Populisté chtějí zrušit senát. Pojistku, která chrání demokracii

Když politické strany hovoří o zrušení Senátu, může to znít jednoduše: stačí zákon a je hotovo. Realita je však složitější. Senát je zakotven v Ústavě, jeho funkce jsou součástí zákonodárství i kontrolních mechanismů státu a jeho odstranění by mělo rozsáhlé právní i praktické dopady.

Hnutí SPD a Stačilo! otevřeně prosazují zrušení Senátu jako součást svých předvolebních programů. Argumentují tím, že Senát je zbytečná instituce, která zvyšuje náklady státního rozpočtu.

Veřejné tradiční strany jako ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN se k myšlence zrušení stavějí odmítavě. V Senátu mají stále silné zastoupení a nechtějí riskovat ztrátu kontroly nad důležitými legislativními procesy, včetně změn ústavy.

Politologové upozorňují, že i kdyby dolní komora získala ústavní většinu, nestačí to. Senát musí změnu schválit také – a většina v něm je nyní proti.

Vyhlášení referenda jako nástroje k rozhodnutí o zrušení Senátu je problematické. Návrh zákona o celostátním referendu posledně explicitně vyloučil možnost hlasovat o změně ústavy, což zablokuje možnost použít referendum pro tak zásadní změnu.

Senát má dnes v systému České republiky řadu klíčových pravomocí. Prochází jím drtivá většina návrhů zákonů, které byly schváleny Poslaneckou sněmovnou, kromě výjimek, jako jsou zákon o státním rozpočtu nebo o státním závěrečném účtu, které řeší jen dolní komora. Senát vyjadřuje souhlas při ratifikaci mezinárodních smluv a podílí se na deklarování válečného stavu či vysílání ozbrojených sil mimo území republiky.

Senát má také významné ústavní funkce související s institucemi státu. Prezident skládá slib do rukou předsedy Senátu a předseda Senátu jmenuje kandidáty na funkci soudců Ústavního soudu, které předkládá prezident. Jen Senát může podat dovolání proti prezidentovi u Ústavního soudu v případech velezrady nebo jiného závažného porušení Ústavy. Kromě toho, pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, Senát dočasně přebírá některé pravomoci – může přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu, a tato opatření musí poslanci potvrdit při první schůzi nově zvolené dolní komory.

Senát je ústavní institucí definovanou Ústavou České republiky postupem, který nelze změnit běžným zákonem. K jeho zrušení by bylo nutné přijmout ústavní zákon, a to ve shodě s požadavky stanovenými Ústavou. Podle Ústavy je třeba získat třípětinovou většinu poslanců v poslanecké komoře a třípětinovou většinu přítomných senátorů v Senátu. Tento mechanismus slouží k zajištění, že změny ústavy, zejména ty razantní, nejsou provedeny pouze úpravou většiny v dolní komoře.

Politická vůle hraje zásadní roli. Zrušení Senátu by vyžadovalo, aby strany zastávající tuto myšlenku měly dostatečnou podporu ve volbách a aby byli senátoři ochotni hlasovat pro vlastní odstranění. Musel by vzniknout rozsáhlý politický konsenzus, protože bez něj by proces zákonodárně i ústavně selhal.

Na základě současných politických skutečností lze odhadnout, že v příštích čtyřech až šesti letech existuje nízká až střední pravděpodobnost, že se debata o zrušení Senátu stane vážným legislativním návrhem. Politické ambice existují, překážky (ústavní, institucionální, včetně odporu v Senátu) jsou však silné.

Odhadem lze říct, že šance na to, že návrh projde všemi kroky (schválení ústavní většinou Sněmovny i Senátu, případné referendum atd.), je relativně malá.

Existují také praktické výzvy spojené s přerozdělením funkcí, které Senát dnes vykonává. Pravomoci ohledně přijetí či zamítnutí zákonů, jmenování ústavních činitelů, ratifikace mezinárodních smluv a kontrola nad prezidentem – to vše by muselo být nově ošetřeno, eventuálně převedeno na jiné instituce. To neznamená jen změny v zákonech, ale i v metodách výkonu státní moci a hlubokou institucionální reformu.

Veřejnost by měla být o možných důsledcích dobře informována. Zrušení Senátu by mohlo přinést úspory, ale jen relativně malé ve srovnání se státním rozpočtem. Významnější by bylo, jak by to ovlivnilo schopnost státu účinně kontrolovat legislativu, zachovat brzdící mechanismy, zajistit transparentnost a stabilitu. Bez jasné veřejné debaty by mohlo dojít k tomu, že některé nepříznivé efekty budou přehlíženy.

V závěru lze říci, že byť zrušení Senátu není právně nemožné, cesta k němu je strmá. Vyžaduje změnu Ústavy, ústavní většinu v obou komorách, silnou politickou vůli a jasný návrh na to, jak zachovat základní demokratické mechanismy. Veřejnost by měla rozumět tomu, co by zaniklo, co by se změnilo, a jaký by byl dopad na běžné fungování státu, než se rozhodne.