Článek
Donald Trump šokuje svět svými ambicemi ovládnout Grónsko. Ačkoliv hovoří o instalaci systému Golden Dome, skutečné důvody jsou mnohem komplexnější a vypovídají nejen o jeho strategických úvahách, ale především o jeho psychologickém profilu a zásadnímu neporozumění mezinárodním vztahům a institucionálním strukturám.
Motivace pro ovládnutí Grónska
Ze strategického hlediska má zájem o Grónsko tři hlavní dimenze. První souvisí s přípravou na možný světový řád po NATO, kdy by Spojené státy potřebovaly nové opěrné body. Druhou jsou bohaté přírodní zdroje. Grónsko disponuje významnými zásobami vzácných minerálů a strategickou polohou v arktickém regionu, jehož význam stále roste.
Arktida se stává novým bojištěm velké geopolitické hry. Jak ledová pokrývka ustupuje v důsledku klimatických změn, otevírají se dosud nepřístupné oblasti s obrovským potenciálem. Severní mořská cesta mezi Evropou a Asií by mohla zkrátit současné dopravní trasy o tisíce kilometrů, což by zásadně změnilo globální obchodní toky. Kontrola nad Grónskem by v tomto kontextu znamenala kontrolu nad klíčovou strategickou pozicí v srdci arktického regionu.
Dalším klíčovým faktorem je Trumpova neschopnost a jeho fundamentální neporozumění politickým strukturám. Chce něco, co prostě nemůže mít, protože nechápe dánsko-grónské vztahy a historii. Grónsko není dánská kolonie ani pouhá součást Dánska, je to samostatný stát ve volném sdružení s Dánskem. Trumpova žádost je tak tedy stejně absurdní, jako kdyby požádal Británii o prodej Kanady nebo Austrálie. Tyto země jsou suverénní státy v rámci Commonwealthu a Británie je nemůže prodat, protože jim nepatří.
Stejně zásadní je Trumpovo nepochopení fungování Evropské unie. Zahájení celní války proti EU by dopadlo špatně pro samotné Spojené státy. Pokud by Trump uvalil sankce na jednotlivé evropské země, vyvolalo by to kolektivní odpověď celé unie. Právě v tom spočívá podstata celní unie a společného trhu.
Ještě horší je situace s NATO. Kdyby Dánsko vydalo Grónsko Spojeným státům pod nátlakem, znamenalo by to konec severoatlantické aliance. Takový krok by zničil základní myšlenku kolektivní obrany a spolupráce. Trump tak vlastně žádá Dánsko, aby obětovalo členství v NATO a vlastní bezpečnost na kontinentu výměnou za kapitulaci vůči americkému vydírání.
Hlubší motivací je však Trumpova narcistická povaha. Narcismus není jen nadměrná sebeláska, ale specifický psychologický vzorec, kdy člověk potřebuje neustálé potvrzení své hodnoty z vnějších zdrojů. Narcistická osobnost si vytváří hierarchii lidí podle toho, jak uspokojují její potřeby. Jednu skupinu obdivuje a dychtivě hledá jejich souhlas, druhou pohrdá a touží v ní vyvolat strach. Trump tedy chce souhlas od Putina, protože ho obdivuje a přináší mu zdroj narcistického uspokojení. Naopak evropské země spadají do té druhé kategorie, kde usiluje o to, aby byl obáván a respektován.
Narcistické projevy mohou vést i k absurdním krokům. Nemělo by nás překvapit, pokud by Trump uvažoval o přejmenování Grónska podle svého jména. Takové gesto je pro narcistickou povahu typické, představuje viditelný a trvalý pomník vlastní velikosti.
Donald Trump si tak zvolil boj, který nemůže vyhrát. Žádný nátlak ani kompromis mu nedodá Grónsko. Stojí tedy před dvěma možnostmi. Buď se své myšlenky vzdá a přestane o Grónsku mluvit, nebo provede vojenskou invazi, protože nic jiného mu nedá kontrolu nad ostrovem.
Druhá varianta by mohla vést k jeho impeachmentu. Ani republikánští kongresmani nemají zájem vydat se do vojenského konfliktu proti spojencům. Trump by tak musel získat podporu ve vlastní straně pro pokračování invaze, což se velmi pravděpodobně nestane. Politický kapitál potřebný k takovému kroku by byl astronomický a benefity minimální.
Největším problémem v této krizi je právě Trumpův narcismus. Narcistická povaha dělí lidi na dvě skupiny, což činí vyjednávání obtížným. Nelze s ním jednat jako s racionálním aktérem, který reaguje na standardní diplomatické nástroje. Trump reaguje pouze na sílu a respekt, nikoliv na ústupky nebo lichotky.
Evropa proto musí hrát tvrdou hru, pokud chce dosáhnout Trumpova respektu. Nelze s ním vyjednávat z pozice slabosti nebo se snažit jej uklidňovat diplomacií. Historie ukazuje, že narcistické osobnosti interpretují ústupky jako slabost a lichotky jako potvrzení své nadřazenosti. Jediný způsob, jak dosáhnout deeskalace, je paradoxně eskalace. Evropa musí jasně ukázat, že je připravena bránit své zájmy a své členy, a to i za cenu konfliktu.
Grónská krize tak není jen sporem o arktický ostrov. Je to test toho, zda bude euroatlantické společenství schopno čelit výzvám nepředvídatelného lídra největší světové mocnosti, nebo zda podlehne nátlaku a vydírání. Odpověď na tuto otázku formuje budoucnost mezinárodního řádu na dlouhá léta dopředu.
