Článek
Málokdo dokázal české veřejné prostředí rozsvítit tak jako on. Zatímco ostatní nosili šedé obleky a vážné tváře, on přijížděl na lvech, odpaloval ohňostroje uprostřed obýváků a každé setkání měnil v rituál rozkoše. Daniel Nekonečný nebyl jen zpěvák; byl to všudedomovec, ledoborec dobré nálady a vyslanec radosti, který věřil, že jeho misí je přebírat úřad Slunce, kdykoliv se zatáhne.
Od hrobaře k tygrům
Cesta „Krále rozkoše“ začala překvapivě. Narodil se 29. června 1966 v poklidných moravských Boskovicích jako Daniel Konečný. Už tehdy ale věděl, že se nehodlá držet v řadě. I když se později protloukal všelijak, pracoval jako sanitář v porodnici, nebo dokonce jako hrobník, jeho touha bavit lidi byla silnější.
Krátce studoval DAMU, ale po dvou letech školu opustil, protože jeho vize show se do akademických škatulek prostě nevešla. Hudební kariéru odstartoval v kultovní kapele Laura a její tygři, kde se poprvé na obalu alba objevilo jméno Daniel Nekonečný. Právě zde se potkal s výtvarníkem Milošem Vacíkem, se kterým později založil legendární Šum svistu. Chtěli víc barev, víc exotiky a víc ohně. A přesně to dostali.
Žlutá jako náboženství i nákupní seznam
Žlutá pro Daniela nebyla jen barvou, byla to životní filozofie. Traduje se historka novinářky Ireny Cápové, která ho potkala v samoobsluze: „Všechno, co vyndal z košíku, bylo žluté, sýr, banán, sušenky Tuc, prostě úplně všechno žluté.“
Jeho posedlost barvou slunce neznala hranic. Když přijel na pohřeb své maminky do rodných Boskovic, dorazil v zářivě žlutém klobouku. Pro někoho neúcta, pro něj jediný způsob, jak uctít život a světlo. „Každá vteřina je pro mě nová, každou vteřinu proměňuji v rozkoš,“ vysvětloval svůj neutuchající elán.
Životní láska a nekonečné odklady
Jeho osudovou ženou byla Zuzana Kardová. Žili spolu dlouhých 19 let a Daniel miloval její dceru Terezu jako vlastní. Přestože plánovali svatbu, Danielova pracovní vytíženost a jeho neustálý koloběh vystoupení ji odsouvaly tak dlouho, až k ní nikdy nedošlo. Pět let před jeho smrtí se rozešli. Přesto zůstali v neustálém kontaktu a bydleli jen kousek od sebe.
Tichý konec v domě hrůzy?
Zatímco jeho koncerty byly plné pyrotechnických efektů (které občas skončily požárem, což diváci považovali za součást show), jeho konec byl mrazivě tichý. Daniel žil v pronajatém domku v pražských Řeporyjích. Byl objeven ve vaně, kde ležel bez známek života tři dny.
Bulvární deníky okamžitě spekulovaly o drogách, ale pitva ukázala realitu mnohem prozaičtější a smutnější, infarkt myokardu způsobený neléčeným vysokým krevním tlakem. Král rozkoše zemřel sám ve věku pouhých 52 let, uprostřed své soukromé „žluté rezidence“.
Poslední párty
Od žlutých banánů k nebeskému ohňostroji
Daniel si přál, aby svět byl jeden velký mejdan, a jeho blízcí mu toto přání splnili i na poslední cestě. Rozloučení v motolském krematoriu se zapsalo do historie jako událost, kterou Praha nepamatuje. V síni teklo šampaňské, tančilo se v rytmu samby a navzdory přísným zákazům a zděšení personálu pohřebního ústavu se přímo u rakve odpalovala pyrotechnika.
Když se nad rakví s „Králem rozkoše“ naposledy zavřela opona za doprovodu jisker a kouře, nikdo v sále neplakal smutkem. Spíše se všichni usmívali nad tím, že Dan dokázal „vyhodit do povětří“ i vlastní pohřeb. Byl to poslední záblesk jeho nespoutané, hlučné a zářivé energie, která se odmítala podřídit i smrti.
Daniel Nekonečný nás naučil, že i když je venku zamračeno, můžeme si obléct žluté sako a pokusit se rozzářit svět kolem sebe. Jeho pozemská mise skončila, ale jeho sluneční jas a nezaměnitelné „rrrozkošné“ v našich vzpomínkách hřeje dál. Někde tam nahoře už nejspíš organizuje ten největší solární karneval, jaký kdy vesmír viděl.
Zdroje:
