Článek
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, a tak polobůh kultu čmoudícího výfuku Filip Turek potkal v pondělí 13. července na pražské magistrále svou motoristickou karmu. Filip Turek, který si hrál a občas si dodnes stále hraje na automobilového závodníka světového formátu, přičemž však jezdil pouze závody „okresního přeboru“, si s ohledem na své silniční excesy neuvědomuje, že tím, když se dosud při nich nic vážného nestalo, že pravděpodobnost, že v budoucích případech se rovněž nic nestane, se nezvyšuje, ale klesá. Tzn. v duchu pořekadla o džbánu s vodou roste pravděpodobnost, že příště se něco stane a že jeho opakovaná účast v soutěži o Darwinovu cenu nemusí pokaždé dopadnout dobře.
Je Filip Turek schopen nést následky svých chyb?
Nejen pro něho, ale zejména pak pro další účastníky silničního provozu nehoda neměla tragické následky. Prostě v tomto případě nehoda neskončila v rámci Turkova setkání s motoristickou karmou pro řidiče sanitky, ale i šest chodců, kteří, ač měli zelenou, čekali na ostrůvku na přechodu pro chodce a dávali v Ječné ulici přednost přijíždějící a houkající sanitce, pouze zázrakem smrtí či fatálním zraněním. Pražský psycholog Jan Beer v souvislosti s tím upozornil, že problémem není samotná nehoda, ale Turkova reakce, která podle něj postrádá pokoru a nese známky pocitu nedotknutelnosti. K tomu tento psycholog dodal, že charakter člověka nepoznáte podle toho, jak jezdí, ale především podle toho, jak nese následky vlastních chyb.
Od Turkovy nehody již uplynulo několik dní. Více jak týden, během kterého toho bylo napsáno nebo řečeno mnohé. Občas i plno protichůdných informací. O dalším tedy rozhodne šetření policie, přičemž i samotný Turek si uvědomil závažnost své nehody, když se nespoléhá pouze na své poněkud bezduché výmluvy, ale najal si renomovaného právníka.
Mapa okolí kritické křižovatky na náměstí I. P. Pavlova
Podrobný plánek místa nehody je pak zveřejněn v článku „Policie kontrolovala dopravní značení hned po Turkově nehodě. Bylo v pořádku.“ V tomto článku je i kamerový záznam Turkovy nehody pořízený ze Sokolské ulice. Nehoda byla rovněž zachycena i palubní kamerou jednoho vozidla čekajícího v Ječné ulici na červenou – viz příspěvek „VIDEO: Turek v černém mercedesu odmrštil zdravotnické auto“.
Významná část Pražanů aktuální omezení na pražské magistrále před křižovatkou na náměstí I. P. Pavlova zná. Ostatní se s ním mohou seznámit například po vystoupení z metra. Příčinou dopravního omezení, tj. svedení čtyř jízdních pruhů do dvou s možností použít čtvrtý pruh výhradně pro odbočení vlevo směrem k Legnerově ulici, jsou stavební práce za dotčenou křižovatkou, kdy zhruba dvacet metrů za ní, tj. směrem k Nuselskému mostu, jsou ve třetím a čtvrtém jízdním pruhu umístěny mobilní buňky coby vybavení staveniště. Tzn. za křižovatkou má pražská magistrála skutečně k dispozici pouze dva jízdní pruhy.
Mobilní buňky umístěné za křižovatkou na náměstí I. P. Pavlova ve třetím a čtvrtém jízdním pruhu
Byť se to Filip Turek snažil i za pomoci dalších motoristů popírat, z kamerového záznamu ze Sokolské ulice pořízeného směrem k náměstí I. P. Pavlova, tj. ve směru Turkovy poněkud zběsilé jízdy, jakož i vzhledem k současnému dopravnímu značení před kritickou křižovatkou, jednoznačně a bez jakýchkoliv pochyb vyplývá, že Turek jel ve čtvrtém odbočovacím pruhu s přikázaným směrem jízdy vlevo a neměl se pokoušet dostat vpravo do druhého jízdního pruhu a pokračovat přímo. Avšak vzhledem k tomu, že na semaforu byla pro řidiče jedoucí po magistrále zelená, Filip Turek před křižovatkou dal pravý blinkr a jeho zjevným záměrem bylo vecpat se ze čtvrtého pruhu přes třetí pruh do druhého, aby mohl pokračovat po magistrále směrem k Nuselskému mostu. Takovému způsobu jízdy se v řidičském žargonu říká „na prasáka.“ Od nynějška však připadá do úvahy i synonymum, tj. jet na Turka.
