Článek
V lednu 2026 se stále častěji objevují spekulace, že Čína se blíží k bodu ekonomického vyčerpání, kdy klasické nástroje stimulace (masivní investice do infrastruktury, realit, dotace spotřeby) již nefungují tak jako dříve. Domácí poptávka zůstává slabá, realitní krize pokračuje, zadlužení místních vlád je enormní a deflace se stává reálnou hrozbou. V této situaci se logicky vynořuje otázka: může válka (nebo alespoň velký vojenský konflikt) posloužit jako ultimátní fiskální stimulus podle principů keynesiánství?
Keynesiánství a válka jako „nejčistší“ forma stimulu
John Maynard Keynes ve své Obecné teorii (1936) ukázal, že v období hluboké recese/deprese nestačí snižovat úrokové sazby – ekonomika může uvíznout v pasti likvidity. Potřebný je masivní nárůst agregátní poptávky prostřednictvím vládních výdajů. Nejúčinnější je přitom takový výdaj, který:
- Okamžitě mobilizuje velké množství zdrojů (práce, materiál, kapacity)
- Má vysoký multiplikátor (každá koruna utracená státem vyvolá další soukromé výdaje)
- Není omezen politickou ochotou obyvatelstva platit daně nebo přijímat dluh
Válečná ekonomika tyto podmínky splňuje téměř ideálně:
- Válečné výdaje nejsou politicky limitovány – „národní bezpečnost“ ospravedlní prakticky neomezený deficit
- Vytváří okamžitou poptávku po oceli, lodích, letadlech, elektronice, chemii, dopravě → celý průmyslový řetězec
- Vysoká zaměstnanost (i za cenu nucené práce nebo 12hodinových směn)
- Inflační tlaky lze dočasně potlačit cenovou regulací a racionováním
Tento model se historicky označuje jako military Keynesianism (vojenské keynesiánství). Nejznámější příklady:
- USA 1941–1945 – válečné výdaje stouply z ~2 % HDP na ~40 % HDP; nezaměstnanost klesla z 14 % na <2 %; Velká deprese skončila prakticky přes noc
- Německo 1933–1939 – masivní zbrojení (z 1 % na ~20 % HDP) vytáhlo zemi z krize dříve, než začala válka
- Studená válka (USA 1950–1989) – trvalé vysoké výdaje na zbrojení (~7–10 % HDP) pomáhaly udržovat plnou zaměstnanost a růst
Čína v roce 2026 – vyčerpání klasických nástrojů
Čínská ekonomika v současnosti vykazuje známky vyčerpání tradičního modelu:
- Realitní sektor (dříve ~25–30 % HDP) je v hluboké krizi → Evergrande, Country Garden a další dlužníci, pokles cen nemovitostí, masivní nedokončené projekty
- Domácí spotřeba zůstává slabá – vysoká míra úspor, strach z nezaměstnanosti (mládežnická nezaměstnanost dlouhodobě nad 15–20 %)
- Stimuly 2024–2025 (dotace na auta, spotřebitelské vouchery, snížení rezervních požadavků) ztrácejí účinnost – mnoho z nich bylo „vyčerpáno“ již v první polovině 2025
- Celkové zadlužení (včetně místních vlád a státních firem) se pohybuje kolem 270–300 % HDP
- Oficiální cíl růstu 5 % pro 2026 je stále opakován, ale nezávislé odhady mluví o reálném růstu 3–4 % nebo méně
V takové situaci klasické keynesiánské nástroje (další infrastruktura, dotace) narážejí na klesající mezní výnosy. Každá další dálnice nebo vysokorychlostní trať přináší menší a menší ekonomický přínos.
Vojenský konflikt jako „poslední možný Keynes“?
Teoreticky by rozsáhlý konflikt (nejčastěji zmiňovaný Taiwan) mohl:
- Ospravedlnit okamžité přesměrování stovek miliard dolarů do zbrojního průmyslu
- Mobilizovat celou ekonomiku („válka všeho lidu“)
- Vytvořit narativ „oběti pro národní přežití“ → snížit odpor vůči vysokým výdajům a inflaci
- Dočasně zakrýt vnitřní ekonomické problémy nacionalistickou mobilizací
Někteří autoři (zejména v konspiračně laděných médiích) interpretují obálku The Economist „The World Ahead 2026“ jako otevřené přiznání, že válka se stává normalizovaným ekonomickým sektorem – jediným zbývajícím motorem růstu po vyčerpání všech ostatních stimulů.
Obálka The World Ahead 2026
Protiargumenty – proč to pravděpodobně nefunguje
- Moderní válka není WWII – je rychlá, technologická a velmi drahá. Je krátkodobá. Neumí udržet desetiletí vysokých výdajů.
- Čína je extrémně závislá na dovozu energie, surovin a potravin – blokáda by způsobila rychlý kolaps, nikoli stimul.
- Demografická krize (klesající populace v produktivním věku) znamená, že i masová mobilizace by rychle narazila na nedostatek mladých mužů.
- Globální sankce by odřízly Čínu od exportních trhů → export (hlavní pilíř růstu 2024–2025) by se zhroutil.
- Vnitřní stabilita režimu – válka by mohla vyvolat opačný efekt: masová nespokojenost, pokud by rychle nepřinesla vítězství.
Závěr
Ekonomická teorie keynesiánství skutečně umožňuje interpretovat válku jako extrémní formu fiskálního stimulu – a historicky to v několika případech fungovalo. V čínském kontextu roku 2026 však převažují rizika nad potenciálními výhodami. Pokud by Peking skutečně zvažoval „vojenský reset“, nebylo by to kvůli ekonomické logice, ale spíše kvůli politické nutnosti zachovat legitimitu režimu tváří v tvář selhávajícímu hospodářskému modelu.
Zdroje:
https://warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/mharrison/war_and_economy/14_military_keynesianism.pdf
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/23311886.2024.2350837
https://jacobin.com/2025/06/war-economy-military-keynesianism-workers
https://en.wikipedia.org/wiki/Military_Keynesianism
https://www.hudson.org/national-security-defense/the-ultimate-stimulus-
