Článek
Jestliže národovectví je ideologický a politický směr, který vychází z nacionalismu a který zdůrazňuje význam národa a jeho sounáležitosti, definované společným původem, historií, jazykem a územím, je poněkud tristní a falešné pro české národovectví, že v jeho čele se producírují slovenský hokynář Andrej Babiš a japonský prodavač popcornu Tomio Okamura. Přitom jim v rámci Babišovy vlády Národní katastrofy stále častěji a ve větší míře sekunduje manažerka slovensko-maďarského původu Tünde Bartha s úzkými vazbami na dnes již odepsaného Viktora Orbána.
Navíc Andrej Babiš, aby se pravděpodobně necítil v české vládě osamělý, do ní přizval dalšího slovenského politika Ivana Bednárika, byť v dresu SPD. Zároveň akceptoval, že v jeho vládě bude další agent StB Oto Klempíř s krycím jménem Olda, který byl hodnocen svými řídícími důstojníky jako přínosný informátor. Ke všemu se v rámci současné koalice producíruje s arogancí jemu vlastní nějaký Turek, který je navíc po babičce čtvrtinovým Řekem.
Babišova vláda byla slepena na základě povolební matematiky
Současná vláda Národní katastrofy vznikla na základě výsledků demokratických voleb, kdy se řada voličů nechala utáhnout na vařené nudli Babišových populistických slibů. Přes minulé averze mezi hnutím ANO a SPD a předvolební výkřiky špiček hnutí ANO 2011, že nevytvoří koalici s hnutím SPD, povolební kupecké počty pragmaticky rozhodly, že populistické hnutí ANO muselo jít do holportu nejen s fašizujícím SPD, ale i s vyznavači kultu čmoudícího výfuku, kteří se sdružili ve straně Motoristé sobě.
Uměle udržovaná koaliční selanka Babišovy vlády Národní katastrofy však ani ne po půlroce svého vládnutí dostala první trhliny, přičemž se potvrdily názory, že stávající koalici může rozklížit zejména ukrajinské téma. Tomio Okamura si totiž nadále přihřívá svojí protiukrajinskou politiku a rétoriku, kdežto tvrdý pragmatik Andrej Babiš v rámci svého chaotického mikromanagementu, který vychází nejen z aktuálních nálad mezi českými voliči, ale i z postojů světových a evropských politiků, přistoupil ve vztahu k Ukrajině na roli „chytré horákyně“. Tj. podporovat Ukrajinu, ale pouze verbálně a zastavit jí finanční pomoc.
Když jsou dva kohouti na jednom smetišti, z toho nekouká nic dobrého ani v politice. Obzvláště pokud se s výhledem na další parlamentní volby přetahují o část českých voličů, kdy navíc hnutí SPD při těch loňských volbách mezi prvními předložilo voličům svůj program, kdežto Babiš s programem hnutí ANO vyčkával až do poslední chvilky, aby do něj mohl obšlehnout z konkurenčních programů, tj. i z programu hnutí SPD, vše, co významně rezonovalo mezi českými voliči. Takže budoucnost Babišovy třetí vlády je do značné míry odvislá od postojů SPD. Tzn. pro Andreje Babiše je aktuálně největším protivníkem poněkud upozaděný Tomio Okamura.
Další osud Babišovy vlády Národní katastrofy má tedy v rukou Tomio Okamura
Českému podnikateli a politikovi japonského původu Tomiu Okamurovi s praxí japonského popeláře a prodavače popcornu ne všechny byznysové plány vyšly podle jeho představ. Neúspěšně skončil zejména záměr vytvořit cestovní kancelář pro plyšáky Toy Travelling.
Úspěšnější však byl následně po svém vstupu na politické kolbiště. Přestože tehdy prohlašoval, že Senát je obsazen dobře placenými loutkami poslanců, stal se v roce 2012 jako nezávislý kandidát senátorem. Avšak ani jako politik nezapřel své byznysové kořeny, když pochopil, že mezi českými voliči je poptávka po pravicovém extrémismu a že politika může být prostřednictvím příspěvků na činnost politických stran výnosný byznys.
A tak krátce po nezdaru s poněkud absurdní cestovní kanceláře Toy Travelling založil politické hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, kterým vyplnil na poli pravicového extrémismu prázdné místo po různých Republikánských stranách Miroslava Sládka a zároveň přitom zcela upozadil Tomáše Vandase s jeho národoveckou Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, jejíž členové byli tehdy známí svými hlasitými výkřiky: „Čechy Čechům!“
Jelikož jeho Úsvit uspěl v roce 2013 na první dobrou, Tomio Okamura odstartoval kariéru politického byznysmena, když po vstupu do Poslanecké sněmovny začal jako trhovec nabízet nenávist, xenofobii a strach. Vzhledem k neprůhlednému financování hnutí jej však někteří spolustraníci přiměli Úsvit opustit. Avšak byl to nakonec Tomio Okamura, kdo se po založení hnutí Svoboda a přímá demokracie jakožto nového subjektu svého politického podnikání těšil zájmu potřebné přízně části voličského spektra. To mu a jeho hnutí umožnilo setrvat v poslaneckých lavicích a zejména pak i nadále provozovat za veřejné finance svůj politický byznys.
