Článek
Jsa celoživotním dělníkem, nyní penzistou s poměrně uceleným názorem na dnešní dění, nějak nemohu „skousnout“ smýšlení českého národa. Pro pochopení tohoto exkrementu mých jater, prosím laskavé čtenáře, aby si pozorně pročetli esej velikána naší literatury zde: https://1url.cz/k1UGH
Upozorňuji, že tato esej byla sepsána v roce 1924, kdy v tehdejším Československu po komunistickém ráji ještě nebylo ani vidu, ani slechu… Ale k věci:
Když se tak dnes převaluji na lůžku a vzpomínám, jak asi naši lidé žili v mladé republice, zasažené hospodářskou krizí v r. 1929, nástupem fašismu 1933, Mnichovem 1938, okupací a válkou 1939 - 1945 a bolševickým pučem 1948, nenacházím příliš prostoru pro šťastný život generace, která toto období zažila. Jaltská konference v r. 1945, kdy U.S. prezident Roosevelt fakticky daroval naší republiku do Sovětské sféry vlivu, osud Československa zpečetil a odmítnutí Marshallova plánu obnovy Evropy pod diktátem Sovětského svazu, dílo zkázy dokonalo. Náš národ, opilý „osvobozením naší Vlasti Rudou armádou“, zcela nekriticky přijal ruskou propagandu a zapomněl na skutečnost, že bez spojenecké pomoci Rudé armádě by se válka mohla vyvíjet jinak. Byl to politický handl. Roosevelt si dobře uvědomoval, že spojenci by v bitvě o Berlín přišli o desítky tisíc vojáků, tak rusům Berlín přenechal, přestože Churchill dobře předvídal, jak to dopadne, ale neměl sílu to rozhodnutí zvrátit.
Výsledek známe. Pod vedením KSČ, naše země, kdysi hodnocená coby evropský tygr, za 44 let bolševického hospodaření ekonomicky upadla na kolena a morálně na dno. Těch půl milionu emigrantů od r. 1948 - 1989, což byli většinou lidé s vysokoškolským vzděláním, dnes našemu státu zoufale chybí, protože systém současného školství není schopen je kvalitativně nahradit.
Když se otočím na levý bok, přemítám… Jak je vůbec možné, že tenhle národ po historických zkušenostech dospěl do bodu, kdy zapomněl na minulost a dokáže akceptovat, nebo adoruje takové morální zmetky, jako je usvědčený lhář a prokazatelný agent StB, nebo blonďatá, obrýlená kvočna, sedící v evropském parlamentu hájící stalinistické ideje, či fašounskou partaj, která se domnívá, že bez EU a NATO se náš malinký a nezajímavý státeček dokáže ve světě prosadit?! Chcimírům bych vřele doporučil prostudovat dějiny Ruska od éry Ivana Hrozného přes Kateřinu Velikou, aby pochopili, co je Rusko…
Možná, když se usínaje otočím na pravý bok, zapomenu na to, co jsem nedávno četl v tisku a v lehkém mlžném oparu si představím tuto zemi jako sebevědomý, prosperující stát. Jenže už jsem starý a moc nevěřím tomu, že se současný náš národ probere a bude volit budoucnost pro své děti a nikoli slibotechny a demagogy.
„Zaplaťpámbu, že jsem starej…“
b
