Článek
Slova jedinečná a výjimečná představují synonyma v užším slova smyslu. V případě výjimečné a jedinečné zpěvačky Zuzany Navarové se však právem nabízejí i další synonyma. Nezaměnitelná, neopakovatelná, osobitá, ojedinělá, neobyčejná, ale i původní a bezkonkurenční. Stejná slova pak právem platí i pro představení Klicperova divadla v Hradci Králové s názvem A pak usnu a vstanu.
Představení A pak usnu a vstanu představuje jedinečnou poctu Zuzaně Navarové
Klicperovu divadlu se totiž společně s Filharmonií Hradec Králové, skupinou RAZAM a Ivou Marešovou podařilo na počest odkazu osobité a nezaměnitelné zpěvačky, hudební skladatelky a textařky Zuzany Navarové vytvořit jedinečný a ojedinělý projekt zachycující pomoci hudby, zpěvu, tance, ale i slov příběh o této výjimečné písničkářce. Pravděpodobně ne náhodou první předpremiéra představení A pak usnu a vstanu byla prakticky na den připadající na dvacáté výročí její smrti, a to pouze o týden později.
K výjimečnosti představení A pak usnu a vstanu přispívá, že role Zuzany Navarové se zhostilo šest hereček
Představení A pak usnu a vstanu tak významnou mírou přispívá k důstojnému uctění památky Zuzany Navarové a jejího odkazu. Mějme na paměti, že na rozdíl od diváků a posléze i odborné kritiky jí nahrávací firmy a rozhlasové stanice poněkud neprávem zaškatulkovaly do kategorie menšinových žánrů. To se projevovalo především tím, že v rádiu posluchači slyšeli její osobitý zpěv pouze sporadicky. Byť na samém sklonku jejího života se i zde prosadila některými skladbami z alba Jako Šántidéví, je i dnes naprosto vzácností slyšet v rádiu její písně. Pravdou však je, že nedávno jsem slyšel v rádiu po dlouhé době její skladbu, a to píseň Klobouk.
Navíc v roce 2023 odešel za Zuzanou Navarovou do hudebního nebe i obdobně nedostižný a neskonale laskavý hudební kritik Jiří Černý, který jí považoval za nejlepší českou zpěvačku. Absenci tvorby Zuzany Navarové ve veřejném prostoru dlouhodobě překlenujeme po řadu let tím, že mezi naše „snídaňová“ alba, se kterými při snídani začínáme svůj další den, patří i zmíněné Jako Šántidéví. Při psaní tohoto článku jsem přišel na nápad, jak se pokusit dostat více písně Zuzany Navarové do rádia. A ten nápad jsem hned zrealizoval. Poslal jsem do Country Radia žádost, aby zahráli v pořadu Na přání skladbu Marie, a to zejména do hudebního nebe pro samotnou Zuzanu Navarovou.
Coby hudební laici, tzn. obyčejní posluchači, nejsme sice příznivci, když někdo do svého repertoáru přebírá písňovou tvorbu někoho jiného, popřípadě své koncertování výhradně staví na interpretací cizí tvorby, a to včetně garderoby původního interpreta. Většinou revival zaostává za originálem. A to nejen provedením. Prostě, povětšinou tomu chybí duše původního interpreta, obzvláště pak těch, co vystupovali s vlastní tvorbou. Avšak v případě představení A pak usnu a vstanu jsme vysoce kvitovali, že se všem účinkujícím podařilo zhostit se interpretace písní Zuzany Navarové na výbornou při zachování jejího zcela nekonvenčního stylu, kdy její písně v původním autorském podání vycházely přímo z její duše a byly plné poetického člověčenství. Právě přidělení role Zuzany Navarové hned šesti herečkám významnou měrou přispívá k neotřelé a podmanivé opravdovosti tohoto představení.
