Článek
Se Standou jsme se potkali na jedné zahradní párty a okamžitě přeskočila jiskra. Byl vtipný, inteligentní a měl ten typ očí, ve kterých jsem se chtěla ztrácet. Naše randění bylo jako z pohádky. Každý den jsem se těšila na zprávy od něj, na naše dlouhé procházky a nekonečné povídání. Po třech měsících jsem si byla jistá: Tohle je on, můj ideální partner.
Jedinou osobou, která o Standovi ještě nevěděla, byl můj věrný společník – border kolie Argo. Argo byl pro mě víc než jen pes. Byl to můj nejlepší přítel, moje stínová terapie, parťák do deště i slunce. Sdíleli jsme spolu každé ráno a každý večer posledních pět let.
První setkání, poslední iluze
Nadešel den, kdy jsem Standu pozvala poprvé k sobě. Byla jsem nervózní, ale zároveň plná naděje. Chtěla jsem, aby Argo a Standa byli kamarádi, aby vytvořili jeden tým.
Netrvalo to ani patnáct minut. Argo, nadšený z nové návštěvy, vesele kňučel a snažil se Standu olíznout. Standa se zpočátku smál, ale pak mu zrudly oči. Během chvilky se mu spustila rýma a začal kýchat. Do půl hodiny sotva popadal dech a jeho obličej byl opuchlý.
Byl to šok pro nás oba. Standa neměl nikdy tušení, že trpí tak silnou alergií na psy. Nikdy s nimi nepřišel do tak blízkého kontaktu. Musel okamžitě odejít. Místo romantického večera jsem utěšovala sebe i zmateného Arga, který nechápal, proč je najednou takové napětí ve vzduchu.
Marné pokusy a krutá realita
Zkoušeli jsme všechno. Silné antihistaminika, speciální šampony pro Arga, čističky vzduchu. Nic nepomohlo. Standa u mě nemohl být déle než pár minut, aniž by mu nebylo zle. Každý pokus o společné večery u mě doma končil jeho úprkem a bojem o dech.
Lékaři ho varovali před chronickým astmatem a doporučili striktní vyhýbání se alergenu. Najednou se přede mnou rozprostřela propast. Bylo jasné, že Argo a Standa nemohou existovat v jednom prostoru.
„Mám se vzdát Arga, mého věrného společníka, který tu pro mě vždycky byl, kvůli muži, kterého znám jen tři měsíce? Nebo mám nechat odejít životní lásku kvůli něčemu, co ani jeden z nás nemůže ovlivnit?“
Sbohem, můj nejlepší příteli
Týdny jsem trávila nespavostí a hledáním řešení. Obvolávala jsem všechny, koho jsem znala. Rodinu, přátele, známé. Marně. Argo, i když byl úžasný pes, byl starší a vyžadoval hodně pozornosti. Nakonec jsem musela učinit to nejtěžší rozhodnutí.
Den, kdy jsem Arga odvezla do útulku, se mi navždy vryl do paměti. Jeho smutné, nechápavé oči, když jsem ho tam nechávala. Cítila jsem se jako ten nejhorší člověk na světě. Zradila jsem důvěru tvora, který mě bezpodmínečně miloval, pro šanci na vlastní štěstí.
Život s jizvou
Dnes žiji se Standou. Jsme šťastní, plánujeme společnou budoucnost. Ale v mém srdci je prázdno, které nikdo a nic nezaplní. Každý den mi chybí Argův štěkot u dveří, jeho otravné strkání čumákem, když jsem smutná.