Podnikatelská komodita zůstala zachována. Nenávist, xenofobie a strach, a to vše bylo po roce 2022 následně doplněno o přitakávání a poklonkování Putinovskému Rusku ve spojení s nenávistnými výpady proti Ukrajincům. Tomio Okamura a jeho kumpáni byli od počátku nositeli silných slov, rychlých řešení, ale i rekordních obstrukcí. I netransparentní financování zůstalo zachováno i nového hnutí a kdo se proti tomu ozval a nebo chtěl vědět, jak to je uvnitř SPD s finančními toky, byl z hnutí nemilosrdně vypoklonkován.
Špičky SPD se pomalu otřepávají z loňského volebního neúspěchu
Byť loňské parlamentní volby skončily pro SPD neúspěchem, Tomio Okamura se v důsledku povolebních handlů stal předsedou Poslanecké sněmovny, tj. z hlediska protokolu třetím nejvýše postaveným ústavním činitelem ČR. K tomu si zcela ochotně a pravděpodobně i nezištně přibral roli asistenta při držení štaflí. Tím odstartoval další pokračování ve své protiukrajinské a protiimigrační rétorice, a to včetně svého novoročního projevu.
Andrej Babiš při vědomí, že mj. i hnutí SPD potřebuje nejen pro své vládnutí, ale i pro nevydání v kauze Čapí hnízdo soudu, výstřelky Tomia Okamury a dalších představitelů SPD přecházel slovy, že se jedná o rétoriku určenou pro voliče SPD, za což on jako premiér, sorry jako, nenese pražádnou odpovědnost.
Některé výpady SPD se však Babišovi hodí do jeho nečisté politické hry
V některých případech Babiš dokázal využít výpady hnutí SPD i ve svůj prospěch. Tak tomu bylo i v případě nedávného sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Ačkoliv při únorovém jednání s bavorským premiérem Markusem Söderem v Mnichově proti tomuto sjezdu nic nenamítal s tím, že Česko jej bere jako občanskou iniciativu, samotné konání sjezdu hnutí ANO s Babišem v čele využilo k zastření chaotickému vládnutí současné koalice a problémů, které jsou s tím spojené.
V současném pošťuchování mezi Babišem a Tomio Okamurou však nelze spatřovat rozkol koalice
Avšak tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Uměle udržovaná idylka současné koalice byla narušena samotným Andrejem Babišem poté, co se Tomio Okamura kasal před svými voliči, že se snaží vyjednat výjimku u Evropské komise, aby neplatila dočasná ochrana pro ukrajinské muže v produktivním věku. Rozladěný Babiš jej následně usměrnil, že není členem vlády a nemá tedy co u Evropské komise vyjednávat.
Tomio Okamura premiérovu výtku sice nonšalantně uznal, avšak souběžně do Česka dorazil dopis Evropské komise ve věci nedořešeného střetu zájmu Andreje Babiše. Takže ihned den po svém pokárání to Babišovi oplatil i s úroky, když prohlásil, že všichni mají dodržovat zákony a že dotace nemá čerpat nikdo, kdo na ně nemá nárok. Prostě ve stylu jak vy, tak my, tj. jak vy k nám, tak my k vám.
Oba kohouti na českém politickém kolbišti se následně zklidnili, jelikož aktuálně není jiné řešení než udržovat vládu Národní katastrofy při životě. Tomio Okamura prostřednictvím své mluvčí sdělil, že jeho vyjádření mělo obecnou platnost a vůbec nebylo namířeno proti Agrofertu. Babiš následně označil vztahy v současné vládě za výborné a jedním dechem zároveň sdělil, že koalice funguje perfektně. Prostě vládní pohoda se vrátila do starých kolejí.
Vzájemné výpady mezi ANO a SPD však budou častější
Avšak soupeření hnutí ANO a SPD o část voličského spektra zůstává zachováno. Stejně tak ze světa nezmizely staré křivdy. Na straně Andreje Babiše zejména pak, že jej hnutí SPD nepodpořilo ve druhém kole minulých prezidentských voleb. U hnutí SPD má naopak Babiš vroubek za to, že stál vloni za volebním neúspěchem jejich nepřiznané koalice, když jim převzetím části jejich programů a rétoriky, a to včetně té protiukrajinské, odloudil významnou část voličů. Navíc je aktuálně Babiš ponížil, když ministr Zůna projednával s Tomio Okamurou nominanty na náčelníka Generálního štábu, a on jim tam předhodil v rámci svého mikromanagementu zcela jinou osobu.
