Hlavní obsah

Nezávislost ČT a ČRo patří mezi největší výdobytky 17. listopadu 1989

Foto: Matěj Kačaba

Čas 4:36 se Babišově vládě vrátil jako bumerang - stal se symbolem nejen občanských protestů, ale i stávky zaměstnanců ČT a ČRo

V sobotu 24. října ve 4:36 zápas o nezávislost ČT a ČRo neskončil, ale začal a je i na občanech, aby si nenechali ukrást veřejnoprávní média

Článek

Události, ke kterým došlo 17. listopadu 1989 na Národní třídě, odstartovaly nejen sametovou revoluci, ale vedly k tomu, že státní svátek připadající na tento den slavíme nejen jako Mezinárodní den studentstva, ale zejména pak od roku 2000 jako Den boje za svobodu a demokracii. Tento svátek je tedy bezesporu nejvýznamnějším českým svátkem, který svým významem překonává i svátek připadající na 28. říjen. Nezapomeňme přitom, že oslava vzniku samostatného Československa byla již poněkud upozaděna jeho rozpadem. Pokud se však vrátíme ke svátku připadajícímu na 17. listopad, potom Den boje za svobodu a demokracii by měl občany České republiky spíše spojovat, než je rozdělovat.

Přísloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ platí i pro současné snahy Babišovy vlády zrušit poplatky

Bohužel česká společnost je v současné době natolik rozdělena, že pouze nostalgicky můžeme vzpomínat na občanskou svornost, která rezonovala tehdejším Československem bezprostředně po 17. listopadu 1989. Jednou z mnoha třecích ploch společenského sváru je v současnosti nezávislost médií veřejné služby. Přitom nezávislost veřejnoprávních médií bezesporu patří mezi největší výdobytky sametové revoluce. Nezávislost České televize a Českého rozhlasu je však dlouhodobě trnem v oku celé řady politiků, kterým veřejnoprávní média nastavují zrcadlo.

Současná koalice se tedy pokouší zastírat své snahy ovládnout veřejnoprávní média falešnými tvrzeními, že vládě jde pouze o zrušení koncesionářských poplatků a nikolivěk o jejich podmanění. Avšak i pro média veřejné služby platí mnohokrát osvědčené přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Není proto divu, že hnutí ANO 2011 a hnutí SPD, coby součást dnešní koalice, zařadila v zájmu svých snah směřujících k ovládnutí českých médií veřejné služby zrušení koncesionářských poplatků do svých předvolebních programů. Prostě seškrtat příjmy médiím veřejné služby natolik, aby ta z vděčnosti šla vládě na ruku.

Není tedy ani divu, že se zrušení poplatků dostalo do programového prohlášení Babišovy vlády Národní katastrofy, byť třetí do hry – Motoristé měli ve třech odstavcích věnovaných v programu jejich strany veřejnoprávním médiím mimo jiné uvedeno – cit.: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – tím by se stala vládními.“ Ale podle Motoristů měla mít Česká republika v roce 2029 vyrovnaný státní rozpočet.

Proč se o vládním návrhu na zrušení poplatků muselo hlasovat v sobotu ve 4:36, ačkoliv v současnosti koalice nemá jasno, jak by se poplatky měly nahradit?

Zrušení koncesionářských poplatků odstartovaných v legislativním procesu v sobotu 24. října v čase 4:36 hod i hlasy zlotřilých Motoristů je ve spojení s návrhem na razantní snížení financí pro Českou televizi a Český rozhlas bezpochyby prvním krokem k naplnění snah ovládnout veřejnoprávní média či je dokonce zrušit. Krok, který z čistě ekonomického hlediska nedává smysl, jelikož povede buď k dalšímu prohloubení českého státního dluhu v případě úhrady ze státního rozpočtu nebo k zavedení nové daně určené k úhradě provozu medií veřejné služby v době, kdy funguje systém koncesionářských poplatků.

