Článek
Když v sousedních zemích vyjdou tisíce lidí do ulic, bojují o základní životní podmínky, o dostupné ceny energií, pitnou vodu a levnější paliva pro svá auta. A co děláme my? My vedeme úmorné diskuse a sepisujeme petice za nerušení či naopak rušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi.
Od ledna 2027 nás čeká další citelná rána, ceny elektřiny opět míří vzhůru. Energetický regulační úřad navrhuje navýšení regulovaných plateb v průměru o 2,8 procenta, přičemž samotné poplatky za distribuci elektřiny porostou o téměř 5 procent. Tyto regulované poplatky zaplatíme všichni bez výjimky. K tomu se navíc přidává zdražení neregulované silové složky na cenících na dobu neurčitou. Lidé, kteří si stihli cenu silové elektřiny včas zafixovat, jsou sice před výkyvy obchodníků chráněni, ale i tak se jich dotkne růst distribučních poplatků. A pro miliony ostatních bez fixace znamenají nové ceníky tvrdou ránu.
Běžná domácnost, která na elektřině pouze vaří a svítí, zaplatí ročně přes 23 tisíc korun. Rodiny, které elektřinou ohřívají vodu, odevzdají na složenkách přes 27 tisíc. A co ti, kteří uvěřili vizi moderního a čistého vytápění? Sazby stoupnou tak dramaticky, že celkové náklady protnou hranici 50 tisíc korun za rok. To jsou desetitisíce korun vytažené z kapes lidem, kterým souběžně zdražují pohonné hmoty a další důležité komodity.
Přesto společnost ventiluje svůj hněv u nepodstatných témat. Česká televize se stala hromosvodem frustrace, jedni bojují za její zachování a stabilní financování, druzí za její odříznutí. Diskuse o roli, objektivitě a financování veřejnoprávních médií má v demokratické společnosti bezpochyby své místo. I kdyby se o televizní poplatky bojovalo do posledního haléře, účet za lednovou elektřinu to nesníží ani o jediné procento. Záchrana ani zrušení televize vám nenatankuje nádrž a nezajistí, že vám z kohoutku poteče pitná voda za rozumnou cenu.
Elektřina, voda a paliva nejsou luxusní zboží. Bez nich se zastaví průmysl, skolabuje logistika a domácnosti spadnou do energetické chudoby.
Ve Francii, Německu či dalších evropských zemích lidé chápou rozdíl mezi nepodstatným problémem a reálnou hrozbou. Když tamní vlády dopustí skokové zdražení základních komodit, ulice se zaplní. Lidé demonstrují za zastropování cen energií, za daňové úlevy na pohonné hmoty, za kontrolu marží nadnárodních energetických gigantů. Tlačí na stát tam, kde stát nese svou primární odpovědnost.
U nás jako by chyběla schopnost srovnat si priority. Místo, abychom požadovali systémová řešení energetické politiky, reformu distribučních poplatků nebo transparentnost marží obchodníků s energiemi, vybíjíme svou energii v debatách o tom, zda má veřejnoprávní médium dostávat poplatky, či nikoli. Českou televizi k fyzickému přežití, teplu v domově a cestě do práce nepotřebujeme. Elektřinu, vodu a pohonné hmoty ano.
Je načase přestat plýtvat občanským hněvem na podružnosti a začít se hlasitě ptát na to, co doopravdy rozhoduje o našich životech. Dokud budeme svou energii vybíjet v debatách o médiích namísto tlaku na neúnosné ceny energií, vody a paliv, budeme jen pasivně přihlížet tomu, jak nám lednové ceníky rok co rok ukrajují z už tak napnutých rozpočtů.
Anketa
Zdroj:
