Tunel lásky: místo, kde železnice dýchá romantikou

Když se vlak pomalu vynořuje z ranní mlhy u městečka Klevan na západní Ukrajině, člověk by spíš čekal pohádkovou scenérii než železniční trať. Koleje se zde totiž ztrácejí v nekonečném zeleném oblouku, který tvoří stromy, keře a liány spletené do tunelu tak dokonalého, že by ho příroda sama těžko mohla lépe navrhnout. Říká se mu Tunel lásky – a kdo tudy jednou projde, jen těžko zůstane chladný.

Podle místních pověstí vznikl tunel náhodou. Když sovětští inženýři po druhé světové válce položili koleje spojující továrnu s hlavní železniční sítí, les kolem trati začal znovu růst. Vlaky projížděly stejnou trasou každý den a jejich kovová síla formovala stromy do pravidelného oblouku. Nikdo to tehdy neplánoval – a přesto se tu po letech zrodilo jedno z nejromantičtějších míst Evropy.

Dnes už tudy projíždí jen několik nákladních vlaků týdně, většinou v noci. Přes den se koleje proměňují v tichou stezku pro milence, fotografy i snílky. Lidé přicházejí pěšky, často s květinou v ruce nebo s přáním v srdci. Říká se totiž, že pokud se dva milující projdou tunelem ruku v ruce a v duchu si něco přejí, jejich přání se splní – ale jen tehdy, pokud jejich láska je upřímná.

Cesta tunelem má asi tři kilometry, a kdo se rozhodne projít jej celý, zažije podivný klid. Sluneční paprsky se prodírají hustou klenbou zeleně, vzduch voní vlhkým listím a dál od vesnice slyšet jen vzdálené štěbetání ptáků. Každý krok po dřevěných pražcích zní jako tlumené tikání hodin, které měří čas pomaleji než kdekoli jinde.

Na jaře se Tunel lásky zahalí do mladých odstínů zelené, v létě hýří barvami a vůní, na podzim připomíná zlatý portál do jiného světa. V zimě, kdy větve pokryje sníh, vypadá jako scénografie z pohádky. Mnoho párů sem míří právě tehdy, aby zde pořídilo svatební fotografie – kontrast bílého sněhu a černých kolejí působí téměř symbolicky.

Ačkoliv se místo stalo turistickou atrakcí, neztratilo kouzlo klidu. Místní obyvatelé jsou na něj hrdí. Vyprávějí, že v dobách, kdy se na Ukrajině střídaly těžké roky, sem lidé přicházeli, aby si připomněli, že i něco obyčejného – jako trať mezi dvěma vesnicemi – může vyrůst v krásu, kterou nezničí čas ani člověk.

Tunel lásky se stal také symbolem spojení mezi přírodou a technikou. Vznikl z lidské činnosti, ale jen příroda mu vtiskla duši. Je to paradox: železniční trať, která měla být praktickým dopravním spojením, se proměnila v poetický symbol něhy. Možná právě proto působí tak silně – připomíná, že i v průmyslovém světě má krása stále své místo.

Zahraniční turisté sem míří z Polska, Německa, ale i z Japonska, kde se Tunel lásky stal oblíbeným místem instagramových snímků. Ukrajinci se tomu smějí, ale i je těší, že kousek jejich krajiny vyvolává po světě tolik emocí. Místní průvodci často říkají s úsměvem: „Tunel lásky není jen pro zamilované – je i pro ty, kdo lásku hledají.“

Na závěr cesty se trať rozšiřuje, stromy ustupují a z tunelu se stává obyčejná lesní cesta. Ale když se člověk ohlédne zpět, zdá se, jako by právě prošel portálem mezi světy. Ten pohled si většina návštěvníků pamatuje navždy. Tunel lásky není jen místem, které se fotí – je to místo, které se cítí. A možná právě v tom spočívá jeho skutečné kouzlo.

Zdroje

https://thevalemagazine.com/2023/04/24/the-tunnel-of-love-ukraines-most-romantic-destination/

https://en.wikipedia.org/wiki/Tunnel_of_Love_(railway)

https://www.pandotrip.com/tunnel-of-love-in-ukraine-739/