Článek
Nedostudoval jsem za bolševika střední školu elektrotechnického směru jednak díky své hlouposti a „druhak“ díky organizování studentských protestů proti okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, neboť jak pravil můj třídní profesor: „Střední technik svým chováním musí podporovat Stranu a vládu a nikoli je podvracet.“
Po absolovování SOU jsem se celý život živil rukama. V sedmadvaceti jsem se oženil a abych v té době dostal byt, pořídil jsem si i dvě roztomilá dítka. Přestože jsem neměl nijak nízký plat, když měla moje paní a děti zdravotní problémy, musel jsem vzít zavděk dalšími dvěma vedlejšími zaměstnáními, abychom mohli shánět dietní potraviny, zaplatit složenky a vůbec nějak slušně existovat. Je pravda, že v začátcích našeho soužití mé rodině pomohla novomanželská půjčka, což je dnes pro mladé lidi věc asi zhola neznámá. Leč ve své době obrovská pomoc mladým rodinám. Tedy, pokud měli to štěstí jako my a někde „sehnali“ bydlení…
Čas běžel, děti i manželka se uzdravili a všichni jsme zestárli. Po listopadu jsem sehnal zaměstnání velmi dobře placené, ale jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí. Už jako starší pán jsem musel jednat s mladými a „perspektivními“ techniky i manažery, kteří v mnoha případech coby elektrotechničtí inženýři neměli o zařízeních, jež jejich firmy dodávaly, ani ponětí. Bohužel někdy neměli ponětí ani o tom, že existuje jakýsi Ohmův zákon, takže znalý čtenář si asi dokáže představit, jak vypadaly technické diskuse při řešení problémů… Řekl jsem si tehdy, že tohle opravdu nemám zapotřebí a v zájmu svého duševního zdraví jsem odešel do předčasného důchodu v šedesáti letech, tedy o dva roky dříve, než bych měl jít podle věku. Musím podotknout, že jsem svého kroku nikdy nelitoval, byť mi ČSSZ vypočítala důchod o 1200.- Kč nižší, než bych dostával standardně. Pro informaci - je to dnes asi o 1600 Kč méně, než činí průměrný důchod…
Když s manželkou sledujeme mediální prostředí, napadá nás, že asi žijeme na Marsu. Není to tak dávno, co jistý oranžový buldozer tvrdil, že jistojistě se: „Ta pětikolka do tří měsíců rozpadne,“ zkrachovalý podnikatel a bývalý dvojministr vyhrožoval umrznutím, protože nebude čím topit, nebo že lidé pomřou hlady, když fialová demolice nezastropuje ceny benzínu jako Maďarsko. Jak to dopadlo, jsme všichni viděli. I ta elektřina se asi nějak „vymkla“. Při naší spotřebě v panelákovém bytě a na zahrádce stačilo navýšit zálohy o 300 Kč měsíčně na obou odběrných místech a hle, ještě jsme měli přeplatky?! Valorizace důchodů zvýšené náklady bohatě pokryla. Nepokryla ovšem náklady na kuřecí řízky z Vodňan, páč jaksi „lidovou“ cenu 169 Kč za kilo jsem odmítl jistému velkopodnikateli platit a raději jsem si u konkurence koupil irskou falešnou svíčkovou a žral si roštěnky za 230 Kč za kilo. Inu „dědek akcionář“ (rozuměj dědek, který nakupuje podle akčních letáků) si přece dokáže poradit, že… Ano, je mi jasné, že naši situaci nelze paušalizovat na všechny důchodce, zejména ne na ty, kteří žijí sami, ale určitě nikdo z nich nezemřel hlady proto, že se o ně vláda nestará, jak neustále někdo tvrdí.
Když slyším, čtu nebo vidím „Svatou Trojici“ s panem Nacherem, Juchelkou nebo Vondráčkem v závěsu, kteří tvrdí jak se mají důchodci špatně a jak nekompetentní a neschopná je současná „fialová“ vláda, chce se mi z těch žvástů, lží a polopravd zvracet. Asi žijeme v jiném světě.
Tak nevím…
