Článek
Abychom mohli spočítat, kolik existuje biologických pohlaví u lidí, musíme si nejprve ujasnit, o čem mluvíme, když mluvíme o biologickém pohlaví. Právě v tom totiž bývá nejčastější kámen úrazu. Nejprve je potřeba uvést, že zde nejde o gender jakožto obecně vzato sociálně-podmíněné role, nýbrž o biologické vlastnosti [1]. I tak jsou ovšem diskuse zahlceny odkazy na nejrůznější biologické charakteristiky, které se přisuzují mužům (samečkům) či ženám (samičkám) – jednou se mluví o chromozomech, jindy o hormonech a jindy o penisech a vagínách. Zastánci binárního pohlaví, tedy existence 2 pohlaví, mají jasno: muži mají penis a chromozomy XY, zatímco ženy mají vagíny a chromozomy XX. Mnozí nesouhlasí a argumentují existencí řady odchylek, ať už chromozomálních, vývojových a dalších – například lidmi, kteří nemají vyvinuté pohlavní orgány.
Nezapomněli jsme na evoluci pohlavního rozmnožování?
Jak ovšem upozorňuje například Paul Griffiths, významný současný filosof biologie, z laických ale i vědeckých diskusí se často poněkud překvapivě vytrácí pohled evoluční biologie [2], [3]. Ambicí zde není shrnout nesmírně bohatou Griffithsovu analýzu rozmanitosti živočišné říše, ale spíše vypíchnout několik podstatných faktů a myšlenek. Stručně tedy…
Lidé patří mezi živočišný druh, který se rozmnožuje pohlavně prostřednictvím splynutí dvou pohlavních buněk, tzv. gamet. Zatímco například některé druhy kvasinek vytváří nové jedince ze dvou identických gamet, u lidí nacházíme dva typy gamet: tomuto jevu se obecně říká anizogamie, neboli „nestejné gamety“. Velká gameta je komplexní buňka označovaná jako vajíčko, malá a strukturně jednodušší gameta se označuje jako spermie. Griffiths poukazuje na to, že ačkoli je myslitelná existence tří či více různých typů gamet, či gamet, které se od sebe plynule liší velikostí, podobně jako se lidé liší svou výškou, evoluční biologové hledají odpovědi na otázku, proč takový typ pohlavního rozmnožování u komplexních organismů nepozorujeme [3].
Problém s pohlavními charakteristikami
Jak do toho ale zapadají všechny ty chromozomy a další charakteristiky? Co třeba dobře známá existence genu SRY na chromozomu Y, jehož mutace blokuje vývoj mužského pohlaví u jedinců s „mužskými chromozomy“ XY? [4] Na problematiku chromozomální definice pohlaví upozorňuje například evoluční biolog Jerry Coyne [5]. Kromě zmíněného typu problémů Coyne poukazuje na to, že hned několik druhů savců ani nemá samčí pohlavní chromozomy, přesto ale u těchto druhů dochází k rozvoji samčího pohlaví. Chromozomy jsou tedy problematické jak u lidí, tak i dalších (nejen) savců. Jak dále dokládá Griffiths, podobně problematické jsou i „fenotypové“ definice pohlaví, které se zakládají na množině fyzických vlastností, které se asociují se samečky a samičkami. Do této skupiny lze zařadit všechny možné znaky, které jsou asociované s tím, jaký typ gamet jedinec produkuje, od hormonů, ochlupení, až po genitálie a další biologické vlastnosti. Stejně jako Griffiths, Coyne takové pojetí založená na množině vlastností zpochybňuje, neboť toto pojetí není dostatečně univerzální a nevysvětluje povahu pohlavního rozmnožování napříč biologickým univerzem. Uspokojivým protipříkladem není podle Coyna ani existence rozmanité skupiny jedinců souhrnně označovaných jako intersexuálové, u kterých nacházíme různé odchylky, včetně například vývoje tkání zodpovědných za produkci jak samčích tak také samičích pohlavních buněk.
Mohou lidé NEMÍT pohlaví?
Griffiths nakonec argumentuje, že podle gametické definice biologické pohlaví označuje produkci funkčních anizogamních gamet. Zároveň přitom zpochybňuje široce přijímaný předpoklad, že pokud existují dvě pohlaví, znamená to také, že každý jedinec musí mít jedno, nebo druhé. Podle Griffithse totiž gametická definice nic takového nevyžaduje, neboť se netýká nějaké kvality, se kterou se každý organismus rodí, ale týká se zkrátka dvou různých strategií, kterými organismy předávají svoje geny. Organismy od svého vzniku postupně teprve utváří své pohlaví, přičemž někteří jedinci funkční pohlaví nikdy nevyvinou. Protože lidé v raném vývojovém stádiu, stejně jako ženy po menopauze, neprodukují gamety, nemají podle této definice pohlaví. Tento závěr Coyne nepřijímá; drží se teze, že k přisouzení biologického pohlaví stačí narodit se s reproduktivním aparátem, který se v evoluci vyvinul k produkci spermií či vajíček, a není tedy potřeba přímo produkovat funkční anizogamní gamety.
Role definic
Předešlá diskuse ilustruje něco důležitého nejen o biologickém pohlaví, ale nabízí vhled i do obecnějšího problému - role a funkce odborných pojmů a definic. Ve světě pozorujeme všelijaké (biologické) jevy, které se snažíme uchopit pomocí našich pojmů, kategorizovat je, definovat. To, jakým způsobem ovšem jevy uchopujeme a definujeme není ovlivněno pouze tím, jaké (biologické) vlastnosti pozorujeme, ale také tím, za jakým účelem a v jakém kontextu se snažíme jev uchopit. Pokud nám jde o porozumění evoluci pohlavního rozmnožování a diverzity života, gametická definice bude hrát primární úlohu. Pokud je však ve středu našeho zájmu komplexní medicínský problém, spolu s Griffithsem docházíme k tomu, že v takovém případě důraz může být naopak kladen na chromozomální a fenotypovou definici. Tyto definice nabízejí jiné pojetí biologického pohlaví – všechny vychází z biologických vlastností, ale každá sleduje jiné charakteristiky a jiné účely.
Zdroje:
[1] T. Hříbek, „Potíže s rodem,“ Filos. časopis, vol. 71, no. 1, pp. 149–158, 2023.
[2] P. E. Griffiths and H. G. Spencer, „To explain biological sex, look to evolution,“ Nature, vol. 631, no. 8020, p. 275, Jul. 2024, doi: 10.1038/D41586-024-02248-1
[3] P. E. Griffiths, „The existence of biological sex is no constraint on human diversity,“ aeon, 2020. [Online]. Available: https://aeon.co/essays/the-existence-of-biological-sex-is-no-constraint-on-human-diversity
[4] „SRY.“ [Online]. Available: https://www.wikiskripta.eu/w/SRY
[5] J. Coyne, „Biology is not bigotry.“ [Online]. Available: https://web.archive.org/web/20241227095242/https://freethoughtnow.org/biology-is-not-bigotry/