Představení A pak usnu a vstanu přináší i vzpomínky na dětství Zuzany Navarové
Nezapomeňme, že Zuzana Navarová byla od počátku excelentní zpěvačkou. Právem bylo její umění oceněno i cenou Anděl udělovanou Akademií populární hudby, a to v kategorii folk. Všechny herečky včetně Ivy Marešové přistupovaly k interpretaci písní Zuzany Navarové s potřebnou dávkou pokory, avšak s přirozenou lehkostí a muzikálností podpořenou výrazovou a intonační precizností. Jejich pěvecké projevy, jakož i zpěv mužských kolegů umocňovala nápaditá choreografie Marka Zelenky bezezbytku naplňována všemi účinkujícími a hudební doprovod tvořený členy hradecké filharmonie a skupiny RAZAM.
Zuzana Navarová vynikala i jako autorka písňových textů
Zuzana Navarová se dočkala i ocenění jako textařka. Zcela po právu, jelikož její písňové texty bezesporu obstojí i jako čistokrevná poezie. U nás je takových autorů jako šafránu. Není divu, že její písně dokážou chytit za srdíčko v první řadě ty, co mají blízko k poezii, k poetickému hraní si se slovy, myšlenkami, pocity a emocemi. Nelze popřít, že texty jejích písní jsou skutečně poezie sama.
Jestliže představení A pak usnu a vstanu začalo stylově písní Do nebes, i tato píseň je od začátku až po samotný konec plná poezie. Stačí namátkově vybrat z prostředka: „Neste mě, neste, ptáci, do nebes, netřeba na jih stačí Polárka, neste mě, neste, ještě voní bez tam, kde je Petřín a kde Vikárka, cigárka…“ Tyto úchvatné verše lze vnímat tak, že Zuzana Navarová nám chtěla při vědomí neodvratného konce sdělit pomoci slov: „…ještě voní bez…“, že ještě žije a ještě zpívá. Pravdou je, že zpívala a rozdávala tak svým posluchačům radost až do samého konce. Poslední její vystoupení se uskutečnilo tři týdny před její smrtí v pražské Malostranské besedě 14. listopadu 2004.
V představení A pak usnu a vstanu zaznívá celá řada písní Zuzany Navarové
Osobitá a nezaměnitelná poezie je obsažená i v písni Andělská. Z ní si autoři představení převzali i jeho název, a to konkrétně z veršů: „Zatím, počítám nebe, světla, kam nedostanu, miluju tebe a pak usnu a vstanu, a tak…“ Ty jsou v této písni Zuzany Navarové hned ve dvou verzích. Jinak opět i text této písně je sám o sobě poezií, a to opět od prvních slov: „… snad nad ránem na dně se dočtu, že v kaslíku andělskou počtu mám …, a že hoře se skutálí do jedné slzy, ta slza se vsákne a pak jí to mrzí …, že po prvním slunci se nadechnem a kometa zamíří nad betlém…“
Jak představení začalo, tak symbolicky i skončilo ve strhujícím finále písní A Deus zpívané jako vícehlasný chorál (viz úvodní snímek). Verše: „Rezavý kamínka horký jak vzpomínka, hřejou si pro sebe a já chci do nebe…“ lze chápat tak, že jako jedny z prvních signalizovaly ve tvorbě Zuzany Navarové blížící se smrt, přičemž jsou určitou rekapitulací jejího života, kdy slova: „rezavý kamínka,“ dávala na vědomí, že ve věku čtyřiceti let něco není v pořádku.
Poetičnost textů Zuzany Navarové ve mně vyvolává vzpomínku, více jak padesát let starou, kdy jsme na průmyslovce museli znát o Janu Nerudovi mj. i jeho hodnocení literárním kritikem F. X. Šaldou: „Měl strašnou odvahu, sbíral slova z ulice nemytá a nečesaná a učinil z nich posly věčnosti.“ Dle mého názoru i Zuzana Navarová svými poetickými texty naplňuje toto hodnocení, neboť z příběhů obyčejného života dokázala vytvořit nadčasové vzkazy i pro budoucí pokolení. V tom spatřuji její nepřekonatelné člověčenství.