Foto: Matěj Kačaba

Čas 4:36 s dovětkem, že to není konec, ale začátek se stal symbolem i stávky ČT a ČRo

V reakci na fiasko v senátních volbách si totiž chátrající stařec Babiš zvolil cestu dalšího prohlubování konfrontace. Konfrontace v rámci, které je prosazována přeměna demokratické České republiky na oligarchický a autoritářský Babišistán. A to i za pomoci marxistických praktik zahalených do kapitalistického hávu. A to počínaje marxistickým principem tzv. demokratického centralismu, kdy někdo nahoře rozhoduje a ostatní jsou pouze komparzem, který musí vše odkývat či strpět, přes uplatňování metod tzv. třídního boje na úkor hledání kompromisů a konče ohýbáním práva a morálních zásad ve prospěch neomylného vůdce, kdy opět jsou si před zákonem, jakož i před morálním kodexem hnutí ANO rovni, ale Andrej Babiš je v pojetí svého privátního hnutí a jeho stoupenců opět jaksi rovnější. Nezapomeňme, že podobný model vládnutí funguje i v Číně. Navíc Andrej Babiš byl do svých 35 let bezesporu důkladně podrobován výuce marxisticko-leninského učení.

Dosti bylo Babiše, který se svým nomenklaturním původem, evidenční kartou na jméno Bureš a kauzami, jako je Čapí hnízdo, rozděluje společnost

S ohledem na myšlenku, že státní svátek připadající na 17. listopad byl nás měl spíše spojovat než rozdělovat, nelze opomenout, že právě vyhrocený konfrontační styl Andreje Babiše, prováděný v duchu marxistického principu permanentního třídního boje, zásadním způsobem přispívá k rozdělování společnosti. Byť samotný Babiš občas volá po smířlivosti, pak jedním dechem stárnoucí, nevraživý a mstivý politik slovenského původu vypouští současně ve svých nedělních chvilkách zlosti tuny nenávisti a lží, kteréžto však guru hnutí ANO vydává pro své stoupence za jedinou správnou a neochvějnou pravdu.

Foto: Matěj Kačaba

Letošní oslavy 17. listopadu zaplnily Národní třídu a spojily tak celou řadu občanů i přes nepříznivé deštivé počasí

Ve zcela vyhroceném konfrontačním stylu Andreje Babiše nelze tedy přehlédnout, že vychází z marxistického principu tzv. třídního boje. Tato permanentní, a především pak vyhrocená konfrontace prvotně oslabuje koaliční potenciál hnutí ANO 2011 a vhání jej do područí extrémistů a antisystémových sil. Není divu, že Pitomiův extrémismus je proti srsti i řadě členů a stoupenců hnutí ANO. Zejména pak konfrontace s politickými oponenty na úkor hledání kompromisů představuje zásadní překážku pro rozvoj našeho státu a ekonomiky. Přitom svým způsobem nezáleží, jaká vláda jí vůči svým oponentům uplatňuje.

Věrní stoupenci Andreje Babiše by však měli vzít do úvahy i jeho některá dřívější vyjádření. Včetně toho, kdy si v minulosti postěžoval, že vstup do politiky bylo jeho nejhorším rozhodnutím v životě. Zejména pak jeho sebekritický pohled na svou osobu a svůj morální profil, kdy před vstupem do politiky tvrdil: „Do politiky nepůjdu,“ přičemž důvod specifikoval zcela sebekriticky: „Jsem původem Slovák, bývalý člen KSČ, bývalý pracovník podniku zahraničního obchodu. Takový ten prospěchář starého režimu, který vlezl do strany, aby mohl cestovat do zahraničí, nejsem asi historicky morální ideál.“ A to tehdy ještě nebylo toliko známo, že existuje evidenční karta StB na krycí jméno Bureš.

Jelikož starého psa a ani Babiše novým kouskům nenaučíš, nelze očekávat, že tento český politik a oligarcha slovenského původu by v zájmu skutečného rozvoje Česka ubral ve své stařecké nevrlosti ze svého konfrontačního stylu. Avšak na rozdíl od některých koaličních partnerů, kteří v koutku duše možná sní o vybudování „svobody a přímé demokracie“ pod hlavněmi ruských tanků, Andrej Babiš má obavy z velkých demonstrací a určitý respekt před zaplněnou Letnou.

