Článek
Dějiny 20. století jsou poznamenány postavami, které se staly symbolem násilí, ideologie a hlubokých společenských traumat. Mezi ně patří i Josif Vissarionovič Stalin a Stepan Bandera. Ačkoliv jsou tito dva muži někdy zmiňováni ve stejném kontextu, jejich historická role, rozsah moci i následky jejich činů jsou zásadně odlišné. Přesto oba vyvolávají silné emoce, spory a dodnes rozdělují společnosti, které se s jejich odkazem vyrovnávají.
Stalin: diktátor impéria a architekt státního teroru
Josif Vissarionovič Stalin byl faktickým vládcem Sovětského svazu od konce 20. let až do své smrti v roce 1953. Jako generální tajemník KSSS a později absolutní vládce jedné z největších světových mocností disponoval prakticky neomezenou státní silou. Pod jeho vedením vznikl totalitní systém založený na masovém teroru, kultu osobnosti a systematickém potlačování lidských práv.
Stalin je zodpovědný za Velký teror ve 30. letech, během něhož byly statisíce lidí popraveny a miliony dalších skončily v pracovních táborech Gulagu. Represe zasáhly nejen politické oponenty, ale i vlastní stranické kádry, armádní důstojníky, intelektuály, rolníky či celé národy. Kolektivizace zemědělství vedla k uměle vyvolaným hladomorům, z nichž nejtragičtější byl holodomor na Ukrajině, který si vyžádal miliony obětí.
Portrét Stalina na III. Světovém festivalu mládeže a studentstva ve východním Berlíně v roce 1951
Stalin rovněž nesl odpovědnost za deportace celých etnických skupin, jako byli Krymští Tataři, Čečenci, Ingušové či Volžští Němci. Tyto přesuny probíhaly v nelidských podmínkách a vedly k obrovským ztrátám na životech. V mezinárodním měřítku se Stalin podílel na rozpoutání druhé světové války prostřednictvím paktu Molotov–Ribbentrop a po jejím skončení zásadně přetvořil geopolitickou mapu Evropy.
Odhady historiků se liší, ale celkový počet obětí Stalinova režimu se pohybuje v řádech desítek milionů lidí. Jeho vliv na svět byl globální a dlouhodobý – položil základy sovětského bloku, studené války a modelu represivního státu, který ovlivnil desítky zemí.
Bandera: nacionalista bez státu a symbol radikálního odporu
Stepan Bandera byl ukrajinský nacionalistický politik a ideolog, spojený s Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN). Na rozdíl od Stalina nikdy neovládal stát, armádu ani represivní aparát v plném slova smyslu. Jeho vliv byl omezený, regionální a silně závislý na historických okolnostech druhé světové války.
Bandera usiloval o vznik nezávislé Ukrajiny v době, kdy byla země rozdělena mezi Sovětský svaz a Polsko. Jeho ideologie byla autoritářská, radikálně nacionalistická a netolerantní vůči menšinám. Frakce OUN, s níž byl spojován, se podílely na etnickém násilí, zejména na masakrech polského civilního obyvatelstva na Volyni a v Haliči v letech 1943–1944. Tyto události si vyžádaly desítky tisíc obětí a patří k nejtemnějším kapitolám polsko-ukrajinských vztahů.
Památník Bandery v Ternopilu
Bandera je rovněž spojován s počáteční spoluprací části ukrajinských nacionalistů s nacistickým Německem. Je však důležité dodat, že po vyhlášení ukrajinské nezávislosti v roce 1941 byl Bandera Němci zatčen a většinu války strávil v koncentračním táboře Sachsenhausen. Přesto nese ideologickou a politickou odpovědnost za násilí páchané strukturami, které se k jeho odkazu hlásily.
Na rozdíl od Stalina nelze Banderovi připsat vytvoření systematického státního teroru ani genocidní politiky v globálním měřítku. Počet obětí spojených s činností OUN a UPA se pohybuje v řádech desítek tisíc, nikoli milionů. Jeho historický význam spočívá spíše v symbolické rovině než v reálném přetváření světa.
Pochody a oslavy jako spor o historickou paměť
Součástí kontroverzního odkazu obou postav jsou i veřejné pochody a oslavy jejich narození či výročí, které se v různých podobách objevují dodnes. Nejde přitom jen o připomínku minulosti, ale o politické gesto vypovídající o tom, jak společnost zachází se svou historií.
V případě Josifa Stalina se tyto akce konají především v Rusku a některých postsovětských státech. Účastníci často oslavují jeho roli „silného vůdce“ a vítěze druhé světové války, zatímco masové represe, hladomory a miliony obětí jsou bagatelizovány nebo zcela opomíjeny. Takové pochody jsou kritizovány jako normalizace státního teroru a relativizace zločinů totalitního režimu.
Stalin killed millions of russians.
— Kadi🇪🇪🌻 (@TheFl0orIsLaVa) December 23, 2024
Russians: "You know what this guy needs? A monument!"
Vologda, Russia, 2024 pic.twitter.com/hU8qrBPGgP
Pochody na počest Stepana Bandery se konají hlavně na západní Ukrajině a jsou spojeny s nacionalistickou symbolikou a rétorikou odporu proti sovětské nadvládě. Pro část Ukrajinců představuje Bandera symbol boje za nezávislost, pro jiné – zejména v Polsku a Izraeli – je zosobněním ideologie spojené s etnickým násilím a válečnými zločiny. Kontroverze vyvolává zejména skutečnost, že při těchto oslavách bývají opomíjeny oběti volyňských masakrů.
Ukrajinští nacionalisté pochodují Kyjevem a drží transparent s Banderovým portrétem a vlajky Pravého sektoru a Svobody.
Zásadní rozdíl však zůstává v rozsahu odpovědnosti: oslavy Stalina znamenají glorifikaci diktátora s absolutní státní mocí a miliony obětí, zatímco oslavy Bandery se vztahují k ideologickému symbolu regionálního hnutí. V obou případech však platí, že uctívání těchto postav bez kritického kontextu deformuje historickou paměť a zlehčuje utrpení obětí.
Závěrem
Stalin i Bandera jsou postavy, které nelze oslavovat bez kritického pohledu. Zatímco Stalin představuje jednu z nejničivějších diktatur v dějinách lidstva, Bandera zosobňuje temnou stránku nacionalismu a etnického násilí v době války. Rozdíl mezi nimi však není jen kvantitativní, ale kvalitativní. Porozumění těmto rozdílům je klíčové, pokud chceme vést smysluplnou debatu o historii, paměti a odpovědnosti.
Zdroje