Jestliže hovorová čeština používá pojem „na prasáka“ pro obdobné případy řešení konkrétní dopravní situace, jakož i například pro zaparkování přes dvě parkovací místa či zaparkování před výjezdem na místě označeném příslušným vodorovným značením, potom pro agresivně bezohledný styl jízdy známe i pojem „jezdí jako prase“. Avšak i v tomto případě se již nějakou dobu nabízí synonymum, a to, že jezdí jako Turek. Když věrný druh Petr Macinka v pořadu ČT Interview ve středu 22. července na otázku související s Turkovou nehodou na jeho obranu argumentoval mj. i tím, že motoristický polobůh má velký přínos pro Českou republiku, pak oním „přínosem“ bezesporu je, že čestný prezident strany Motoristé sobě „obohatil“ český jazyk o výše uvedená synonyma: „na Turka“ a „jezdit jako Turek“.
Filipu Turkovi není vlastní pokorně nést následky svých chyb a excesů, a tak na vše hledá prostoduché výmluvy
Lze souhlasit s psychologem, že charakter člověka se pozná podle toho, jak nese následky vlastních chyb, přičemž tento psycholog k tomu ještě dodal, že airbag chrání tělo a pokora všechno ostatní. Přestože si Filip Turek dokázal i sypat popel na hlavu, například v souvislosti se svým vřelým vztahem k Adolfu Hitlerovi a nacistické ideologii, když vše sváděl na mladickou nerozvážnost, a přestože se Filip Turek dokázal i omluvit, například v souvislosti s deratizací ministerských parazitů, byť to v podstatě byla omluva neomluva, má motoristický polobůh pod dojmem své jedinečnosti a výjimečnosti jaksi problémy, a to na jedné straně nejen s pokorou, ale i s obyčejnou lidskou slušností a na straně druhé pak se svou arogancí a sebestředností.
Do stylu jízdy specifikujícího, že dotyčný jezdí jako prase, v případě Filipa Turka zapadají i jeho zběsilé jízdy po českých dálnicích, které vydával za německé, kde ve hře bylo i podezření z držení mobilu za jízdy, avšak nakonec v této kauze byla prokázána pouze jízda po dálnici bez dálniční známky. Ale nejen jimi se Turek chlubil na sociálních sítích. Na sítích byly prezentovány i jeho zběsilé jízdy na Ostravsku a na Strahově. Ta strahovská je již rovněž předmětem zájmu policie. Nepoučitelný vyznavač zběsilé jízdy po českých komunikacích Filip Turek by mohl vzít konečně na vědomí, že v Česku je hned několik autodromů, kde by mohl uspokojovat své touhy po rychlé jízdě včetně driftování.
U toho, kdo jezdí jako prase či tzv. na prasáka, je pravděpodobné, že se obdobným způsobem chová i v životě a pokud je politik, tak i v politice
I když lze připustit, že člověk se může proměnit ve zvíře, a to včetně toho, které se projevuje chrochtáním nebo kvičením, až teprve když usedne za volant, v případě motoristického poloboha Filipa Turka vše nasvědčuje tomu, že existuje spojitost mezi stylem jeho jízdy a stylem života. Jestliže Filip Turek minimálně v jednom případě řešil dopravní situaci tzv. „na prasáka“ a jestliže se opakovaně chlubil tím, že po českých komunikacích jezdí jako prase, jeví se jako pravděpodobné, že se obdobným způsobem chová jako i ve svém životě. Nesmíme ani zapomenout, že jeho nekončící excesy jsou doprovázeny prostoduchými výmluvami, čímž dotvrzuje náhled psychologa, že hranatý silák není schopen nést následky za své činy.
