Článek
Petru Macinkovi se po loňských parlamentních volbách pravděpodobně splnil jeho dávný sen. Získal ze svého pohledu až neskutečnou moc nad občany ČR. Co na tom, že strana Motoristé sobě obdržela pouze 6,77 % hlasů a je tak po rozdělení koalice Spolu druhou nejmenší parlamentní stranou. Co se týče samotné vládní koalice, je vlastně nejmenší, byť má o jedno ministerstvo více než hnutí SPD a zejména pak lepší postavení v Babišově vládě Národní katastrofy.
Petr Macinka míní, ale realita mění
Petr Macinka působil v průběhu volební kampaně a následného sestavování vlády spíše dojmem prostoduchého jelimánka a Turkova tajtrlíka, jehož hlavním úkolem bylo omlouvat nekonečnou škálu excesů čestného prezidenta strany Motoristé sobě, popřípadě vyhrožovat soudní žalobou těm, kteří odkryli či zveřejnili nějaké dosud neznámé Turkovy průšvihy. Macinka však velice brzo začal vystupovat, jako by právě pouze Motoristé byli skutečnými vítězi loňských voleb, a to se ziskem nadpolovičního počtu hlasů. Až to občas působí dojmem, že Petr Macinka je „stínovým premiérem“ v Babišově vládě.
Zcela suverénně, a hlavně pak arogantně dal občanům České republiky jednoznačně najevo, že on je teď svrchovaným pánem nad jejich osudy, ihned po uvedení do funkce ministra životního prostředí ve své větě, když z moci úřední prohlásil klimatickou krizi v Česku za ukončenou. V souvislosti s tím následně zrušil na MŽP i klimatickou sekci. Tečka. Avšak již tato nestoudná blamáž Petra Macinky zcela logicky vede k parafrázi přísloví: „Lidé míní, časy mění!“ na znění: „Macinka míní, realita mění!“
Macinkova politika arogance, vyhrožování, postpubertálních provokací a trollingu naráží na realitu běžného života
Právě Macinkův bezduchý výkřik o ukončení klimatické krize je výmluvným dokladem, jak jeho snahy prosadit si svou „pravdu“ naráží na realitu. Realitou totiž již za komunistů bylo, že větru a dešti neporučíš, a tak úřední ukončení klimatické krize v České republice není ani náhodou v souladu s tím, že od letoška máme z okolních zemí nejvyšší teplotní rekord. Pouze blízké Maďarsko má 0,1 °C vyšší teplotní rekord, ale to není sousední země.
S ohledem na Macinkovo úřední ukončení klimatické krize v Česku není pravděpodobně ani náhodou, že nelze dohledat statistické údaje, jak se na úmrtnosti u nás podílela letošní červnová vedra. Možná je to vládní tabu. Rovněž však není náhodou, že Česká republika jako jediná země EU letos nepodpořila rezoluci OSN o ochraně klimatu. Avšak možná má blíže k realitě konstatování, že bez ohledu na teplotní rekordy letos můžeme prožívat nejstudenější rok ve zbytku našich životů než Macinkovo nabubřelé ukončení klimatické krize z moci úřední.
Takže pouze pro upřesnění, jak se extrémní vedra reálně podílela na zvýšení úmrtnosti v některých evropských zemích. V sousedním Německu přičítají na vrub červnových veder 5100 úmrtí. Ve Francii pak více jak 2000, ve Španělsku a Belgii více jak 1000 a v Nizozemsku zhruba 480 úmrtí. Evropské země jsou si vědomi, že prohrávají souboj s vedrem, přičemž podle odborníků byla jejich letošní intenzita téměř jistě důsledkem klimatických změn. Občané ČR však můžou být klidní, jelikož u nás byla klimatická krize již ukončena?
Šaráda Petra Macinky kolem účasti Petra Pavla na summitu NATO dopadla pro něj katastrofálním debaklem
Avšak s realitou byl Macinka na štíru opakovaně a pravděpodobně bude i do budoucna. Aktuálně všichni dobře vědí, jak dopadly jeho výkřiky, že prezident Petr Pavel na summit NATO do Ankary nepojede. Když toto zbožné Macinkovo přání zhatilo předběžné opatření Ústavního soudu, jednak neprodleně vyrukoval s výkřiky, že se jedná o ústavní puč, ale zejména zcela neurvale vytáhl na prezidenta Petra Pavla nový klacek. Holt, kdo chce psa bíti, vždy si nějakou hůl najde. Že tedy Petr Pavel se na summitu NATO nezúčastní neformální večeře ani náhodou. Realita však byla zcela jiná. V důsledku toho se ukázalo, že Macinkův nový klacek vůbec nebyl sukovicí, ale titěrným párátkem, se kterým se tak akorát mohl šťourat v zubech.
