Článek
Ve štábu německého ministerstva obrany mají důvod k obavám. Podle zahraničně-politického experta a poslance CDU Rodericha Kiesewettera Rusko rozmístilo v Bělorusku mezi 350 až 360 tisíc bojeschopných vojáků. Je to síla schopná ohrozit samotné NATO, avšak litevská armáda tuto informaci okamžitě označila za „senzacechtivou dezinformaci“ a potvrdila, že nic takového v Bělorusku není. Hlavní ruské síly podle litevské rozvědky zůstávají na Ukrajině, nikoliv u hranic NATO.
Případ německého politika a litevské armády ilustruje složitější problém. Jak rozlišit mezi oprávněným varováním a šířením paniky a jak má Evropa reagovat na hrozby, které možná přijdou?
Reakce NATO je otázkou
Jak by NATO zareagovalo na ruskou agresi? Klíčová je zde struktura Aliance, konkrétně jednotky Very High Readiness Joint Task Force (VJTF) – společná uskupení velmi vysoké pohotovosti. Tato síla vznikla v roce 2014 po anexi Krymu jako odpověď na rostoucí hrozbu z východu.
VJTF čítá přibližně 20 tisíc vojáků, z toho zhruba 5 tisíc pozemních jednotek spolu s leteckými, námořními a speciálními silami. Hlavní předností je rychlost: čelní jednotky mohou být připraveny k nasazení během dvou až tří dnů. V červenci 2024 NATO přijalo nový model Allied Reaction Force, který nahradil původní NATO Response Force a zvýšil celkovou připravenost Aliance.
Znamená to, že by NATO dokázalo rychle reagovat na ruský útok? Teoreticky ano. VJTF je navržena jako „hrot kopí“ – malá, ale velmi schopná jednotka, která by měla v prvních dnech krizové situace odradit případného agresora. Její rychlé nasazení má vyslat jasný signál jednoty.
Problém je, že realita může být složitější.
Představte si následující scénář: ruské jednotky se nenápadně přesunou o několik kilometrů na území Polska nebo pobaltských států a zaujmou pozice v pohraničním lese. Neútočí na města, nikoho nezabijí, jen přesunou kontrolní stanoviště. Veřejnost to sotva zaregistruje. NATO stojí před neřešitelným dilematem: má kvůli pár stromům a několika kilometrům čtverečním vyhlásit válku největší jaderné mocnosti světa?
Tato strategie se nazývá „salámová taktika“ – postupné krájení území po malých kouscích, které jednotlivě nevypadají jako důvod k válce. Prezident Putin, bývalý zpravodajský důstojník studené války, dobře zná sovětské postupy z minulého století. Rusko je už použilo v Gruzii v roce 2008, na Krymu v roce 2014 a následně na Donbasu.
Cílem není posílat tanky směrem na Tallinn – stačí dokázat, že Článek 5 NATO nefunguje. A právě to je jádro problému.
Článek 5 Severoatlantické smlouvy stanoví princip kolektivní obrany: útok na jednoho člena znamená útok na všechny, jenže co přesně je ,,útok"? Podle NATO se Článek 5 aplikuje pouze v případě ozbrojeného útoku. Mezinárodní právo obvykle vyžaduje, aby došlo k poškození majetku, zranění nebo zabití osob. Pokud operace nedosáhne jednoho z těchto účinků, je těžké přesvědčit ostatní, že došlo k ozbrojenému útoku.
Jinými slovy - pokud Rusko obsadí les na hranici NATO, aniž by vypálilo jediný výstřel, technicky nemusí jít o akt, který spouští kolektivní obranu, a i kdyby ano, každý člen NATO má právo hlasovat o tom, zda se jedná o skutečný útok, a poté individuálně rozhodnout, jak zareaguje. To vytváří prostor pro nejednotu.
Pravděpodobnost invaze: Dezinformace dnes, realita zítra?
Je realistické, že Rusko zahájí plnohodnotnou invazi na území NATO? S ohledem na momentální situaci je takový scénář stále relativně nepravděpodobný. Ruské síly jsou intenzivně zapojeny na Ukrajině, kde utrpěly ohromné ztráty. Ruská ekonomika je pod tlakem sankcí a dlouhodobě udržitelný válečný režim klade obrovské nároky na výrobní kapacity i pracovní sílu. Nicméně případ zpráv o 360 tisících vojácích v Bělorusku ukazuje, jak tenká je hranice mezi dezinformací a varováním. Litevská armáda má pravdu: v současnosti takové množství vojáků v Bělorusku není, ale německý politik také nemusí nutně lhát – může vycházet z analýz zpravodajských služeb o dlouhodobých plánech Ruska.
Problém je, že v době hybridní války není vždy jasné, co je propaganda, co je omyl a co je oprávněné varování. Během cvičení Zapad 2025 v září 2025 Bělorusko oficiálně oznámilo účast 13 tisíc vojáků, zatímco litevská rozvědka odhadla skutečný počet na 30 tisíc včetně 2 tisíc ruských vojáků. Při předchozím cvičení Zapad 2021 se účastnilo 200 tisíc vojáků – a o několik měsíců později Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.
Rusko nemusí jít cestou plnohodnotné invaze. Mnohem pravděpodobnější je scénář hybridní války nebo oné salámové taktiky – postupné testování hranic NATO, kybernetické útoky, sabotáže infrastruktury nebo incidenty na hranicích, které jednotlivě nedosahují úrovně ozbrojeného útoku ve smyslu Článku 5, ale dohromady vytvářejí prostředí nejistoty a strachu.
Jak tedy zabránit konfliktu? Odpověď je stará jako starověký Řím: „Chceš-li mír, připravuj se na válku.“ Paradoxně nejlepším způsobem, jak odradit Rusko od agrese, je být viditelně připraven na to, že v případě útoku budeme ochotni bojovat.
To neznamená, že NATO touží po válce. Naopak – cílem je válce zabránit. Toho ale nelze dosáhnout uklidňováním agresora nebo nejednoznačnými signály. Historické lekce z roku 1938 nebo z roku 2014 jsou jasné: appeasement nefunguje proti totalitním režimům s expanzivními ambicemi.
NATO musí ukázat jednotu, zvýšit výdaje na obranu a posílit své východní křídlo. Baltské státy a Polsko jsou si tohoto rizika bolestně vědomy. Polsko například v roce 2025 vydává 4,8 procenta HDP na obranu, což je nejvíc ze všech členů NATO. Během cvičení Zapad 2025 rozmístilo Polsko 40 tisíc vojáků podél hranice s Běloruskem a Ruskem.
Zároveň je třeba vyřešit nejasnosti kolem Článku 5. Pokud Rusko naruší hranice NATO třeba jen o pár kilometrů, obsadí strategický bod nebo provede kybernetický útok na kritickou infrastrukturu, musí předem vědět, že to bude považováno za akt agrese spouštějící kolektivní obranu. Nejistota je v tomto případě slabostí, nikoliv silou.
Racionalita místo paniky
Evropská bezpečnost stojí před složitým úkolem: musí být připravena na reálné hrozby, aniž by podléhala panice z každého varování. Musí rozlišovat mezi propagandou, omylem a oprávněnými obavami. A musí být schopna rychle reagovat na situace, které nejsou černobílé.
Možná se nic nestane. Možná Putin pouze testuje, jak daleko může zajít, ale pokud budeme připraveni – pokud budeme mít silné, jednotné NATO, schopné rychle reagovat na jakoukoliv formu agrese – pak je mnohem pravděpodobnější, že se nic nestane, protože nejlepší způsob, jak vyhrát válku, je vůbec ji nezačít a nejlepší způsob, jak ji nezačít, je být připraven ji vést.