Za zcela výjimečný příběh z obyčejného života, ze kterého Zuzana Navarová vytvořila svým textem poetického posla do budoucnosti, pak považuji píseň Marie. Ta sice není součástí představení A pak usnu a vstanu, ale právě tato skladba představovala těsně před její smrtí průlom v přístupu ze strany rozhlasových stanic. Když slyším například slova: „Marie má se vracet, že už tě nechce, ta, co jí není dvacet, Marie má se vracet, ta, cos' jí dal pár facek a pak s ní spal,“ opakovaně si s hlubokou poklonou v duchu říkám: „Safra, ta Zuzana Navarova, musela něco o tom obyčejném životě vědět.“
Sama Zuzana Navarová o svých písních řekla: „Jsou založeny na pocitech. Často těch nejprostších a nejjednodušších. Zpíváme jenom o tom, co jsme sami prožili. Pocit z něčeho je vůbec tím základním, na čem stavíme. Nehoníme se za žádnou velkou filozofií ani velkými pravdami.“ V písních Zuzany Navarové zaznívají i jednoduché, ale hluboké pravdy, jako například v písni Klobouk: „Kdo má klobouk, ještě nejni chlap.“
Ačkoliv Zuzana Navarová na Filosofické fakultě UK vystudovala kromě španělštiny i češtinu, ve svých textech používá zcela přirozeným způsobem hovorové výrazy, jako nejni, kaslík, počta, nadechnem atd. Tím ještě více zvýrazňuje, že v jejich písních se zpívá o obyčejném životě. Typické je pro ni i hraní se slovy, kdy plynule přechází z jednoho jazyka do druhého, z češtiny do španělštiny či romštiny nebo arabštiny apod., čímž zvýrazňuje zvukomalebnost svých textů.
Zuzana Navarová skládala hudbu nejen ke svým písním, ale i divadelním inscenacím a ke dvěma filmům
Zuzana Navarová byla výjimečná i tím, že si k řadě svých písní zkomponovala i hudbu. Přitom se nechávala inspirovat nejrůznějšími světovými hudebními vlivy, ostatně i členové její poslední kapely reprezentují různé kouty světa. Až geniálním způsobem dokázala vyváženě a harmonicky propojit všechny tři složky – hudbu, text a zpěv. Navíc komponovala hudbu k divadelním inscenacím a spolu s Vítem Sázavským složila i hudbu ke dvěma animovaným filmům režisérky Michaely Pavlátové.
Představení A pak usnu a vstanu stojí za to vidět, a to i opakovaně
My jsme se na toto jedinečné představení vypravili ze vzdálenosti zhruba padesáti kilometrů a co týče například pražských zájemců je to do Hradce Králové zhruba hodina jízdy po dálnici. Určitým problémem je sehnat potřebný počet vstupenek. Po těch se ihned zapráší. My jsme o koupi vhodných vstupenek usilovali několik měsíců, než jsme se dočkali. Někdy byla na vině stařecká zapomětlivost, že jsme se ve správný čas nepostavili na startovní čáru. Ale nakonec se povedlo.
Jestliže si Zuzana Navarová na koncertech dokázala svoje publikum zcela podmanit a tak, kdo tuto osobitou zpěvačku viděl na pódiu jednou, neodolal a docházel pak na její koncerty pravidelně, obdobně se toto podařilo i autorům představení A pak usnu a vstanu. Je natolik vynikající, že stojí za to ho shlédnout opakovaně. Osobně vyhlížím datum 30. března, abych se zapojil do prodeje lístků na květnové představení.
Pravděpodobně nejen po skončení únorového představení všichni diváci ve stoje vzdávali aplausem hold nejen účinkujícím hercům a hudebníkům, ale především pak do hudebního nebe samotné Zuzaně Navarové a jejímu výjimečnému odkazu. Nechť její písně s nadčasovými a poetickými texty a chytlavou hudbou jsou tou nejlepší pozvánkou na úchvatné představení A pak usnu a vstanu. Všem účinkujícím, jakož i Klicperovu divadlu v Hradci Králové přeji, aby jim vydržel elán, co nejdéle předávat divákům radost prostřednictvím jedinečného odkazu Zuzany Navarové. S ohledem na obsazení a koncepci hry A pak usnu a vstanu to nebude tak jednoduché, jako v případě hry Koule, která je v hradeckém divadle na repertoáru od roku 2012 a teprve nyní pomalu spěje ke své derniéře.
https://www.klicperovodivadlo.cz/inscenace/a-pak-usnu-a-vstanu-17012/