Tomio Okamura si je velmi dobře vědom toho, jak Babiš v minulých koalicích vyluxoval ČSSD. Ta pod hlavičkou SOCDEM živoří s preferencemi těsně nad jedno procento daleko od bran do Poslanecké sněmovny. Obdobně, i když v ne takové míře hnutí ANO zaťalo do voličské základny komunistů. Tomio Okamura a jeho kumpáni totiž odloudění těchto voličů pozorovali z bezprostřední blízkosti.
I když se oba političtí kohouti pragmaticky usmířili, není divu, že poslanci SPD začínají být odbojní. Z jejich řad zaznívají projevy nevole, že s nimi Babiš jedná necitlivě až urážlivě, ačkoliv jsou ze svého pohledu vůči vládě loajální. Prostě se hnutí SPD nechce smířit s rolí koaličního fackovacího panáka a zejména pak chce eliminovat riziko, aby je hnutí ANO v průběhu současné vlády nevyluxovalo natolik, že by se v příštích volbách nedostali do Poslanecké sněmovny.
Tomio Okamura bude i přes proklamované koaliční souznění nadále vytáčet Andreje Babiše, že okomentuje věci dřív, než se vláda na něčem dohodne. Je to pro něj jedna ze stěžejních možností, jak udržet žádoucí přízeň voličů a zároveň se pokusit získat na stranu SPD přelétavé voliče na úkor hnutí ANO. Naopak hnutí SPD vadí, jak je Babiš obchází v rámci jeho mikromanagementu, kdy je postaví před hotovou věc. Zajisté hnutí SPD není po vůli Babišův pragmatický odklon od protiukrajinské rétoriky. Hořkou pilulkou pro ně zajisté bylo i zachování české muniční iniciativy, byť bez českých financí.
O dalším osudu současné koalice tedy mohou zásadním způsobem rozhodnout volební preference SPD
Je tedy zásadní otázkou, zda současná koalice přečká ve stejném složení celé čtyřleté období. O budoucím osudu Babišovy vlády Národní katastrofy mohou rozhodnout volební preference hnutí SPD. Ty v květnu vzrostly o 1,3 p.b. na 8,7 %, přičemž interval spolehlivosti je 6,5 % až 10,9 %, což by hnutí SPD mělo zaručovat setrvání ve Sněmovně.
Pokud by volební preference SPD rostly nadále, obzvláště pak na úkor konkurenčního hnutí ANO, kdy u části voličů může nastat zklamání, že je Babiš obalamutil svou protiukrajinskou rétorikou a oni dali hlas hnutí ANO místo SPD, lze očekávat, že šťouchance směřující od Tomia Okamury a dalších představitelů SPD vůči hnutí ANO a samotnému Babišovi budou častější, hlasitější a důraznější, a to i za případného využití konečného verdiktu Evropské komise ve věci Babišova střetu zájmů. Jelikož nejlepší obrana je útok, nelze při velmi příznivém vývoji volebních preferencí hnutí SPD ani vyloučit, že by Okamurovci iniciovali s využitím protiukrajinské rétoriky předčasné volby.
Anketa
Stejně však může postupovat i hnutí ANO, kdy vývoj volebních preferencí by jim umožnil zbavit se potřebného, ale nechtěného koaličního partnera. V žádném případě však nelze ani vyloučit, že pošťuchování a okopávání kotníků mezi ANO a SPD bude pokračovat až do řádného termínu voleb. Přitom po každém dalším nesouladu může do nekonečna následovat usmíření obou kohoutů.
Přestože řadu občanů náznak rozkolu v současné koalici potěšil s nadějí na lepší vývoj, je lepší zůstat s nohama pevně na zemi a nepodléhat falešným iluzím. S ohledem na současné volební preference a zejména pak nesourodost stávající opozice se bohužel nejeví jako velmi pravděpodobné, že by proevropské strany byly schopné změnit zpět postup Česka plnou parou směrem na západ. Změna je sice vývoj, ale často k horšímu. Nejčernějším scénářem pro Česko by pak bezesporu bylo, že by případně vládu po příštích volbách sestavoval Tomio Okamura. Ten by nám střelhbitě vysvětlil, že přímá demokracie neznamená nic jiného než veškerá demokracie přímo do rukou Tomia Okamury.