Andrej Babiš rozezlený výsledkem senátních voleb si pro hlasování o vládním návrhu na zrušení poplatků vybral nejen špatný postup 4:36, ale i ten nejhorší termín

V souvislosti s tím si tedy Andrej Babiš zvolil nejen špatný postup pro posunutí vládního návrhu na zrušení koncesionářských poplatků coby prvního kroku k ovládnutí veřejnoprávních médií, pro jehož zlovolný charakter se zažilo označení 4:36, ale zcela špatně tento krok načasoval na období v předvečer 17. listopadu a 28. října, kdy ve společnosti ve větší míře rezonují pojmy jako je svoboda, demokracie, pravda, ale i nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Odezvy na vládní pokusy podmanit si média veřejné služby se Babiš dočkal zejména v neděli 15. listopadu na zcela zaplněné Letné, kdy ještě po více jak půlhodině od zahájení se na Letnou valily další a další davy protestujících občanů od stanic Metra Vltavská, Hradčanská, ale i od Čechova mostu přímo z centra Prahy.

Foto: Matěj Kačaba

15. listopadu na Letné byly zaplněny první sektory hodinu před zahájením demonstrace a pak došlo na ostatní, ale i okolní chodníky a Letenský park

Celonárodní manifestaci na Letné, kdy v neděli 15. listopadu byly vlaky ze všech regionů směřující do Prahy prakticky obsazené, a to tak, že beznadějně, pak předcházela celá řada dalších protestů proti snahám podmanit si nezávislá veřejnoprávní média. A to nejen v Praze, ale i v dalších českých, moravských a slezských městech. Počínaje demonstracemi na podporu českého prezidenta v rámci Macinkovy kohabitace, přes protesty přímo doprovázející jednání sněmovny ze dne 23. října s přesahem až k 4:36 následujícího rána, jakož i demonstrace na Staroměstském náměstí z neděle 25. října až po stávku vyhlášenou zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu, která vyvrcholila v úterý 3. listopadu na Václavském náměstí.

Co se týče samotných oslav svátku 17. listopadu, občanská odezva na poněkud nepodařený pokus protlačit vládní návrh na zrušení koncesionářských poplatků prvním čtením, kdy v nastalém zmatku ani nejvyšší koaliční špičky dosud neví, jak by nakonec měly být tyto poplatky nahrazeny, Andreje Babiše vyděsila natolik, že se raději i s Petrem Macinkou a dalšími ministry ukryl v Izraeli. Zde pak ve své stařecké sebestřednosti před celým světem ukázal, že už ani tu ruku neumí pořádně podat, ačkoliv se mu podařilo ještě na summitu NATO vyškemrat ledabylé podání pravačky na samotném Trumpovi. Po loňské provokaci se zahajlováním do ksichtu se letos Národní třídě vyhnul i jaksi skomírající motoristický polobůh Filip Turek.

Pravdou je, že protest proti útokům na nezávislost veřejnoprávních médií rezonoval i ve vytrvalém dešti na letošní Národní třídě a Václavském náměstí. A to nejen při účasti Babišových věrných poskoků Karla Havlíčka a Dluženy Schillerové, kteří zde za něj odskákali projevy občanské nevole. Důležitým aspektem letošních oslav 17. listopadu bylo i připomenutí skutečnosti, že Agrofert dosud nevrátil částku 7 miliard korun, které neoprávněně čerpal na dotací a že vše současná koalice tlačí směrem, aby se vymáhání tohoto dluhu stalo promlčené a nevymahatelné.

