Článek
Babišova vláda národní katastrofy ve čtvrtek 5. března letošního roku dosáhla svého hlavního programového cíle. Vládní většina v Poslanecké sněmovně splnila toužebné přání Andreje Babiše a nevydala ho v kauze Čapí hnízdo k trestnímu stíhání, a to 104 hlasy vládních poslanců z celkem 186 přítomných, přičemž 81 poslanců bylo pro vydání. S ním se na vlně falešné poslanecké imunity svezl i současný předseda Sněmovny Tomio Okamura. I proti jeho vydání bylo 104 vládních poslanců, a naopak pro vydání zvedlo ruku 82 poslanců.
Když u jsme u vlády národní katastrofy, potom se v článku „Babiš a spol.: Lež a nenávist musí zvítězit nad pravdou a sounáležitostí“ zúčastnilo k 7.3. 2026, do 10:46 hod. celkem 2874 čtenářů, tj. 24,9 %, ankety s otázkou: „Považujete současnou vládu Andreje Babiše za vládu národní katastrofy?“, přičemž 2292 čtenářů odpovědělo ANO, tj. 79,7 % a NE odpovědělo 582 čtenářů. V rámci tohoto článku byla zároveň položena ještě jedna anketní otázka: „Považujete kauzu Čapí hnízdo za zpolitizovanou?“ Této ankety se zúčastnilo 1743 čtenářů, tj. 15,1 %; přičemž ANO odpovědělo 368 čtenářů, tj. 21,1 % a zbývajících 1375 čtenářů nepovažuje kauzu Čapí hnízdo za zpolitizovanou a odpovědělo NE.
Výsledek hlasování o nevydání představuje pro Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo Pyrrhovo vítězství, které ho v žádném případě nezbavuje obvinění z hospodářského trestního činu.
Více jak stovka vládních poslanců 5. března rozhodla, že v čele vlády národní katastrofy bude stát Andrej Babiš jakožto obviněný. Tj. osoba obžalovaná v kauze Čapí hnízdo z hospodářského deliktu, kdy odvolací soud na jedné straně zrušil osvobozují rozsudek prvoinstančního soudu, avšak v odůvodnění svého posledního rozhodnutí právně zavázal podřízený Městský soud v Praze, aby oba obžalované, tj. Andreje Babiše a Janu Nagyovou na základě důkazní situace uznal vinnými. Závěr odvolacího soudu mohl Babiš zvrátit jedině opět u nezávislého soudu.
Pro Babiše představuje úspěšné hlasování o nevydání Pyrrhovo vítězství na základě, kterého může předkládat pouze svým věrným bláboly, že on jakožto samozvaný pan Čistý je nevinný, a přitom donekonečna fňukat, jak mu všichni ubližují a jaká je v důsledku toho, on Andrej Babiš, který miluje lidi a dělá vše pro to, aby se v Česku měli ANO lépe, v podstatě chudinka. Pravdou však je, že hraní si na ublíženého chudáčka významným způsobem přispívá ke stmelování mas jeho stoupenců.
Vyjádření Tomia Okamury po hlasování o nevydání naplnilo slova Krylovy písně Veličenstvo Kat: „…. na rohu ulice vrah o morálce káže…“
Více jak stovka vládních poslanců zároveň rozhodla o tom, že Tomio Okamura se svými extrémistickými a xenofobními názory mohl 5. března nestydatě vykřikovat do televize, že výsledek hlasování prokázal, že hnutí SPD (Svoboda a přímá demokracie) je zastáncem svobody, v jeho případě zejména svobody slova, a demokracie a že ne SPD, ale opoziční strany jsou nedemokratické. Prostě ve stylu nadčasové písně Karla Kryla Veličenstvo Kat: „… na rohu ulice vrah o morálce káže…“
Realita spojena s Okamurovým hnutím Svoboda a přímá demokracie je však naprosto jiná. Hnutí SPD k přímé demokracii přistupuje zcela po svém. Všechna demokracie přímo do rukou Tomia Okamury a pokud možno navždy. Obdobný je i přístup SPD ke svobodě. Ten vystihuje například předvolební prohlášení poslance SPD Radka Kotena, který mimo jiné obsahuje následující výhružku: „Pozavíráme je! A pořádek již nebude na jedno volební období – bude NAVŽDY! Pořádek navždy aktivně podpořil i samotný náčelník hnutí Tomio slovy: „JÁ MU POMŮŽU!“ Stejně aktivně jako den po svém zvolení do čela Poslanecké sněmovny držel štafle při sundávání ukrajinské vlajky z její budovy.
