Článek
„Já jsem právě prohrál 100 euro?“ ptám se stejně šokované manželky. Skořápkář a hlouček „náhodných“ kolemstojících, pro které jsem byl ještě před chvílí středem vesmíru, se tváří, že neexistuju. Najednou mě popadl strašný vztek. „Give me my money back!“ zařval jsem. Tím jsem si na chvíli přitáhl jejich pozornost zpět. Došlo jim, že přeci jen nebudu tak snadná kořist. „You lost the game, sir,“ usmál se na mě s omluvným pokrčením ramen se skořápkář. „I wasn’t playing!“ pokračuji v řevu. „No, everything was OK,“ přispěchala skořápkáři na pomoc kolemstojící.
V tu chvíli jsem rezignoval na argumenty a střídavě jsem dokola řval: „Give me my money back!“ a „I will call police!“ Abych svoji výhružku učinil reálnou, vytáhl jsem z kapsy telefon a přiložil ho k uchu. Kyvadlo převahy se na malou chvíli zhouplo na moji stranu a to mě zřemě zachránilo. Teď se totiž oni museli rozhodnout pod časovým tlakem. Mezi skořápkářem a Keltem, který zdatně asistoval v mém lapení do pasti, došlo k očnímu kontaktu. „All right, here is your money,“ řekl Kelt a vtiskl mi do ruky dvě padesátieurové bankovky. Jiné, než ty moje. V tu chvíli už jsme s manželkou na nic nečekali a rychle se vzdálili od místa činu.
„Máš ty prachy?“ vyhrkl jsem ještě v šoku na stejně vyděšenou ženu. „Jo,“ řekla a v tom mi to došlo. „Vždyť on nám dal jiné!“ zaskučel jsem a rychle ze všech stran prohlížel barevné papírky, o jejichž bezcennosti jsem byl přesvědčený. Naštěstí jsem po zběžné prohlídce zjistil, že bankovky jsou sice trochu ušmudlané, ale pravé. Oba jsme se ještě klepali, když jsme odcházeli tím jediným možným směrem – pryč od pouličního gangu, který nás málem okradl. A já jsem si v duchu celou tu dobu opakoval: ‚Co se to tu sakra stalo?‘
Jak jsem si celou situaci zpětně zanalyzoval v klidu, se dozvíte v posledním dílu.