Zápas o další nezávislost ČT a ČRo vyžaduje, aby občané v hojné míře v sobě udrželi Hrdého Budžese

Celonárodní manifestaci na Letné ze dne 15. listopadu a letošní oslavou 17. listopadu by však protesty proti snahám podmanit si Českou televizi a Český rozhlas neměly skončit. To by pouze nahrálo snahám vlády Národní katastrofy. Byť zrušení poplatků není vůbec racionální, lze souhlasit s vyjádřením českého prezidenta Petra Pavla, že tento krok sám o sobě ještě neznamená podkopání demokracie. Avšak občanská veřejnost by měla být při opakovaném připomenutí přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ velmi obezřetná vůči dalšímu postupu současné koalice.

Foto: Matěj Kačaba

Demonstrace na Letné měla v neděli 15. listopadu celonárodní charakter

Lze však oponovat názoru prezidenta, že je třeba vést diskusi o roli veřejnoprávních médií. Tato role vyplývá coby jeden z největších výdobytků 17. listopadu přímo z jejich veřejnoprávního charakteru a spočívá v jejich nezávislosti, tj. v podávání nezávislého zpravodajství a rozšiřování kulturního rozhledu a vzdělanosti obyvatel České republiky. Takže diskusi v tomto směru lze vést o tom, zda česká média veřejné služby jsou stále schopna garantovat svou nezávislost a jak tuto nezávislost legislativně zaručit, pokud by mělo dojít ke zrušení koncesionářských poplatků. Například pomoci ústavní pojistky.

S demokracií, svobodu, ale i nezávislostí médií se nelaškuje podle toho, jak to vládě vyhovuje

Nejen při celonárodní manifestaci na Letné, které se v hojném počtu účastnili i slovenští občané, kteří si již na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je, když si média veřejné služby podmaní vláda, rezonoval symbol Večerníčka. I na Letné se v hojném počtu objevovaly večerníčkovské čepice. Ale bylo možno spatřit různé vzkazy. Mimo jiné z Pojarova seriálu Potkali se u Kolína, a to právě na adresu Andreje Babiše. Například: „Pane Babiši, vaše hry jsou pořádně vypečené.“ Když jsme vzpomněli medvědy, co se potkali u Kolína, za nejlepší bývá považován třetí díl s názvem K princeznám se nečuchá. Ve vztahu k Babišovým snahám je zcela na místě parafráze tohoto názvu slovy: „Se svobodou, demokracií, ale i nezávislostí médií veřejné služby se nelaškuje, jak se to zrovna hodí politickému hokynáři slovenského původu do krámu.“ Třetí díl je ve vztahu k Andreji Babišovi poučný i v tom smyslu, že ukazuje, jak snadno se důvěřivci nechají obalamutit různými šizunky, jejichž hry jsou pořádně vypečené.

Foto: Matěj Kačaba

Ukázka dobového policejního vozu Veřejné bezpečnosti i letos dokladovala, že se svobodou a demokracií se nelaškuje

Legitimní tedy je i to, aby občanská a odborná veřejnost nastolila i diskusi o tom, zda Babišova vláda Národní katastrofy nezastírá neřešení zásadních problémů spojených s její činnosti a rozvojem České republiky, kdy dosavadní vývoj působí dojmem, že poslušní ministři činí vše ve prospěch byznysu oligarchy Andreje Babiše a jeho rodiny. A nejedná se pouze o to, že je připravována půda pro to, aby Agrofert nemusel vrátit oněch 7 miliard korun, ale kromě dalšího jsou činěny kroky, aby byla zajištěna beztrestnost Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo, pokud možno na věčné časy.

Anketa

Souhlasíte s tím, aby si Česká televize a Český rozhlas zachovaly svou nezávislost na politicích?
Ano
100 %
Spíše ano
0 %
Spíše ne
0 %
Ne
0 %
Nevím
0 %
Celkem hlasoval 1 čtenář.

Občanská společnost musí být tedy ostražitá nejen vůči koaličním snahám ovládnout Českou televizi a Český rozhlas. Přitom je třeba mít na paměti, že nezávislost veřejnoprávních médií je jedním z největších výdobytků 17. listopadu 1989.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz