou lokalitu plně dobýt, nakonec ani nedorazila k branám obou hlavních měst. Zasekla se na prvních liniích ukrajinské obrany a u sekundárního města Konstantiniivka, které navíc dosud plně nedokázala dobýt. Ruská armáda opět hromadně krvácela v bojích o dobře bráněná ukrajinská města, ale na rozdíl od předchozích let nedokázala svou snahu dovést k alespoň částečnému triumfu. Místo něj jsou naopak hnáni zpět.
Proti ofenzívy se do ukrajinského jazyka vrátily po více než rok trvající pauze, ale dorazily s dost možná nikým nečekanou efektivitou. Zda je hlavním důvodem oslabení Rusů, reformy a výměny v ukrajinském vrchním velení či schopnost Kyjeva lépe využít nové technologie, je diskutabilní, ale jejich efektivita se nedá popřít. Ze začátku roku se především ukázaly na jihu fronty, kde ukrajinské jednotky osvobodily několik menších měst a stovky kilometrů území. Okrajové sektory, jako je město Kupjansk či region Sumy, také zaznamenaly ukázky nově nasazené ofenzivní duše v řadách dlouho se bránící armády.
Je to však operace Vivaldi, jež za přísného utajení hnala v posledních měsících invazní síly od města Lyman, jež ukázala skutečnou efektivitu ukrajinských vojsk. Rusové přišli o pozice, které budovali celé měsíce a jež jim měly zaručit nový směr útoku na pevnostní linii, což by vedlo k jejímu pádu. Místo toho utrpěli těžké ztráty v mužích i ve vybavení a dosud není jasné, zda budou schopni v této oblasti zformovat efektivní obrannou linii, pokud se na ně vrátí ukrajinská pozornost. Ta se v posledních týdnech vrátila zpět k pevnostní linii, kde Rusové přišli o několik dalších nedávno dobytých pozic.
Velkou roli hraje fakt, že Rusku dochází vojáci. Původní předinvazní armáda je z velké části buď pryč, anebo si ji Putin šetří v zázemí pro případ protirežimní vzpoury. Na stejných místech pravděpodobně stojí skutečně moderní ruské tanky a letadla, kterými se Kreml často chlubí, ale neodvažuje se je nasadit do války. Zahraniční žoldnéři a domácí kontraktní vojáci mezitím ztrácejí chuť bojovat a propad ruské měny znamená, že dříve lukrativní nabídky ztrácejí na staré kvalitě. Kreml zvažuje novou mobilizaci, ale bojí se toho, že takový krok možná bude dostatečný pro skutečnou vzpouru mezi Rusy.
Institut pro studium války hovoří nemilosrdně. Rok 2026 je rokem, kdy Rusko navýšilo své kontrolované území o méně než 100 kilometrů čtverečních, což je zlomek oproti minulým létům. Ukrajinské proti ofenzívy znamenají, že se okupované území zmenšilo zcela minimálně a je možné, že do konce roku dojde poprvé od roku 2023 k jeho reálnému úbytku. A to přesto, že Rusko vrhlo své zbývající síly do nekončícího kola útoků, které ho za letošní rok stály obrovské množství všech dostupných zdrojů. Jeho válečná kapacita je od začátku války poprvé na reálném dně a Ukrajina má konečně možnost převzít plnou iniciativu.
Mraky za oceánem
Pro takové zlepšení však musí Evropa provést vlastní kus práce. USA jsou pro tento moment de facto nepřítelem, jenž sice může brzy změnit názor, ale už dva roky je zcela nespolehlivým partnerem. Je čas opět začít zvyšovat tlak na Moskvu, a to metodami, které jsou nám dostupné. Obhájci Trumpových kroků křičí o tom, že Evropa přece také nadále importuje ruské suroviny. Něco na tom je a omezení tohoto proudu by se mělo opět vrátit mezi aktivní témata. Čím méně peněz z prodeje nafty a plynu bude mít Putin k dispozici, tím kratší bude trvání války. To je prostě a jednoduše realita celého tohoto konfliktu.
A je načase začít tvrdě tlačit také na Američany. Dosud Evropa jen reagovala různými akcemi na Trumpova cla, ale nepřišel konečně moment zahájit naše vlastní útoky? Obzvlášť v době, kdy Putin už téměř otevřeně na Evropu útočí. Ruské milice se shromažďují u estonské Narvy. Lodě v bulharských vodách napadly Putinovy drony. Snad nemusím připomínat nedávná varování všech hlavních evropských státníků o vysoké hrozbě ruských sabotáží a útoků ve stylu našich Vrbětic. Kreml už roky tvrdí, že na Ukrajině válčí s celým NATO a především jeho evropskou částí. Kdy to konečně začneme brát vážně?
Co přesně se teď bude dít, neví nikdo. Ukrajina čelí nové vlně amerického hněvu, ale u Washingtonu si nikdo nemůže být jistý, jak dlouho vydrží. Nedávné zprávy, které tvrdí, že Rusko hodlá Američanům prodat překoupený benzín z Íránu, by mohly být dostatečnou urážkou, aby rozzuřily Trumpa, ale jejich pravdivost je zatím nejasná. Každopádně je už dlouho jasné, že spoléhat na USA prostě a jednoduše nelze. Pokud chceme, aby Ukrajina vyhrála válku, což je jediná budoucnost, jež zamezí Rusku ve vedení války proti zbytku Evropy, musíme vyvinout větší snahu právě my, občané starého světa.
Přes všechny nové nevýhody je co oslavovat. Válečná situace je nejpříznivější od konce roku 2022 a nabízí Kyjevu obrovské množství příležitostí, jak dále oslabit nepřítele a osvobodit další části svého území. Přes všechny výkřiky Washingtonu je zajímavé, jak se i tamní rétorika změnila. Před lety byl prezident Zelenskyj napaden se slovy, že nemá žádné karty. Dnes na něj Trump tlačí, protože se bojí toho, jak dobře ukrajinský prezident svou hlavní kartu používá. Ruští vládci to vědí taky a pokusí se tedy k plnému nasazení oné staré taktiky teroru a vraždění. Můžeme jen doufat, že s ní dopadnou stejně jako Hitlerovci před 80 lety.
Zdroje a další četba:
Eyes on the Target: Seizing the Strategic Initiative Against Russia, ISW, 13. 10. 2026, Online: https://understandingwar.org/research/cognitive-warfare/eyes-on-the-target-%20eizing-the-strategic-initiative-against-russia/
Cook, Ellie: Ukraine Starlink Access Restricted as Musk Says Zelensky ‚Has Gone Too Far‘ Newsweek, 14. 10. 2026, Online: https://www.newsweek.com/ukraine-starlink-access-restricted-as-musk-says-zelensky-has-gone-too-far-12565652
Russian strikes on Ukrainian cities kill at least 21 in a major attack that Kyiv saw coming, NBC News, 7. 10. 2026, Online: https://www.nbcnews.com/world/ukraine/russian-strikes-ukrainian-cities-kill-21-major-attack-kyiv-rcna602068
