Článek
Když se řekne „japonská toaleta“, většině cestovatelů se vybaví technologický zázrak: vyhřívané prkénko, které vás v zimě pohladí, trysky s nastavitelnou teplotou vody a diskrétní šumění umělého vodopádu, které zakryje jakékoliv nepatřičné zvuky.
Při návratu do České republiky pak přichází kruté vystřízlivění. Standardem je zde keramická mísa, rulička papíru a v lepším případě osvěžovač vzduchu. Proč v zemi, která se pyšní inovacemi, stále setrváváme u středověkého konceptu „suchého“ otírání?
Hygiena: Papír vs. Voda
Z objektivního hlediska je souboj mezi papírem a bidetovou sprškou předem rozhodnutý. Pokud byste si ušpinili ruce blátem, pravděpodobně byste se nespokojili s tím, že je otřete suchým ubrouskem. Chtěli byste vodu.
- Japonský standard (Washlet): Kombinuje toaletu s bidetem. Nabízí maximální hygienu bez nutnosti dotyku, snižuje riziko podráždění kůže a je ekologičtější (výrazně nižší spotřeba papíru).
- Český/Evropský standard: Spoléháme se téměř výhradně na toaletní papír. Samostatné bidety, které byly populární v 90. letech, z našich koupelen kvůli úspoře místa spíše mizí, než aby přibývaly.
Proč „japonský zázrak“ do Česka nedorazil?
Důvodů, proč u nás vyhřívaná prkénka a integrované spršky nejsou standardem, je hned několik:
1. Konzervatismus a tabu
Téma toalety je v české kultuře stále tabuizované. O vylučování nemluvíme, a proto do něj ani nechceme investovat. Zatímco v Japonsku je toaleta vnímána jako oáza klidu a čistoty, u nás je to často jen „nutné zlo“, které má být hlavně funkční a levné.
2. Technická nepřipravenost (Elektřina u mísy)
Toto je největší praktická bariéra. Japonské toalety potřebují k vyhřívání a elektronice elektrickou zásuvku v bezprostřední blízkosti mísy. Většina českých koupelen a samostatných záchodů je navržena bez přívodu elektřiny k toaletě. Rekonstrukce by tedy znamenala sekání do zdi, což málokdo podstoupí jen kvůli „lepšímu pocitu“.
3. Kvalita vody
Japonské systémy jsou precizní stroje s jemnými tryskami. Česká voda je v mnoha regionech velmi tvrdá. Bez nákladné filtrace a změkčování vody by se sofistikovaný japonský mechanismus během pár měsíců zanesl vodním kamenem.
4. Cena
Zatímco obyčejnou mísu pořídíte za pár tisíc, kvalitní japonský systém (nebo elektronické sedátko) začíná na desítkách tisíc korun. Pro průměrnou českou domácnost je to investice, která se „nevrátí“ na úspoře papíru, ale pouze na komfortu.
Budoucnost: Blýská se na lepší časy?
Změna přichází pomalu, ale jistě. Do popředí se dostávají tzv. bidetové spršky (ruční sprcha vedle mísy), které jsou levným a prostorově nenáročným kompromisem. Také luxusnější novostavby už s přívodem elektřiny k toaletě počítají.
Možná jednou pochopíme, že investice do něčeho, co používáme několikrát denně, není rozmar, ale základní úroveň péče o sebe sama. Do té doby zůstane japonský záchod pro většinu Čechů jen úsměvnou historkou z dovolené.
