Článek
(Psáno ex post v Istanbulu)
Rychle to musím zakončit, protože když deníček nedopíši teď na letišti v Istanbulu, neudělám to již nikdy. Znám se.
Jsem v EVROPĚ! A jak jsem se sem dostal? To je dlouhá historie.
Ráno vyrážím projít se na KSR, kde slavnosti již skutečně nepokračují a stánkaři opět vybalují své haraburdí. Je však příliš brzy, a tak jdu do GH zabalit a vypakovat se a odjíždím na Chatuchak market. kde „prohazuji“ komínem tak 60 – 70 USD. Ale je to neodolatelné, je to sekáč a dá se smlouvat. Kupuji dárky a odpoledne se vracím, kupuji lístek na mikrobus na letiště, chvíli posedím ve Sweetie a v 19:00 odjíždím na letiště, kde za pomoci několika předražených Changů krásně zapíjím 4 hodiny do odletu.
I když mešita není jejím nejtypičtějším znakem, jsem v Evropě!
Cesta proběhla velmi hladce až na malé turbulence někde mezi Íránem a Tureckem a já bohužel usnul na chvilku vždy u filmu. Nejdřív u Ocean’s Twelve a pak u Brosnana se Salmou Hayek.
Přemýšlel jsem o tom, že po takové cestě skoro nic silného necítím. Netěším se domů, jak bych čekal, a zároveň ani necítím, že mi vandrování bude chybět. Svádím to na stáří a na to, že mě prostě už nic „nepřekvapí“.
