Článek
Když jsme s partnerem poprvé projížděli bránou našeho nového domu na venkově, vypadalo to jako splněný sen. Starší stavení s velkou zahradou, obklopené lesy a tichem, mělo být naší oázou klidu daleko od městského ruchu, znečištěného vzduchu a neustálého shonu. Představovali jsme si večery u krbových kamen, pěstování vlastní zeleniny a pomalé víkendy. Sen o ideálním životě na vsi skončil velmi rychle.
Místo oázy klidu totiž přišla nejhorší izolace mého života.
Romantická představa o idylickém venkově se začala rozpadat s prvními podzimními plískanicemi. Zjistila jsem, že ticho, které mi zpočátku připadalo tak osvobozující, je ve skutečnosti tísnivé. Ve městě byl život všude kolem, stačilo sejít schody a zajít do kavárny, potkat sousedy, prohodit pár slov s prodavačkou nebo se jen tak procházet rušnými ulicemi. Na vsi se po páté hodině odpoledne ulice zcela vyprázdní. Život se zatáhne za neprodyšně zavřená vrata a vy zůstáváte sami se svými myšlenkami.
Ztráta sociálních kontaktů byla rychlá a zničující. Městští přátelé, kteří při koupi domu slibovali, jak za námi budou každý víkend jezdit na grilování, dorazili jednou či dvakrát. Postupně však nadšení opadlo. Vzdálenost hodiny cesty autem se ukázala jako nepřekonatelná překážka a naše vztahy se smrskly na občasné zprávy na displeji telefonu. Začlenit se mezi místní není jen tak, pro vesnici zůstáváte „náplavou“, i kdybyste tam žili deset let.
K izolaci se brzy přidala nekonečná únava z dojíždění. Život na venkově bez neustálého přesouvání autem neexistuje. Každý nákup, návštěva lékaře nebo cesta do práce se staly logistickým úkolem. Místo abychom uspořený čas věnovali sobě, strávíme hodiny denně v kolonách na příjezdech do města. Z auta se stal náš druhý obývák, ale bez jakéhokoli pohodlí.
Největší ránu však dostal náš vztah. V městském bytě jsme měli každý své zájmy, přátele a podněty zvenčí, o které jsme se večer dělili. Zde jsme zůstali odříznutí od světa, odkázaní výhradně jeden na druhého. Místo toho, aby nás společný projekt domu sblížil, začali jsme se postupně odcizovat. Partner ponořil veškerou energii do nekonečných oprav nemovitosti a práce na zahradě. Já jsem zůstávala se svým pocitem osamění sama.
Naše konverzace se zúžily na seznamy úkolů: opravit okap, koupit dřevo na zimu, dojet do servisu. Zmizela lehkost, smích i hluboké rozhovory. Stali jsme se spolubydlícími v rozlehlém domě, kde má každý svůj úhel, do kterého se schovává.
