Článek
Zima bývala obdobím, které se nedalo přehlédnout. Přicházela pomalu, ale jistě. A s ní přicházel sníh – někdy brzy, jindy později, ale téměř vždy. Bílé krajiny vydržely celé týdny, někde měsíce. Sníh nebyl výjimkou, byl součástí rytmu roku. Dnes se však zdá, že tento rytmus ztrácí pravidelnost. Zima přichází a odchází, sníh se objeví, ale často jen na chvíli. A právě tato proměna, nenápadná a pozvolná, je jedním z nejviditelnějších projevů klimatické změny v našem každodenním životě.
Klimatická změna se neprojevuje jen extrémními vedry v létě, ale také změnou charakteru zimních období. Průměrné zimní teploty rostou, což vede k tomu, že srážky, které by dříve padaly jako sníh, dnes častěji přicházejí v podobě deště. Počet dní, kdy skutečně sněží, klesá a sněhová pokrývka se na zemi udrží kratší dobu. Nejde o to, že by sníh úplně zmizel – ale ztrácí svou kontinuitu.
Tento posun má hlubší důsledky, než se na první pohled zdá. Sníh není jen estetický prvek nebo kulisa pro zimní sporty. Funguje jako zásobárna vody, která se na jaře postupně uvolňuje do půdy, řek a podzemních zdrojů. Kratší a méně stabilní sněhová pokrývka znamená méně vody v krajině v době, kdy je nejvíce potřeba. Změna zimy se tak nenápadně promítá do sucha, zemědělství i stability ekosystémů.
Přesto se pokaždé, když napadne sníh a teploty klesnou pod nulu, znovu objevuje stejná otázka: „Kde je to globální oteplování?“ V posledních týdnech se tato rétorika objevila i v ústech některých českých politiků, kteří mrazivé počasí vnímají jako důkaz, že klimatická změna neprobíhá. To ale zaměňuje počasí za klima – krátkodobý stav vs. dlouhodobý trend. Jeden chladný den nevyvrací desetiletí dat o oteplování, která ukazují jasný trend zvyšování průměrných teplot.
Toto je nejlepší nástroj pro boj se současnou „klimatickou krizí“. Stojí pár korun (levnější než Green Deal) a navíc si u toho i zaposilujete. Což by měli dělat všichni ti, kteří přichází s různými fanatickými zelenými nápady. 🙂 pic.twitter.com/RGUNx3BRYS
— Zdeněk Hraba (@hraba_z) January 10, 2026
Analýzy z několika nezávislých klimatických služeb potvrzují, že poslední tři roky patřily mezi nejteplejší vůbec od začátku měření – a průměrná teplota těchto tří let byla poprvé trvale nad 1,5 °C nad předindustriální úrovní. To je práh, který si svět stanovil v rámci Pařížské dohody jako hranici, jejíž překročení může znamenat nepředstavitelné dopady na ekosystémy i lidské společnosti.
Ještě víc však experimentální data a modely ukazují, že něco v systému může uniknout našemu dosavadnímu chápání – vědci zmiňují, že například změny v odrazivosti planety (albedo) a proměnlivost oblačnosti patří mezi faktory, které mohou ovlivňovat klima víc, než dosud vědecké modely plně zachycují. To znamená, že i když víme, že klima se otepluje, některé procesy mohou být stále špatně pochopené nebo modelované, což dává oteplování pozorovanému v posledních letech určitý „záhadný“ rozměr.
Tento paradox – že se otepluje a přesto občas zažíváme chladné nebo zasněžené dny – je právě to, co dělá veřejnou debatu tak podobnou hádance. Zimní sníh není popřením klimatické změny. Naopak – jeho nepravidelnost, krátké trvání a postupné mizení z nižších poloh jsou jejími tichými svědky. Můžeme sníh přijímat jako hezký okamžik nebo jako důvod k ironii, ale neměli bychom si nechat zkreslit širší obraz: klimatický systém se mění, a to rychleji, než jsme doufali, a častěji, než jsme pochopili.
Možná si jednou vzpomeneme na dnešní debaty stejně, jako dnes vzpomínáme na zimy, kdy sníh ležel celé měsíce. Ne jako na důkaz, že se nic neměnilo, ale jako na okamžik, kdy jsme začali vážně uvažovat o tom, co naše planeta prochází – a co je třeba udělat, aby zůstala obyvatelná i pro příští generace.
Co říkají studie
Nová vědecká studie rozlišuje takzvaný „odtisk“ antropogenního oteplování v atmosféře – tedy specifický vzorec změn teploty ve vrstvách vzduchu, který jasně ukazuje vliv lidských emisí skleníkových plynů. Výzkum propojuje satelitní i balónová měření teplot od povrchu až do střední a horní stratosféry, přičemž potvrzuje, že zatímco se nižší vrstvy atmosféry (troposféra) oteplují, vrchní vrstvy stratosféry chladnou, což je přesně to, co fyzikální modely predikovaly jako odpověď na zvýšené CO₂ v atmosféře. Zařazení dat ze střední a horní stratosféry zvyšuje signál „lidského otisku“ proti šumu přírodních variací až pětinásobně, což činí výsledky výrazně přesvědčivějšími.
Tyto výsledky výrazně posilují důkazy o tom, že současné změny teplotní struktury atmosféry nejsou způsobeny jen přírodními cykly nebo náhodou, ale jsou důsledkem lidské činnosti, zejména emisí oxidu uhličitého z fosilních paliv. Chlazení stratosféry spolu s oteplováním nižších vrstev odpovídá dlouhodobým predikcím klimatických modelů a ukazuje, že lidské působení mění teplotní profil planety i ve vrstvách, které dříve nebyly běžně zapojeny do analýz „klimatického otisku“
Jak vnímat rozdíl mezi počasím a klimatem
Počasí je okamžik, klima je příběh.
Počasí popisuje to, co zažíváme dnes nebo tento týden – sníh, mráz, déšť, vítr. Klima je dlouhodobý průměr těchto jevů, který se vyhodnocuje v řádu desetiletí, ne dnů.
Jeden extrém nic nevyvrací.
Studený leden, zasněžený víkend nebo mrazivý týden nejsou důkazem, že se planeta neotepluje. Stejně tak jeden horký den není sám o sobě „klimatická krize“. Rozhodující je trend, ne výjimka.
Všímejte si změn v kontinuitě, ne v jednotlivostech.
Otázka nezní, zda sněží, ale jak často, jak dlouho a v jakých podmínkách. Kratší trvání sněhu, časté oblevy a nepravidelné zimy jsou signálem změny klimatu, i když sníh občas přijde.
Klimatická změna znamená větší proměnlivost.
Oteplování neznamená konec zimy, ale její rozkolísání: rychlé střídání mrazů a oblev, extrémy místo stability. Právě tato nestálost je typickým znakem měnícího se klimatu.
Data mají větší váhu než dojem.
Osobní zkušenost je důležitá, ale omezená. Klimatologie pracuje s tisíci měření z celého světa. Pokud se pocit liší od dat, není to důkaz omylu vědy – ale připomínka, jak úzký je náš osobní výřez reality.
Ptejte se „jak se to mění“, ne „jaké to dnes je“.
Klimatické otázky nejsou o dnešku, ale o směru. Nejde o to, zda dnes sněží, ale kam se posouvá norma, na kterou si budeme zvykat zítra.
Zdroje
