Článek
Vzhledem k tomu, že se jedná o opravdu velice dobře vybavené hřiště plné houpaček, průlezek a hlavně obřího pískoviště, těší se opravdu velké oblibě. V odpoledních hodinách a o víkendech tu bývá narváno. Během návštěv onoho dětského světa snů mám někdy čas sednout si na lavičku a pozorovat, co za lidi sem vlastně chodí. Za ten čas jsem si už vypozoroval pár typů otců, co se pravidelně či nepravidelně na „našem“ hřišti vyskytují.
Tatínek „jsem tu omylem“
Tento typ tatínka se na našem hřišti bez doprovodu své ženy vyskytuje velice vzácně. Patrně dosud netušil, že něco jako dětské hřiště vůbec existuje. Dle mého názoru se jedná o velmi zaměstnaného muže, který prostě nemá tolik času chodit s dětmi ven a v okamžik, kdy má volno a čas na své děti, tak se nestačí divit, kam se to dostal. Poznáte jej podle zmateného výrazu v obličeji a okamžité ztráty kontroly nad svými ratolestmi. Obvykle sedí sám někde ve stínu. Většinou má u ucha nalepený mobilní telefon, případně na klíně notebook, přes který řídí nějaký projekt, nebo projednává další zakázku. Zábava začíná, pokud se tento táta dostane do situace, kdy je svými dětmi vtažen do hry. Obvykle nechápe pravidla, na tváři má vynucený úsměv a vůbec je na něm vidět, že je naprosto mimo svou komfortní zónu. Hrát si vydrží tak tři minuty. Vtipné je, pokud jeho děti dostanou hlad nebo žízeň. Tento otec patrně dosud netušil, že jeho děti příjmají potravu. Kdyby jeho dítko zahynulo na některé z průlezek, tak se o tom tento tatínek dozví, až by si to přečetl na twitteru. Nicméně tento typ otce je nekonfliktní a nenápadný. Většina rodičů ani nepostřehne, že tam je.
Tatínek „jsem tu jen, protože padesát metrů na severozápad je stánek s pivem“
Typ, který poznáte na první dobrou. Obvykle má na sobě triko se vzorem lidských kosterních ostatků, plamenů nebo nápisem „Ortel“, značkou některého pivovaru, popřípadě nějakým rádoby vtipným textem. Už podle způsobu komunikace s jeho dětmi je vám jasné, že to není zrovna nejostřejší tužka v penálu. Poté, co se jeho děti zabaví, se tento otec vydá k nedalekému stánku pro „palivo“ v podobě vychlazené dvanáctky a velkého rumíčka. Takhle to za hodinu otočí asi 5× a začíná show. Stává se z něj nejhlasitějśí osoba na hřišti. Někdy začne vábit přítomné samice, kvůli čemuž i odhodí své triko, aby předvedl svůj mužný pivas. Okolí častuje nemístnými vtípky. Své dvouleté robátko cpe za hlasitého povzbuzování na průlezku tak pro desetileté děti. Na svačinku vezme v nedalekém stánku děckám po margotce a balíčku brambůrek. Večer se odpotácí k domovu nebo hospodě a zanechá za sebou desítky šokovaných rodičů.
Tatínek „jsem Bůh“
Tohoto tatínka lze na první poheled poznat obtížně. Většinou se začne projevovat časem. Obvykle má na sobě pečlivě nažehlené oblečení kategorie „hypermarketového luxusu“ alá „Tomíček Hilfigerů“, „Gantík“, nebo „Calvinek Kleinů“. Jako účes může mít temenního šuli.. takovej ten culíček na vrchu hlavy, se kterým chlap vypadá jak svázanej pytel na odpadky nebo jako by mu na temeni rašilo druhé přirození. Vždy ho najdete sedět tam, kde je větší skupina maminek. Má to svůj účel. Moc rád vstupuje do cizích konverzací a rozdává svá cenná moudra z oblasti mateřství. Po hodině jeho monologu, kdy už prakticky nikoho jiného nepustí ke slovu, se nedobrovolně dozvíme, že: za dopoledne opravil střechu, upekl čerstvý chléb, ze své home office vydělal svému zaměstnavateli půl miliardy, přeložil z angličtiny dvě knihy, na rozhýbání si zaběhl půlmaraton a jeho ranní stolice voněla po konvalinkách s tóny santalového dřeva. Často ještě přítomným maminkám poradí, jak správně kojit. Prostě Bůh se vším všudy. Všeumětel a vševěd. Pro své děti má na svačinu salát z vlastnoručně vypěstovaných ředkviček, tofu a bio avokádem. Pokud má tento nadsamec pocit, že mu je věnováno málo pozornosti, je připraven tasit svůj iphone a velmi, opravdu velmi hlasitě do něj s někým mluvit jak „vloni byl ten Zanzibar super, ale letos bere rodinku na Bali“, popřípadě si jen tak lupne dvacet kliků vedle nějaké skupinky maminek. Pokud si troufnete některou z úchvatných vlastností tohoto supermuže zpochybnit, rázem se setkáte s arogantní, někdy až agresivní reakcí.
Tatínek „generál“
Pravda, v tomto případě se mnohem častěji jedná spíše o dědečky, nicméně raritně se může objevit i otec tohoto typu. Typický pro něj je přísný pohled. Jeho děti se chovají spíš jako špičkově vycvičení vojáci poslouchající na slovo než jako děti. To by zas takový problém nebyl, dokud se tento otec nerozhodne vycvičit i ostatní děcka na hřišti a rovnou i s jejich rodiči. Vyžaduje pečlivé dodržování fronty na skluzavku. Dodržení území, tam kde si hrají jeho děti, nikdo nesmí. Přísné ticho. Děti by neměly mluvit nahlas, dokud nejsou generálem dotázáni. Běda dítku, které se dotkne nějaké hračky z JEHO inventáře. Ano, i hračky, které si přinesli jeho caparti, patří vlastně jemu. Svačina bude, až generál rozkáže, mít hlad dřív je nepřípustné. Zábava jeho dětí rozhodně není spontánní, ale je přesně řízená generálem. A my, ostatní rodiče, jsme jen póvl s nevychovanýmy spratky. Je to velice konfliktní a arogantní typ otce, který dokáže rozpoutat masivní hádku i kvůli lopatičce.
Chování, které zde popisuji je samozřejmě úmyslně vyhnané do extrému, ovšem není nereálné. Vážení otcové, pamatujte, že hřiště je tu především pro děti. Nejen že si zde pohrají, ale zároveň se učí i základy sociální interakce. Pamatujte, že každý váš čin nebo slovo děti vnímají. A my ostatní rodiče také.