Andrej Babiš a Tomio Okamura se na začátku jednání o jejich vydání zachovali jako zbabělci
Když už se nemohli schovat za máminu sukni, což Andrej Babiš ohledně svého členství v KSČ činí dodnes, oba politici jakožto trestně stíhané osoby, Andrej Babiš dokonce již v roli obviněného, se zbaběle schovali za poslaneckou imunitu. Ačkoliv se mohli v trestních kauzách obhájit jedině před soudem, který jako jediný může rozhodnout o vině či nevině. Oba političtí zbabělci škemrali pod různými zástupnými vytáčkami, a to za pomoci svých stranických soukmenovců, jakož i zpracovaného mandátového a imunitního výboru, aby je Poslanecká sněmovna nevydala. Andrej Babiš tak navíc činil v rozporu s Morálním kodexem Reprezentanta politického hnutí ANO 2011. Tj. Babišova privátního hnutí ANO 2011.
V článku č. IX. tohoto dokumentu je pro členy hnutí ANO stanoveno – cit.: „V případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě, Reprezentant nebude využívat poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání. Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří případné stíhání za politické projevy pronesené na půdě Parlamentu ČR.
Praxe však na příkladu jiných, dnes již bývalých členů hnutí ANO 2011 (Charvát, Hrabáč, Švachula, Krkoška, Suchánek atd.) opakovaně dokazuje, že morální kodex hnutí ANO platí na všechny členy (reprezentanty) s jedinou výjimkou, a tou je samotný guru hnutí Andrej Babiš.
Pokrytečtí zbabělci Andrej Babiš a Tomio Okamura jsou opakovaně usvědčováni ze lží
Pokrytecký Tomio Okamura má svůj politický program postavený na lžích. Nejčastěji lže o migrantech, Ukrajincích, jakož i levných potravinách. Zcela lživé je pak, když se ve své trestní kauze chirurgů z dovozu staví do role Jana Husa. Tento hlasatel pravdy šel své myšlenky obhajovat před církevní koncil a zaplatil za to svou smrtí.
Andrej Babiš je pak mistrem světa ve fabulaci. S oblibou pačokuje pravdu různými polopravdami, zavádějícími vyjádřeními a nepravdivými až vysloveně lživými výroky. Ze svých lží je opakovaně usvědčován novináři, na které pak vztekle a nevybíravě útočí. Ale ze svých lží je opakovaně usvědčován i soudy. Možná i proto má nedůvěru k soudní moci, když je proti ní se svými lžemi bezmocný, jelikož mu v minulosti nepomohla ani dovolání.
Andrej Babiš zároveň vyniká v překrucování výroků druhých, a to zejména pak svých politických oponentů. Navíc ty své „pravdy“ často mění podle toho, co mu jeho analytický tým předhodí, co právě chtějí lidi slyšet a co tedy přinese víc volebních preferencí. A co se týče přízně voličů, nemusí kapat, stačí, když přijde pořádný přívalový déšť. Ať to stojí, co to stojí. On to někdo zaplatí. Andrej Babiš rád zapomíná i na to, co kde a kdy podepsal, k čemu se zavázal a jak se v minulosti vyjadřoval, a to zejména pak na pozici premiéra v předchozím období do roku 2021.
Co se týče vztahu Andreje Babiše k pravdě jako skutečné morální hodnotě, té se náš největší populista vyhýbá velkým obloukem. Často působí dojmem, jako by se pravdy přímo štítil. Tento přístup osvědčil ve vztahu k evidenční kartě StB na krycí jméno Bureš. Tento přístup dále praktikoval a praktikuje ohledně střetu zájmů, kdy Agrofert by s ohledem na rozsudky měl vrátit 7 miliard korun. A ne jinak tomu je v kauze Čapí hnízdo. Andrej Babiš nejen v této kauze bezezbytku naplňuje jeden z Murphyho zákonů: „Většina politiků mluví o pravdě, ale málo který ji říká.“
Nejen oba nevydaní zbabělci pravděpodobně trpí i doživotní ztrátou svědomí
V návaznosti na citovaný Murphyho zákon lze následující citát Maxima Gorkého: „Čím více peněz, tím méně svědomí,“ v případě Andreje Babiše doplnit i o konstatování, že čím více moci, tím méně svědomí. Jestliže člověka může postihnout absolutní ztráta sluchu či zraku, Andrej Babiš tedy působí dojmem, nejenže, jako by se pravdy štítil, ale i, že u něho došlo k absolutní ztrátě svědomí. Pravda a svědomí jsou totiž spojité nádoby.
V případě Andreje Babiš však nelze ani vyloučit, pokud se mu ve spánku v podvědomí obnoví nějaké to svědomí, že jej každé ráno zcela spolehlivě spláchne do záchodu. Jestliže každý muž může po vyčurání v nadsázce tvrdit, že je panic a ke všemu nepolíbený tak, jak to s úspěchem činil jeden spolužák při lovení žen, potom Andrej Babiš takto očištěn o poslední kapku svědomí, se může „s klidným svědomím“ prezentovat při lovení dostatečného počtu voličů jako pan Čistý. Jak na to onomu spolužákovi skákaly další a další ženy, potom Andreji Babišovi ty jeho „pravdy“ či spíše báchorky bohužel baští celá řada českých voličů.