Realitou bylo, že prezident Pavel se zúčastnil jako vážený host a uznávaný odborník nejen neformální večeře, ale i předchozí recepce, při které se fundovaně zapojil do diskuse o evropské bezpečnosti a na recepci odpovídal i na dotazy ohledně českých výdajů na zbrojení a naší pomoci Ukrajině. Kdežto politický hokynář Andrej Babiš měl dle zveřejněných informací dorazit až na večeři, a ačkoliv před summitem NATO společně s Petrem Macinkou zdůrazňovali politický význam této neformální večeře, český premiér se tam podle svého vyjádření bavil o fotbale, o jídle. Především se nezapomněl zeptat Trumpa na jeho ženu Melanii a pohovořit s ním o stejnojmenném filmu. Dle vyjádření Andreje Babiše se na této neformální večeři nikdo nezabýval výdaji na obranu v rámci NATO. Asi byl na jiné večeři než Petr Pavel.
Pokud pomineme, že Babiš ještě 22. června vyzdvihoval politický význam neformální večeři, jeho žoviální vystupování na této večeři působí dojmem, že prvotně usiloval o to, aby si mohl servilně potřást rukou s Donaldem Trumpem. A když se mu to povedlo, tetelil se na zveřejněných snímcích celý blahem. Jelikož jako zdroj těchto snímků byl prvotně uváděn Andrej Babiš nebo jeho Instagram, nelze vyloučit, že hlavním účelem účasti Moniky Babišové na večeři v průběhu summitu NATO mohlo být, aby udělala fotky, jak si Andrej potřásá rukou s Trumpem. Cvak, cvak a pak se klidně opět mohla vrátit k zahradníkovi.
Je pravděpodobně otázkou času, kdy se Petr Macinka dostane do učebnic
Vraťme se však k Petru Macinkovi. Ten se stal ve své „svaté“ válce vůči českému prezidentovi a jeho účasti na summitu NATO hlavním poraženým. Jestliže na začátku své žabomyší války vyhrožoval Petru Pavlovi, že v reakci na Turkovo nejmenování spálí všechny mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní formou kohabitace, nelze vyloučit, že se Macinka do učebnic, a to nejen politologie, nakonec dostane.
A to jako odstrašující příklad, jak se politika nemá dělat. O slušné politice ani nemluvě. Prostě, ať se snažil sebevíc, ať kolem sebe kopal jak o závod, ať pouštěl do medií na adresu českého prezidenta jednu jedovatou slinu za druhou, nakonec po srážce s realitou demokratických principů a zásad odešel z přetahování o summit NATO jako zpráskaný pes se svěšeným ocasem.
Lze očekávat, že se Petr Macinka se svým vystupováním řeznického psa může dostat i do příruček o slušném chování. Co by ho však nemělo minout, tak to jsou učebnice psychiatrie a psychologie. Platí, že mezi politiky, jakož i manažery se vyskytuje vyšší procento psychopatů než u běžných občanů. Byť psychopaté nejsou ve společnosti na první dobrou rozeznatelní, v případě Petra Macinky pro ty, co se v reálném životě již setkali s psychopatem, dosti napovídaly předvolební plakáty. Neupřímně potměšilý až poťouchlý úsměv a oči méně či více přivřené, jak si sociopatický predátor vyhlíží svou další oběť.
I pouhý laik však mohl mít jasno po Macinkově vydírání, že tedy spálí všechny mosty. K těžší formě disociální poruchy osobnosti rovněž dospěli s ohledem na Macinkovo infantilní chování plné arogance, nechutných provokací, plácání nesmyslů a nestoudných urážek i odborní psychologové, přičemž někteří varovně zdvihli prst, že obdobně začínali v minulém století fašisté. Bohužel části voličů imponuje, když někdo někomu ubližuje, ponižuje ho a nebo se mu vysmívá. Nelze vyloučit, že tvrdé jádro Motoristů se dostává až do neskutečné extáze po každé další Macinkově či Turkově provokaci.
Takže téma Petr Macinka a sociopatie v politice je minimálně námětem pro diplomové a disertační práce jak v oboru politologie, tak i v oboru psychologie a psychiatrie. Pro politology a psychology například může být otázkou, proč některým lidem imponuje vulgarizace politiky a zejména pak, jaký dopad má politika permanentních provokací na společnost a její prohlubující polarizaci. Jestliže psychopati považují pouze své jednání a skutky za správné a v tomto pohledu na svět a své okolí jsou naprosto nesmlouvaví, a hlavně pak vynalézaví, jak své asociální kroky obhajovat a zdůvodnit, otázkou pro všechny je, aby to neskončilo tím, že nás a naše děti opět někdo bude nutit papouškovat ty jejich „pravdy“.
Anketa
V žádném případě nečekejme, že se Petr Macinka změní k lepšímu. To je v případě těžší formy disociální poruchy osobnosti, jako házet hrách na zeď. Navíc Macinka se svým neupřímně poťouchlým úsměvem a přivřenýma očima již dal po návratu ze summitu NATO v ČT najevo, že bude pokračovat ve svých nechutných výpadech proti hlavě státu, když srdnatě obhajoval postup vlády a nestydatě zpochybňoval roli Petra Pavla na tomto summitu. Prostě, již nyní Petr Macinka pravděpodobně vymýšlí další provokační výpady proti českému prezidentovi a možná kvůli tomu ani nespí. Navíc jeho konfrontační styl začíná přejímat i premiér Andrej Babiš.
Zdroje:
