Článek
Léty a opakovaně prověřené rčení o tom, že starého psa novým kouskům nenaučíš, platí i v případě Andreje Babiše. Nejde však o věk staronového českého premiéra, jelikož věk je jenom číslo, přičemž člověk upadne v duchu tohoto staročeského přísloví do životních a pracovních stereotypů již někdy ve třiceti letech. V souvislosti s tím nesmíme zapomenout, že na dotvrzení tohoto českého přísloví souběžně platí i jedno slovenské: „Ohýbaj ma mamko, dokial som ja Janko, keď ja budem Jano, nezohneš ma mamo.“
Andrej Babiš je pragmatickým populistou bez ideologie a bez jakýchkoliv skrupulí
Český politik a stále ještě oligarcha slovenského původu Andrej Babiš propracoval populismus do prakticky dokonalého systému, pomoci kterého udržuje vysoké preference hnutí ANO 2011. Babiš je prostě pragmatickým populistou bez jakékoliv ideologie, avšak i bez jakýchkoliv skrupulí. Večer dostane od svého analytického týmu informace, co chce lid slyšet a ráno hned ještě za tepla pomocí sociálních sítí vytrubuje, o čem sní nebo co on všechno zařídí. Nelze mu upřít, že heslu: „ANO bude zase líp,“ pravděpodobně věří do morku kostí. Stejně tak ve své sebestřednosti věří ve svoje nadpozemské schopnosti. V tom ho zároveň utvrzuje jeho klaka v čele se značně servilní Alenou Schillerovou.
Posledním Babišovým populistickým výkřikem, že chce v ČR vybudovat nejlepší místo k životu na naší planetě
Není tedy divu, že bezprostředně po svém pondělním jmenování českým ministerským předsedou popustil naplno uzdu svému populismu, když prohlásil, že udělá maximum pro to, aby se Česká republika stala nejlepším místem pro život na celé naší planetě. V souvislosti s tím se jeví jako velmi pravděpodobné, že se Andrej Babiš neskonale, možná až chorobně touží zapsat do českých učebnic a čítanek zlatým písmem.
Stejně tak není tedy divu, že Babiš jedním dechem doplnil větu o postavení České republiky jako nejlepšího místa na Zemi slovy, že tomuto závazku hodlá dostát. Pravděpodobně bez ohledu na to, co to bude stát. V souvislosti s tím se však neopomenul poplácat po ramenou, když prohlásil, že podle jeho názoru již jeho minulá vláda pro naplnění jeho kréda „ANO bude líp!“ vykonala hodně a teď se svou novou vládou dosáhne tohoto vysněného cíle. Lze chápat, že většina lidí by se chtěla mít lépe, avšak nic není zadarmo a vše něco stojí. Přitom mezi programové priority jeho minulé vlády patřilo i zrušení superhrubé mzdy, čehož dosáhl koncem roku 2020 za pomoci hlasů ODS, SPD a KSČM. Tím připravil státní rozpočet zhruba o 90 miliard na straně příjmů. Jeho nová vláda však počítá s dalším snížením daňové zátěže, a to pro podnikatele.
Otázkou tedy je, z čeho chce Babiš stavění vzdušných zámků zaplatit. S ohledem na to, že v době covidové krize vyzkoušel řízení státu na dluh, měla by být zejména mladá generace ostražitá, zda uvádění Babišových populistických slibů do života nebude generovat nadměrné zadlužení České republiky. Tzn., že generace našich dětí a vnoučat se musí zajímat nejen o to, komu bude vydáno v plen ministerstvo životního prostředí, ale i to, zda politika Babišovy vlády bude či nebude zvyšovat dluhovou zátěž.
Bylo by však pro nás a zejména pak pro současné důchodce neskutečnou hanbou, aby naše dluhy platila naše vnoučata
Případné přihození pár stovek důchodcům či několik tisícovek učitelům, hasičům, policistům a dalším státním zaměstnancům nad rámec možností české ekonomiky sice může přinést hnutí ANO 2011 kýžený volební výsledek i v příštích parlamentních volbách, ale jakékoliv nehospodárné rozhazování veřejných financí by však v budoucnu zaplatily generace našich dětí a vnoučat. Tj. ve značné míře naši spoluobčané, kteří vzhledem ke svému věku dosud nemají volební právo a do placení našich dluhů by v budoucnu spadli zcela nevinně.
Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš je spíše živelný chaotik, který mění své rozhodnutí ze dne na den a někdy i z hodiny na hodinu, podle toho, co mu přihraje jeho analytický tým, bylo by nanejvýš ošidné považovat jeho slova o Česku jako nejlepším místě na zeměkouli za duchaplnou vizi. Vše s ohledem na všechny skutečnosti působí dojmem, že se jedná o jeho zbožné přání. Není tedy divu, že někteří komentátoři v reakci na Babišovy sny v nadsázce konstatovali, že si o tom s ním rádi popovídají za nějakých sto let.
Opakuji, že jakýkoliv posun Česká k lepším zítřkům, pokud však nebude na úkor budoucích generací, tzn., pokud by byl dlouhodobý, a ne pouze neskonalou žranicí pro Babišovy vrstevníky, by byl ve prospěch obyvatel ČR. Osobně jsem však vůči Babišovu zbožnému přání skeptický a jsem toho názoru, že pravděpodobnost jeho naplnění se v limitě blíží k nule. Vytvoření nejlepšího místa na světě v České republice je stejně nepravděpodobné jako, že by se Babiš stal do tří let světovou jedničkou v tenisu. Dokonce je o mnoho více pravděpodobné, že někdo z těch, co si vsadí do nedělního večera Sportku, vyhraje v neděli superjackpot ve výši 263 milionů.
O skutečném postavení České republiky vypovídají statistické údaje
Statistika nuda je, přináší však cenné údaje. A tak o našem skutečném postavení v rámci Evropské unie podrobně a zejména pak výmluvně hovoří tzv. index prosperity. Není to žádná sláva, jelikož v řadě oblastí patříme mezi evropské propadlíky. Vzhledem k tomu, že dosud nebyly letos vyhodnoceny všechny oblasti, celkový index prosperity je k dispozici prozatím naposledy za rok 2024. V něm se Česká republika umístila na 16. místě ze 27 zemí EU. Tzn. v tomto případě pohledem školského známkování mezi „čtyřkaři“.
Na tomto nelichotivém postavení Česka se dlouhodobě, tzn. i v období předchozí Babišovy vlády, podílí úroveň bydlení, ve kterém trvale patříme mezi evropské repetenty, kdy aktuálně jsme na 23. místě, přičemž mezi posledními zeměmi EU jsme v těchto segmentech: finanční dostupnost bydlení (25. místo v r. 2025 dané skutečností, že Češi vynaloží na pořízení bydlení 13,6ročních platů představuje jenom kosmeticky posun z dosud beznadějně posledního místa); nadměrné výdaje na bydlení (23. místo v r. 2025), výdaje na domácnost (26. místo v roce 2025), jakož i délka stavebního řízení (23. místo v r. 2024, za r. 2025 dosud nevyhodnoceno) a největší roztříštěnost municipalit, tj. nadměrný počet obcí, kdy v tomto ukazateli trvale zaujímáme poslední 27. místo, tzn., že stejně tomu i v letošním roce.
Kvalitu života pak zákonitě určuje i stav životního prostředí. I v této oblasti jsme se dosud potáceli mezi evropskými propadlíky mezi 23. a 22. místem, přičemž letos jsme se malinko polepšili a „vyšvihli“ jsme se mezi zaostávající čtyřkaře na 19. místo. „Čtyřkařem“ je Česká republika i v segmentu emisí z průmyslu (19. místo), znečištění ovzduší ve městech (18. místo), úmrtí způsobená znečištěným ovzduším (18. místo). Všechna umístění jsou uvedena dle stavu v roce 2025. Repetenty nadále zůstáváme v emisích z vytápění domácností a emisích skleníkových plynů, přičemž v obou ukazatelích se letos krčíme na 22, místě. Co se týče emisí skleníkových plynů, je nutno vzít do úvahy, že na jednoho obyvatele produkujeme více skleníkových plynů než Čína.
K podobnému kosmetickému posunu na 19. místo mezi zaostávající „čtyřkaře“ došlo letos i v oblasti prostředí pro podnikatele. V této oblasti však nadále propadáme v segmentu přidaná hodnota zahraničních firem, z čehož vyplývá, že jsme pro zahraniční společnosti především montovnou. Toto dotvrzuje v oblasti stavu ekonomiky zcela nelichotivé 21. místo v ukazateli přidaná hodnota vývozu. V této oblasti zcela zaostáváme, co se týče poměru hrubé přidané hodnoty ku celkové produkci, kde jsme aktuálně na 25. místě mezi zeměmi EU.
Žalostné postavení má Česká republika dle indexu prosperity i v následujících ukazatelích: výdaje na energie na 24. místě; rovnost na trhu práce na 25. místě; kvalita silnic na 22. místě; úroveň digitalizace státní správy na 21. místě; pokrytí vysokorychlostním internetem na předposledním 26. místě a dostupnost platebních terminálů na 24. místě.
Podíváme-li se pravdě do očí nám prostřednictvím statistických dat, není to tedy pěkné čtení a navíc to dokladuje, jak máme k nejlepšímu místu pro život neskutečně daleko. Bylo by však nanejvýš liché a falešné vykřikovat, která vláda za to může více. Například ve stavu ekonomiky se Česko na konci Fialovy vlády přes určitý propad, způsobený zejména inflací, umístilo v oblasti stavu ekonomiky na 9. místě, tj. na stejném místě, na jakém převzalo ekonomiku od předchozí vlády. Obdobně je tomu i v oblasti trhu práce, kdy na začátku i na konci Fialovy vlády bylo Česko na 15. místě. O kosmetickém zlepšení v oblasti stavu životního prostředí byla zmínka již výše a ke zlepšení za Fialovy vlády došlo v oblasti rozvoj zdraví a bezpečnost, když Česko poskočilo z 3. místa na první.
Tato oblast je v posledních letech jedinou, ve které je aktuálně Česká republika premiantem. Uvidíme na jak dlouho, jelikož zahrnuje i výdaje na zbrojení. Ošidné pro budoucí vývoj může být případné ukolébání se tím, že v segmentu poměru veřejného dluhu vůči HDP jsme na 7. místě, což by novou Babišovu vládu mohlo svádět k tomu, že se Česká republika může v zájmu naplňování všech těch populistických slibů ještě více zadlužit. Velice brzy by nás totiž doběhla dynamika růstu našeho zadlužení. A hlavně pak by způsobila vrásky na čele budoucím generacím.
Ve své skepsi ohledně Babišova výkřiku, že Česko se stane nejlepším místem na planetě, vycházím i z osobní zkušeností. Po listopadové revoluci začátkem 90. let minulého století panovala ve společnosti velká shoda, že si budeme muset utáhnout opasky, abychom se měli jednou lépe. Avšak následně různé kleptokratické vlády počínaje těmi v čele s taťkou Klausem, který nerozeznával čisté a špinavé peníze, dopustily, aby značná část českého hospodářství byla nenávratně rozkradena bez jakéhokoliv užitku pro celou společnost
V důsledku toho žádná současná vláda nemůže apelovat na občany, aby si utáhli opasky. To však pravděpodobně od Babišovy vlády nehrozí. Ta však před volbami slibovala štědré dary prakticky všem. Zásadní otázkou však je, kde na to vezme. Daně chce ještě snižovat, přičemž prosperita skandinávských sociálních států vychází z významně vyšší daňové zátěže. Například dánský blahobyt vychází z poměru daní k HDP, který aktuálně činí 46 %. Jenom opakuji, že vše něco stojí. Buď si koupíme za několik milionů luxusní auto nebo v autobazaru za dvacet tisíc šunku s upadlým výfukem. V žádném případě luxusní auto nepořídíme za dvacet tisíc ani náhodou.
Růstu prosperity v České republice brání i absence politického konsenzu
Významnou překážku k naplnění Babišova zbožného přání představuje absence politického a celospolečenského konsenzu. Právě i na něm spočívá například dánský blahobyt. Tam nová vláda staví na tom, co předchozí pro občany své země vytvořila. Zde však nová vláda rok či dva ruší, co přijala předchozí vláda, ať to stojí, co to stojí, a pak dva roky buduje něco jiného. A tak je to stále dokola. Takto se blahobyt ani nejlepší místo na planetě nedá vytvořit.
No a, v pondělí 15. prosince nám to nová Babišova vláda odstartuje plnění svých populistických slibů v plné parádě. Navíc nelze vyloučit, že bude u moci minimálně osm let se všemi riziky spojenými s velkým rozhazováním peněz a zvyšováním míry zadlužení. Co se týče samotného Andreje Babiše, ten pravděpodobně v rámci tahanic se současným prezidentem Petrem Pavlem již odstartoval kampaň pro příští prezidentské volby v roce 2028, aby Českou republiku prakticky absolutně ovládl .
