Článek
Zdeňka Havlíčková se narodila 23. prosince 1848 jako jediné dítě Karla Havlíčka Borovského a jeho ženy Julie. Malá Zdeňka se narodila ještě v Praze, deset měsíců po svatbě manželů Havlíčkových. Když byl ale v roce 1850 jejímu otci zakázán pobyt v Praze, přestěhovala se celá rodina do Kutné Hory, odkud byl Havlíček koncem roku 1851 deportován do tyrolského Brixenu. Jeho žena Julie za ním i s tříletou Zdeňkou odcestovala v dubnu roku 1852.
V Brixenu se rodině žilo dobře. Často chodili společně na vycházky, chovali ptáky a včely. Karel Havlíček byl přísný otec. Zastával názor, že dítěti přísnější výchova neuškodí, pokud zároveň od rodičů cítí i dostatek lásky. Byl přesvědčený o tom, že i když svou dceru občas bije, ona ho i přesto má ráda stejně, nebo možná i více než svou matku. Svou dceru rodiče nerozmazlovali a vedli ji k zodpovědnosti. Už v Brixenu se Zdeňka naučila německy a otec ji učil číst. Na podzim roku 1854 poslal Havlíček svou ženu i s dcerou zpět do Čech. Julie se Zdeňkou pak žily střídavě u Juliiny sestry Adély Jarošové v Praze a v Německém Brodu. Když se Karel Havlíček v květnu roku 1855 konečně vrátil do Čech, se svou ženou se už neshledal. Julie zemřela 16. dubna 1855 v Praze na tuberkulózu. 29. července 1856 zemřel na stejnou nemoc i Karel. Ze Zdeňky se tak stal úplně sirotek.
Po smrti obou rodičů přebývala Zdeňka u své tety Adély a strýce Aloise Jarošových. V deseti letech Zdeňka nastoupila do soukromého vzdělávacího dívčího ústavu a Jarošovi jí platili i soukromé hodiny ruštiny a hry na klavír. Rodina proto rychle chudla. Charakter mladé slečny ale sílil. Stávala se z ní nezávislá mladá žena. Stejně tak sílil i kult jejího otce jako mučedníka. V lednu 1861 se prodávaly busty Karla Havlíčka a výnos z prodeje měl být věnován jeho dceři. Následně byla v Národních listech zveřejněna výzva ke sbírce darů pro loterii ve prospěch Zdeňčina věna. Tisk pak pravidelně informoval o věcných darech pro tuto loterii, kterých se sešly tisíce. Byl založen i účet nadace Zdeňky Havlíčkové a o příspěvcích byla veřejnost informována tiskem. Majetek Zdeňky byl po zahrnutí výnosu veřejné sbírky a loterie ohodnocen na konci roku 1864 na více než 32 000 zlatých. Z úroků měly být hrazeny náklady na výživu a vychování, třetinu měla Zdeňka obdržet po sňatku jako věno (tato třetina jí měla být vyplacena i jako svobodné po dosažení věku 30 let). Tak se ze Zdeňky stala dcera národa, čímž také ztratila veškeré soukromí.
Během roku 1863 se Adéla Jarošová kvůli neplacení dluhů dostala dvakrát do vězení. Za poručníka Zdeňky Havlíčkové byl určen právník František August Brauner, který navrhl umístění děvčete do rodiny knihovníka Ignáce Jana Hanuše, který měl pět dcer v podobném věku. Zdeňka ale u Hanušových nebyla šťastná a často pobývala u Braunerů. Později nastoupila na Vyšší dívčí školu. Často ale zameškávala. Začínala stonat a byla u ní diagnostikována počínající tuberkulóza. V roce 1866 se přestěhovala k Braunerovým a stávala se z ní elegantní mladá žena. Nechávala si šít nové šaty, chodila do divadla, navštěvovala výstavy, koncerty a plesy. Docházela také do Amerického klubu dam. Nechávala se uctívat a hrdě se podepisovala jako Dcera národa českého. Pomalu přitom zapomínala na Jarošovi.
Mladá Zdeňka prožila několik lásek. 4. února 1867 se seznámila s rakouským důstojníkem polského původu, Quido Battagliem. Přestože se učil česky a prohlašoval se za čechofila, společnost zůstávala silně protipolská. Ani jeden z nich se nedočkal souhlasů rodičů či zákonných zástupců, přesto se spolu začali objevovat ve společnosti. Reakce české vlastenecké veřejnosti byla hysterická: hýčkanou a národem milovanou Zdeňku zavrhla. Když paní Braunerová odvezla Zdeňku z Prahy, začalo se mluvit o dívčině útěku s důstojníkem a jejím těhotenství. V dubnu 1867 se však rozešli.
V letech 1867–1870 žila Zdeňka u rodiny Trojanových v Rakovníku. Snažila se znovu si zasloužit svůj titul Dcera národa, avšak při návštěvách Prahy ji studenti na plesech obvykle ignorovali. Pomáhala tedy paní Trojanové v domácnosti a zdokonalovala se v domácích pracích. Seznámila se s hrabětem Václavem Kounicem, který začal po nějaké době naléhat na sňatek. Zdeňka odmítla. Dala přednost o osm let staršímu Antonínu Svobodovi, statkáři z Vysokého Mýta. Následně opustila Rakovník a vrátila se do Německého Brodu ke své babičce a tetě Johaně. Hrála na klavír, šila na stroji, docházela za učitelkou ruštiny a zahradničila. V červnu 1871 Zdeňka sepsala závěť a v lednu 1872 požádal její poručník, aby byla prohlášena za zletilou a mohla se provdat za Antonína Svobodu. Brzy po zásnubách se ale u Zdeňky začala naplno projevovat tuberkulóza. Ke svatbě už nedošlo. Dcera národa Zdeňka Havlíčková zemřela 20. září 1872 v Německém Brodě. Pohřbena byla do hrobu rodičů svého otce.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/hrdou-dceru-sveho-otce-si-narod-privlastnil-osudove-zeny-zdenka-havlickova-7963324
https://www.respekt.cz/tydenik/2024/3/vlastenectvi-90210-serial-pojme-pribeh-zdenky-havlickove-jako-komedii-ze-stredni?srsltid=AfmBOoosjp_3aZU2F2VeNtfj6GYQVpiNwGwoVkB8rJFx0YS2YYil2hL4
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zde%C5%88ka_Havl%C3%AD%C4%8Dkov%C3%A1
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/dcera-borovskeho-poslouzila-marketingu-obrozencu-soucasni-filmari-jeji-pribeh-vypravi-jako-cool-344346