Takže v krátkosti. Výhružky zaměstnanci saudskoarabské ambasády, kdy sice přiznal, že mu na auto umístil obrázek se šibenicí, avšak v případě prázdné nábojnice umístěné na střeše auta se mu podařilo úspěšně bránit výmluvou, že mu tam mohla vypadnout z kapsy omylem, což vše pro Filipa Turka skončilo pokutou v přestupkovém řízení. Na své bývalé partnerce se měl údajně dopouštět domácího násilí, a to včetně vyhrožování pistolí.
Známé jsou příspěvky obsahující rasistické, sexistické a homofobní výroky, jakož i četné narážky na Hitlera a Mussoliniho, a to včetně těžkého popálení malé dívky během žhářského útoku ve Vítkově, kdy měl údajně označit její romský původ za polehčující okolnost. Pro Turka je pak výstižné, že na obranu přispěchal se svou výmluvou, že půjčuje svůj mobil po hospodách a neví, co z něj, kdo napsal. Vyhrůžkou ze 17. listopadu 2025, že svému kritikovi zahajluje do ksichtu jaksi potvrdil svou náklonost k nacistické ideologii doprovázené máváním pravou tlapkou.
Moštárnu ve své dvougaráži má již zkolaudovanou, byť se mu tato černá stavba nakonec prodražila o 200 tisíc korun pokuty. A tak bychom mohli pokračovat, a to nejen v jeho osobním životě, ale i při jeho působení v politice, kdy jako vládní zmocněnec se pasoval do role samozvaného ministra a jako takový zasedl na ministerstvu životního prostředí ministerskou kancelář a jmenovaného ministra odsunul původně do kamrlíku po sekretářce. Kromě deratizace ministerských parazitů se zde proslavil angažováním motoristických stoupenců, jejichž hlavním úkolem kromě vychvalování Motoristů pravděpodobně je psát hanobící příspěvky na českého prezidenta. Vše nasvědčuje tomu, že od Filipa Turka se v rámci jeho „černého humoru“ můžeme dočkat čehokoliv, ale nečekejme od něho, a to i v případě nehody na náměstí I. P. Pavlova, že by byl schopen nést následky svých činů, kdy se již několik dní po ní v rámci svého hranatého myšlení směje vtipům o této nehodě.
Dostihla tedy Filipa Turka v pondělí 13. července jeho motoristická karma?
To je oč tu běží. Tato zásadní otázka totiž čeká na odpověď, která je prvotně odvislá od závěrů policejního šetření. S ohledem na všechny okolnosti současné politické scény není od věci, že prováděné šetření spadá do gesce ministerstva vnitra, a nikoliv do gesce ministerstva životního prostředí zcela ovládaného mototeroristy. Rovněž není od věci, že premiér Babiš, který se při formování vlády vyjadřoval, že nechce ve vládě magory, vnímá Filipa Turka jako osinu v zadku. Takže v jeho posledním excesu spatřuje naději, jak se zbavit pro něj nepohodlného vládního zmocněnce, byť Petr Macinka bezprostředně po nehodě vykřikoval, že Turka nedá. Nelze tedy ani vyloučit, že Otík Rákosník z filmu Vesničko má středisková bude mít i po letošních žních kam jít.
Avšak ani policejní šetření, přestože je pro vyřešení otázky o karmě naprosto podstatné, nebude konečnou. Pokud by tedy případ nebyl překvapivě odložen, že se nic nestalo. Následovat bude přestupkové nebo trestní řízení v rámci, kterého by mohlo být vzato v potaz kromě ublížení na zdraví i ustanovení § 273 trestního zákoníku, konkrétně formulace: „… způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví…,“ a „… nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání …,“ a to s ohledem nejen na počet osob přímo ohrožených touto havárií, ale i s ohledem na osoby čekající na převážené krevní destičky.
Anketa
Není tedy divu, že se Filip Turek, byť povětšinou přijde s nějakou prostoduchou výmluvou, jak alespoň svůj další prohřešek zlehčit, obrátil na právníka. V souvislosti s tím nezapomeňme, že i v případě nehody na pražské magistrále se nechal slyšet, že je vlastně „hrdina“, jelikož zachránil řidiči sanitky život. Uvidíme tedy, s čím nakonec přijde policejní šetření.
Takže krátce, co lze kromě již známých skutečností v případě Turkovy nehody zjistit z dostupných informací. Houkání sirény sanitky bylo v prostoru kolizní křižovatky slyšet minimálně osm sekund před srážkou, což bylo určeno ze stopáže z palubního záznamu vozidla stojícího v Ječné ulici na červenou, přičemž nelze vyloučit, že houkající siréna byla slyšet již dříve. Před srážkou projela na zelenou Sokolskou ulicí čtyři vozidla, přičemž poslední z nich se dostalo za tramvajovou trať zhruba čtyři sekundy před srážkou. Ostatní vozidla stojící v Sokolské ulici ve dvou pruzích před křižovatkou, byť měla zelenou, následně čekala stejně jako šestice chodců na ostrůvku, až houkající sanitka projede.
Aktuální dopravní situace před křižovatkou na náměstí I. P. Pavlova
Samotný Filip Turek projel čtvrtým jízdním pruhem s přikázaným odbočením vlevo kolem aktuálního dopravního označení umístěného 75 m před křižovatkou zhruba pět sekund před srážkou, tzn. prakticky již v čase, kdy, již vozidla v prvním a druhém pruhu stála a dávala přednost houkající sanitce. Jelikož houkající sanitka přijížděla po tramvajovém pásu zleva, podstatné je i to, že pohledem ze Sokolské ulice směrem doleva zhruba 25 m před tramvajovým pásem začíná otevřený a pro silniční dopravu přehledný prostor náměstí I. P. Pavlova. Což při předpokládané rychlosti zároveň znamená, že Turek minimálně po dobu dvou vteřin před srážkou musel vnímat houkající sanitku a měl možnost ji i vidět.
Avšak vše nasvědčuje tomu, že se Filip Turek jedoucí odbočovacím pruhem „na prasáka“ soustředil výhradně na to, aby se myškou doprava dostal ze čtvrtého pruhu přes třetí pruh co nejrychleji do druhého a nevěnoval pozornost tomu, co se děje vlevo, a to i s ohledem na skutečnost, že Ječnou ulicí vede jednosměrka směrem k Legnerově ulici, tj. opačným směrem, než po tramvajovém pásu přijela sanitka.
Tím pravděpodobně došlo z jeho strany k opomenutí situace na tramvajovém pásu, který využívají vozidla IZS v jednosměrné komunikaci oběma směry. Takže skutečně již pouze závěrem. Jelikož podstatné informace přinesl záznam z palubní kamery auta stojícího v Ječné ulici, lze považovat za stěžejní i případné záznamy z palubních kamer z některých vozidel stojících v Sokolské ulici v koloně zhruba 40 až 100 m před křižovatkou, tj. někde kolem návěští s aktuální dopravní situací. Zajisté by takovýto záznam mohl zajímat policii, a to ve spojitosti s informací, zda dotyčný i v Sokolské ulici slyšel houkající sanitku, ale zajisté by mohl být i zajímavý i pro některá media, jelikož by mohl upřesnit, zda v čase zhruba osm sekund před srážkou a méně bylo slyšet houkání sanitky i za rohem v Sokolské ulici.
Avšak na vyřešení otázky, zda se Filip Turek v pondělí 13. července pouze potkal na náměstí I. P. Pavlova se svou motoristickou karmou či, zda ho zde jeho karma dostihla, a to v duchu staročeských rčení: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne,“ a „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě,“ si budeme muset nějaký ten čas počkat. Mezitím ve Vltavě uplyne mnoho vody a pravděpodobně se nejen od Filipa Turka dočkáme celé řady výmluv a pokusu o zlehčování celé nehody.
