Článek
Určitě jste ten typ článků na internetu už někdy zachytily. Titulek svítí na displeji zhruba takhle: „Proč jsou české ženy neustále naštvané a vyhořelé? Muži utíkají za hranice za úsměvem a lehkostí.“
Jíte u toho čtení zrovna rohlík se sýrem, na klíně vám leží pes, který potřebuje vyčistit uši, v předsíni stojí tři tašky s nákupem a v hlavě si přehráváte seznam věcí, co musíte udělat do osmé večer: koupit mycí prostředek do myčky, zavolat opraváři na pračku, zkontrolovat termín technické kontroly u auta a zjistit, proč se na chodbě tvoří divný flek.
A v tu chvíli si říkáte: „Aha! Takže já jsem ta zapšklá. Já jsem ten problém!“
Iluze dovolenkového úsměvu vs. úterní realita
Ten mýtus je vlastně strašně jednoduchý a průhledný. Když chlap odjede na čtrnáct dní do zahraničí nebo prochází profily na Instagramu, vidí uvolněné, usměvavé ženy v lehkých šatech, které vypadají, že jejich jedinou životní starostí je vybrat si mezi kokosem a mangovým smoothie.
Jenže existuje jeden drobný detail, na který se v těchto romantických představách zapomíná: Ta žena na pláži totiž právě neřeší provoz vaší společné domácnosti.
Nenese na bedrech odpovědnost za to, jestli je zaplacená elektřina, jestli je v lednici něco k večeři nebo jestli se na víkend nevyskytne rodinné drama. Lehkost a bezstarostnost nejsou nějaká vnitřní genetická výbava vyvolených národů. Lehkost je stav mysli někoho, kdo má v danou chvíli čistou hlavu a nulovou zátěž.
Kdybychom kteroukoliv z těch sluncem zalitých ideálních žen přesadily do českého obýváku v listopadu v šest večer, daly jim do ruky nákupní seznam a zodpovědnost za rozbité čerpadlo, po dvou týdnech by seděly na gauči ve stejném vytahaném svetru s kávou v ruce a zíraly do blba úplně stejně jako my.
Kdo vlastně drží to koště?
Móda srovnávat české ženy s „dokonalým světem odjinud“ často přehlíží základní fakt: vyhoření a zapšklost nevznikají z rozmaru. Vznikají z dlouhodobé, neviditelné a neoceněné práce.
Představte si to jako divadelní představení. Pokud jedna strana neustále staví kulisy, píše scénář, pere kostýmy a prodává lístky u vstupu, je celkem logické, že pak nemá energii vyběhnout na pódium v třpytivém korzetu a střihnout si divoké sólo.
Když se z partnerství stane logistická firma, kde se řeší jen:
- „Koupil jsi chleba?“
- „Vynes ten koš!“
- „Proč jsi nezavolala tomu instalatérovi?“
...pak jiskra neumírá proto, že by žena „ztratila šarm“. Umírá proto, že v podniku zvaném Domov už nezůstal žádný čas na uvolnění.
Mýtus o trávě, která je jinde zelenější
Zelenější tráva na druhé straně plotu bývá zelenější většinou jen proto, že tam ještě nikdo nevydusal cestičku každodenní rutinou. Jakmile na tu novou, zelenou trávu postavíte stejný botník, stejné neumyté hrnky a stejný vzorec komunikace, zázrak se konat nebude.
Odpovědí na přetížení není hledání dokonalosti na Instagramu nebo v jiných zeměpisných šířkách. Odpovědí je odvaha odložit roli mučednice doma v obýváku.
Přestaňme se stydět za to, že po celém dni nejsme jako z obálky časopisu. Život v realitě není filtr na sociálních sítích – je to občas nepořádek, únava, ale taky neuvěřitelná síla a humor, který nás drží nad vodou.
Zaskočil vás někdy titulek o tom, jak by ženy měly být neustále usměvavé a uvolněné? Jak bojujete s touhou mít všechno pod kontrolou a přitom si zachovat lehkost? Podělte se v komentářích!
