Článek
Rodiče si nikdo nevybírá. Obzvláště v případě matky má každý až na nepatrné výjimky jistotu, že jste jedné krve. Těmi výjimkami může být adopce, záměna nemluvňat v porodnici a poněkud problematické je i náhradní těhotenství. Zejména pak pro matku je její potomek dítětem i v šedesáti.
Dokonce se v tomto věku můžeme setkat s poněkud neobvyklým rodinným postavením. Zhruba před dvěma lety jsem potkal známého. Kromě obvyklé výměny informací jsem se ho zeptal na jeho babičku, o které jsem věděl, že se její věk blížil ke stovce. Babička se rok předtím skutečně té stovky dožila a krátce na to v požehnaném věku zemřela. Což známý okomentoval slovy: „Tím, že babička zemřela, přišel jsem v rámci rodiny o výjimečné dvojjediné postavení. Do té doby jsem byl stále vnoučetem, ale zároveň jsem byl již i dědečkem.“
Většina mezigeneračních konfliktů se odehrává mezi snachou a tchyní.
Tvůrcem rodinného hnízda obvykle bývá žena. Ta má většinou významné slovo při výběru nábytku a bytových doplňku včetně květinové výzdoby. Ta většinou rozhoduje o barvě nejen koberce, ale i jaké barevné odstíny použít při vymalování interiéru. Nám mužům pak přináleží úloha nábytek sestavit a případně jej přemísťovat podle ženiných představ z místa na místo v lepším případě či v tom horším z místnosti do místnosti, z patra do patra a naopak. Nám mužům je zároveň souzena úloha vybrané koberce položit a pokud to zvládneme, tak i byt vymalovat. Toto tradiční rozdělení úloh při budování rodinného hnízda svým způsobem vychází z biologické podstaty ženy a muže.
Není proto náhodou, že mezigenerační konflikty ve větší míře doléhají na ženy. Především se tedy jedná o souboj mezi snachou a její tchyní. Avšak nelze pominout ani případné neshody mezi zetěm a matkou jeho manželky.
Jiné názory může mít tchyně na to, jak má vypadat rodinné hnízdo mladé rodiny, což pravděpodobně představují ty nejmenší problémy mezigeneračního soužití. Větší problémy již vyvolává, když tchyně vnucuje rodině svého syna či dcery modely rodinného soužití. Nejvíce zla pak v rámci mezigeneračního soužití způsobuje, když si tchýně osobuje nadměrné nároky na svá vnoučata a jejich výchovu. A určitou pohromou pro mladou rodinu může být, když se obě matky neboli tchyně spojí ve svém úsilí diktovat svým dospělým dětem, jak mají žít.
Pokud se vám tchyně nebo matka plete přesmíru do života, kupte jim lístky na filmové představení Přišla v noci.
Film Přišla v noci totiž nabízí jedinečnou možnost, jak zahájit v rámci mezigeneračního soužití dialog o tom, co je ještě únosné a naopak, co je již za hranou, aby si mohla mladá rodina žít svůj život podle svých představ a pokud možno v nekonfliktní a harmonické koexistenci se svými rodiči a jejich představami. Pokud jsou vaše tchyně nebo matky ve svých výchovných představách zarputilé, nelze vyloučit, že je darované lístky urazí. Ale i to může být začátek žádoucího dialogu a vymezení pravidel vzájemného soužití.
Byť film Přišla v noci vychází z klasického modelu snacha a tchyně, je ve vztahu k synovi Valérie zpestřen tím, že jako matka selhala, když ho v důsledku svých povětrných sklonů v deseti letech opustila. Není divu, že tedy vztah syna k matce, která znenadání přišla v jednou noci do jejich bytu a neurvale vtrhla do jejich soužití, má do ideálu značně daleko.
Udržovaná tchyně Valerie po nočním příchodu proměňuje harmonické soužití mladé rodiny v trosky. Čím dále více okupuje jejich byt, a přitom neurvale narušuje jejich soužití. Čím dále více ovlivňuje jejich mysl a vyvolává u nich stres. Pro mladou rodinu není úniku. Když už konečně odejde z jejich bytu, zakrátko se vrátí i s posilou. Myslím si, že toto by k uvedení filmu Přišla v noci mohlo stačit. Nechť si jej každý divák do poněkud hororového konce vychutná sám.
Osobně jsem s ohledem na ohlas kritiky film Přišla v noci zhlédl. V souvislosti s tím si dovolím tlumočit názor dvou starších divaček, že mladí by si měli žít svůj život a staří by jim do toho neměli mluvit. A že je nejlepší, když mladí žijí odděleně od svých rodičů.
Jelikož tchyně Valérie měla ve filmu Přišla v noci mj. i starost, zda jejího syna Jiříčka manželka dostatečně uspokojuje, vzpomněl jsem si v souvislosti s tím na jednu příhodu z praktického života. Jedna velmi náruživá vdaná žena měla tři dcery. Když ty dvě starší postupně dorostly a domu si přivedly své nápadníky, jejich matka neváhala se s nimi vyspat. Potom dávala dcerám pokyny, že mají toho konkrétního nápadníka pustit k vodě, jelikož by je nedokázal dostatečně uspokojovat.
Matčině prověrce sexuální zdatnosti nápadníka se vyhnula pouze nejmladší dcera, která však naplnila slovenské přísloví: „Aká matka, taká Katka“ tím, že již v šestnácti porodila první dítě. Dceru. A v duchu rodinných tradicí, když si ta přivedla domu svého nápadníka, potom její tehdy pětatřicetiletá matka se s ním taky vyspala. Což pro dceru skončilo tím, že jí nápadník pustil k vodě s odůvodněním, že máma je v posteli lepší. To jenom na dokreslení, pokud by se někomu zdál film Přišla v noci absurdní, že samotný život rovněž přináší řadu absurdních příběhů.
Je velmi pravděpodobné, že obdobnou situaci odehrávající se ve filmu Přišla v noci zažil každý z nás nebo alespoň o ní slyšel. Takže ještě jednou závěrem. Plete se vám tchýně nebo matka do života, kupte jim lístek na film Přišla v noci. Stále totiž platí: „Chytrému napověz a hloupého trkni!“
