Článek
Parket klubu pulsoval, všude kolem se vlnili lidé a já jsem uviděla mojeho krasavce na baru. Měl ten typ sebevědomého úsměvu, chytlavý pohled a po dvou drincích mezi námi přeskočila jiskra, která byla téměř hmatatelná. Když mě vzal kolem pasu a začali jsme tancovat tělo na tělo, v hlavě mi už běžel naprosto jasný scénář. Chemie fungovala na jedničku, jeho doteky byly pevné a mně bylo po několika skleničkách vína jasné, že dnešní noc rozhodně nestrávím sama.
Cesta ke mně do bytu proběhla v rychlém opojení. V taxíku jsme se líbali tak divoce, že jsem sotva stíhala vnímat ulice za okny, a když jsem konečně odemkla dveře, taška i kabáty spadly na zem hned v předsíni. Doslova jsme vpadli do ložnice, shodili ze sebe první vrstvy oblečení a já jsem se těšila na rychlý, vášnivý a nekompromisní noční úlet, kvůli kterému jsem si ho domů přivedla.
Jenže pak přišel moment, kdy se měl celý ten večerní příběh protnout v to nejlepší. Ležela jsem na posteli, on se nade mnou nakláněl, ale najednou jsem ucítila, že se něco zadrhlo. Místo pokračování divoké akce nastal zvláštní pohyb, jeho znejistění a pak totální zásek. Tělo, které ještě před chvílí na parketu vřelo energií, v tu nejdůležitější vteřinu absolutně odmítlo spolupracovat.
V místnosti se rozhostilo ticho tak husté, že by se dalo krájet. Já jsem se dívala na něj a sledovala, jak se mu z očí vytrácí veškeré sebevědomí a nastupuje čistá panika. Začal ze sebe soukat zmatečné omluvy o tom, kolik toho vypil, jak byl v práci ve stresu a že mu mám věřit, že se mu tohle v životě nestalo.
Můj mozek v tu chvíli zprocesoval celou situaci a projel mnou chladný impuls. První vteřinu mě napadlo, jestli se mu náhodou nelíbím, ale hned na to nastoupila ryzí frustrace. Nešla jsem si z baru přivést cizího kluka proto, abych mu v půl třetí ráno dělala v posteli terapeutku, hladila ho po vlasech a chlácholila jeho zraněné ego. Šlo o přímočarý noční plán a já jsem neměla nejmenší náladu předstírat, že je všechno v naprostém pořádku a že si teď budeme povídat o jeho pocitech.
Atmosféra byla nenávratně pryč, kouzlo vyprchalo a v ložnici zbylo jen neúnosné trapno. Podívala jsem se na něj bez špetky soucitu, posadila se na posteli a řekla jsem mu narovinu, že to nemá cenu a bude lepší, když půjde domů. Prohlédl si mě s výrazem naprostého šoku, ale můj tón neposkytoval žádný prostor pro vyjednávání. Zmateně posbíral své věci poházené po podlaze, v předsíni si zbrkle obouval boty a já jsem za ním bez jediného dalšího slova zabouchla dveře. Vrhla jsem se zpátky do postele, natáhla na sebe peřinu a znechuceně jsem usnula v tichu svého vlastního bytu.