S ohledem na Babišův sklon k zapomínání, a to především na to, co se aktuálně jeví jako nepříznivé pro volební preference, není nikterak od věci připomenout citát dalšího ruského klasika Lva Nikolajeviče Tolstého: „Lidé se často pyšní čistým svědomím jen proto, že mají krátkou paměť.“
V případě Tomio Okamury se lze jenom domnívat, zda jako bývalý skaut nevyměnil někde na bleším trhu života své svědomí za touhu získat majetek a moc. Když mu nevyšly byznysové plány s cestovkou pro plyšáky, pravděpodobně pochopil, že u části české populace je velká poptávka po extrémismu, rasismu a xenofobii a vytvořil si výnosný politický byznys se strachem a nenávistí financovaný z příspěvků pro činnost politických stran, tj. z veřejných peněz. Jestliže se Tomio Okamura zcela nestydatě přirovnává k Mistru Janu Husovi, potom je na místě mu jakožto bývalému skautovi připomenout jeden Husův citát: „Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.“
Pokud se však vrátíme k hlasování o nevydání Andreje Babiše a Tomia Okamury, potom značnou ztrátu svědomí prokázala i celá řada poslanců. Nejvyšší náčelník zavelel a šéfové jednotlivých klubů stojíce před svými stranickými soukmenovci jim pomoci nacvičených gest ukázali, jak mají hlasovat. Možná by nebylo od věci snížit počet poslanců pouze na šéfy poslaneckých klubů. Každý by pak disponoval příslušným počtem hlasů. Výsledkem by byl u drtivé většiny hlasování stejný, ale daňové poplatníky by to stálo méně peněz.
Co vzkazuje Babišova vláda v návaznosti na zamítavé hlasování o nevydání Andreje Babiše a Tomia Okamury nejen občanům ČR
Prvotním vzkazem je, že v České republice neplatí rovnost před zákonem. V případě Andreje Babiše pak, že neplatí ani rovnost před morálním kodexem hnutí ANO 2011. Prostě, všichni jsme si rovni, ale někteří jsou opět rovnější a samotný Andrej Babiš je pak ten zcela nejrovnější.
Za stavu, kdy politika je prováděna stejným způsobem, jak byl Babiš zvyklý při řízení svých firem, je zcela potlačována demokracie, jelikož o všem rozhoduje názor jediného populisty a jeho loajální podřízení pak musí skákat, jak on píská. A je jedno, zda píská falešně či zda z hodiny na hodinu mění rytmus svého pískání. V rámci firemního pojetí řízení politiky platí v případě hnutí ANO od počátku: „Hnutí ANO 2011, to jsem já, Andrej Babiš.“ V případě byznysu se strachem to platí obdobně i pro hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Od toho je velice blízko ke změně demokratických poměrů ve stylu: „Stát, tj. Česká republika, jsem já!“
Hlasováním o nevydání Andreje Babiše a Tomia Okamury si vládní poslanci zapsali další pochybné vítězství, kdy lež a nenávist pokořila pravdu a občanskou sounáležitost. Je přímo trestuhodné, že do tohoto kolotoče lží a nenávisti byla zatažena i nezávislost české justice, která byla vládními poslanci v zájmu nevydání donekonečna zpochybňována. Tím byl nahlodán jeden z pilířů, na nichž spočívá naše demokracie.
Anketa
Občanská společnost by se ve vztahu k dalšímu vývoji kauzy Čapí hnízdo měla mít na pozoru. Aktuálně v rámci této kauzy bude samostatně řešena druhá obviněná, tj. Jana Nagyová, jejíž vydání Evropským parlamentem nadále platí, přičemž konečný rozsudek lze pak obdobným způsobem aplikovat i na Andreje Babiše.
Ten se vyjádřil, že bude bojovat za „svou pravdu“ i po svém nevydání, což v souladu s právem by mohl učinit jedině jako svědek, na kterého se však vztahují ustanovení o křivé výpovědi (viz i kauza expremiéra Petra Nečase v kauza Nagyová) a u kterého by případné výkřiky o zpolitizování procesu mohly být vnímány jako pohrdání soudem. Takže nejen občanská veřejnost by měla být obezřetná na to, zda se případná obhajoba „Babišovy pravdy o Čapím hnízdě“ nebude dít mimo rámce českého právního řádu prostřednictvím politického nátlaku či snahami podmanit si soudní moc.
Od okamžiku nevydání politických zbabělců Andreje Babiše a Tomia Okamury, tj. tři měsíce po svém jmenování, může vláda národní katastrofy již pouze udržovat či případně prohlubovat nastolený chaos, a to ve spojením s postupným odkláněním České republiky od evropských demokratických hodnot a postupným zabydlením se mezi evropskými parazity a vyvrhely. Což v den nevydání důrazně připomenul Babišově suitě na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost americký velvyslanec Nicholas Merrick.
Zdroje:
