Článek
Ahoj, holky,
dneska otevírám téma, které mě vnitřně strašně moc pálí a myslím, že dřív nebo později potká spoustu dlouhodobých vztahů. S přítelem jsme spolu už pět let. Máme společný byt, psa, skvěle si rozumíme, dokážeme se hodiny smát a v podstatě máme dokonale stabilní, bezpečné zázemí. Jenže před pár týdny mi to s plnou intenzitou došlo.
Z našeho vztahu úplně vyprchala intimita. Už spolu nespíme. Jsme spíš jako ti nejlepší spolubydlící na světě.
Když se na nás podívám zpětně, stalo se to tak nějak plíživě. Žádná velká hádka, žádná nevěra. Prostě se ze sexu stala věc, která se neustále odkládala na „zítra, až nebudeme unavení“. A teď jsme v bodě, kdy jsme se spolu nemilovali už několik měsíců a mně z toho začíná být hrozně úzko.
Past dokonalého přátelství
Nejhorší na celé té situaci je, že se máme pořád hrozně moc rádi. Když se lidi hádají, je snadné ukázat prstem na problém. Jenže my se nehádáme. Večer se obejmeme u seriálu, dáme si pusu na dobrou noc, ale tím to končí. Mezi námi vznikla jakási neviditelná zeď asexuality.
- Bojím se odmítnutí (a on asi taky). Tím, jak dlouho k ničemu nedošlo, je najednou hrozně těžké udělat ten první krok. Připadá mi to po takové době skoro až nepřirozené a trapné, jako bych měla svádět cizího člověka.
- Chybí mi ta jiskra, kdy vás ten druhý prostě chce. Chybí mi ten pocit, že jsem pro něj přitažlivá žena, ne jen parťačka do nepohody, která uvaří večeři a zařídí nákup.
- Děsí mě budoucnost. Je mi teprve 26. To už to takhle bude napořád? Znamená to, že se náš vztah přežil a jsme spíš jako bratr a sestra?
Když jsem se o tom pokusila opatrně začít mluvit, přítel řekl, že je prostě jen unavený z práce a že mě má pořád moc rád. Jenže já vím, že láska bez fyzické intimity mě dlouhodobě neudrží nad vodou. Nechci o něj přijít, je to můj nejlepší kamarád a životní partner, ale odmítám v pětadvaceti rezignovat na partnerský život.
Holky, jak vrátit sex do dlouhodobého vztahu?
Vím, že v tomhle nejsem sama a že stereotyp zabíjí spoustu ložnic. Proto moc prosím o vaše rady a zkušenosti:
- Zažily jste tohle „spolubydlící“ období? Podařilo se vám z něj úspěšně vybřednout a znovu vzkřísit vášeň, nebo to byl začátek konce?
- Jak prolomit ty ledy po měsících ticha? Jak udělat ten první krok, aby to nepůsobilo strojeně a nuceně? Máte nějaké tipy, jak partnera (nebo sebe) správně naladit, když už z ložnice zmizela spontánnost?
- Pomáhá plánování sexu? Všude v časopisech teď čtu o tom, že si páry mají sex plánovat do kalendáře. Mně to sice přijde hrozně neosobní a antisexy, ale funguje to reálně? Máte s tím některá zkušenost?
Moc děkuju za každou vaši odpověď.
Těším se na vaše komentáře v diskuzi pod článkem!
