Článek
Když sleduji vývoj u našich sousedů, nemohu se zbavit pocitu, že to, z čeho měly tradiční německé politické elity dlouhé roky noční můry, se muselo dříve či později stát. Zemské volby v Sasku-Anhaltsku neskončily pouze těsným vítězstvím protestní strany, byla to volební pohroma pro Berlín. Alternativa pro Německo (AfD) zvítězila s historickým ziskem dosahujícím téměř 44 procent hlasů a poslala šokovou vlnu napříč celou Evropou. Otřásla pozicí spolkového kancléře Friedricha Merze a naopak vyvolala nadšený potlesk americké radikální pravice v čele s lidmi z okolí Donalda Trumpa.
Podle mého názoru není výsledek východoněmeckého hlasování žádnou náhodou z jednoho regionu. Je to vzkaz běžných lidí, že už mají plné zuby směřování, kterým se Německo vydalo, a odmítají nečinně přihlížet, jak se jejich země pod diktátem zelených dogmat propadá do chudoby.
Král sociálních sítí a přeběhlík od lidovců
Hlavním architektem a tváří tohoto volebního průlomu je pětatřicetiletý lídr kandidátky AfD v Sasku-Anhaltsku Ulrich Siegmund. Jeho politický příběh dokonale ilustruje proměnu tamní scény. Siegmund nevstoupil do politiky jako vyhraněný extrémista. V devatenácti letech se stal členem tradiční Křesťanskodemokratické unie (CDU). Až o pět let později, v roce 2014, zklamaný jejich politikou, stranu opustil a přešel k nově vznikající AfD. Na rozdíl od starších politických matadorů pochopil sílu moderních platforem. Svým příznivcům servíruje krátká videa, v nichž vystupuje jako obyčejný soused odvedle, často jezdí na starém mopedu a hovoří jazykem, kterému lidé na venkově rozumějí. Do celostátního hledáčku se dostal počátkem roku 2024 kvůli účasti na utajovaném setkání v Postupimi, kde se projednávala takzvaná „remigrace“ – plány na masové vyhošťování imigrantů. I když za to přišel o předsednictví v parlamentním výboru, u svých voličů si tím pozici neotřásl; naopak upevnil pověst nekompromisního bořitele systému.
Frustrace ze zelené ideologie, strach a reflex odvržení elit
Zatímco západní část Německa sleduje vzestup AfD s neskrývaným děsem, na východě podle mě do sebe zapadlo několik zásadních faktorů:
Odpor vůči zelené ideologii a obavy z chudoby
Mezi obyvateli panuje hluboké přesvědčení, že zelená transformace, Green Deal a nekompromisní ekologická opatření likvidují německý průmysl a drasticky zvyšují životní náklady. Lidé mají zcela oprávněný strach, že tradiční německé bohatství a vysoký standard se kvůli ideologickým rozhodnutím Berlína a Bruselu nenávratně propadnou do chudoby. AfD tento strach přetavila v efektivní politickou zbraň, nabízí okamžité zrušení ekologických daní a obnovení energetických vazeb.
Pocit druhořadosti a degagismus
Na východě země přetrvává silný dojem, že region je pro Berlín pouze periferií. Lidé mají pocit, že se jejich každodenní životy nelepší bez ohledu na to, jaká koalice zrovna vládne. Vznikl tak silný reflex takzvaného degagismu – touhy zamést se všemi současnými politickými aktéry, odstavit je od moci a ukázat jim přehlíženou tvář venkova.
Strach z migrace
Sasko-Anhaltsko patří k regionům s relativně nízkým podílem cizinců ve srovnání se západními spolkovými zeměmi. Přesto je zde strach z migrace masivní. Lidé sledují zprávy o kriminalitě a problémech na západě přes obrazovky telefonů. AfD dokázala tento strach využít a nabídla nejradikálnější protiimigrační recepty v zemi.
Školství, přepsání dějepisu a Rusko
Kampaň v Sasku-Anhaltsku ukázala, kam až je AfD ochotna zajít. Její program nezůstal jen u kritiky vlády, ale zasáhl přímo hodnotové základy. AfD navrhla zrušení povinné školní docházky s cílem podpořit domácí vzdělávání a uchránit děti před „špatným vlivem levicových učitelů“. Prosazuje také oddělené třídy pro handicapované děti a děti imigrantů, kteří neumějí německy. Strana otevřeně požaduje úpravu školních učebnic, které jsou podle ní příliš zaměřené na pocit viny za zločiny Třetí říše. Tento revizionismus přímo navazuje na známý výrok zakladatele AfD Alexandra Gaulanda, který nacismus označil za pouhý „holubí trus na tisíciletých úspěšných dějinách Německa“. AfD se netají svou náklonností k režimu Vladimira Putina. Odmítá vojenskou i finanční pomoc Ukrajině, zpochybňuje sankce a přebírá narativy Kremlu. Spojuje je společný odpor k liberální demokracii a Evropské unii. Strana prosazuje zrušení práva na azyl v dosavadní podobě, odebrání chráněného statusu pro ukrajinské uprchlíky a zavedení povinné práce v komunálních službách pro ty, kteří v zemi zůstávají.
Debakl kancléře Merze a potlesk z USA
Výsledek v Sasku-Anhaltsku představuje osobní pohromu pro spolkového kancléře Friedricha Merze (CDU). Merz nastupoval s příslibem, že dokáže AfD oslabit. Místo toho jeho strana utrpěla debakl. Vzhledem k tomu, že kancléřova popularita dosahuje velmi nízkých hodnot, čelí obrovskému tlaku i uvnitř vlastní strany.
Zatímco tradiční evropské strany bijí na poplach, za Atlantikem zavládlo v konzervativních kruzích nadšení. Významní podporovatelé Donalda Trumpa vítězství AfD oslavují. Bývalý americký velvyslanec v Berlíně Richard Grenell hovoří o „novém dni v Německu“ a americký viceprezident J. D. Vance ostře kritizoval německé vedení za to, že se snaží zničit nejpopulárnější stranu na východě.
Ukazuje se také jasná dělicí čára na samotné evropské pravici. Zatímco francouzské Národní shromáždění Marine Le Penové se distancovalo od AfD kvůli jejím plánům na plošnou remigraci, německá strana sází na nekompromisní radikalismus.
Sasko-Anhaltsko vyslalo jasný varovný signál. Můžeme si o programu AfD myslet cokoliv, ale zavírat oči před důvody jejího růstu je cesta do záhuby. Pokud Berlín a Brusel nezmění směr, nezačnou naslouchat běžným lidem a nevymění ideologická dogmata za zdravý rozum, bude toto volební zemětřesení jen začátkem mnohem většího politického přepsání mapy Evropy.
Anketa
Zdroje:
