Článek
I vzhledem k tomu, že na Slovensku byla mezi voliči s ohledem na rozhádanost předchozí vlády velká poptávka po vládě silné ruky, Robert Fico zvítězil v minulých slovenských demokratických volbách. Prostě významná část slovenského obyvatelstva toužila po vládě pevné ruky silného gazdy. Obdobně ve svůj prospěch Fico využil proruských nálad významné části slovenského obyvatelstva a ve svých postojích se prakticky již v průběhu předvolební kampaně nelišil od proruské politiky Viktora Orbána. Není divu, že značnou část slovenských voličů oslovila i neurvalost a útočná agresivita jeho kampaně.
Robert Fico po svém znovuzvolení usilovně napodobuje Viktora Orbána. Tj. snahou koncentrovat veškerou moc na Slovensku do svých rukou. Navíc starý lišák Fico se vrátil na slovenskou politickou scénu s neskonalou touhou po pomstě za všechny ty ústrky, když byl v opozici. A s parlamentní většinou se mu to daří. Naposledy jeho mocenské choutky silného gazdy odskákala veřejnoprávní média. Nebylo tudíž žádným překvapením v souvislosti s nedávnou cestou Viktora Orbána do Ruska, když prohlásil, že pokud by mu to zdravotní stav dovolil, navštívil by Putina společně s ním.
Co se týče osoby samotného architekta národovecké frakce v Evropském parlamentu, má Fico zajisté dobrý vztah i s Andrejem Babišem. Jestliže Robert Fico po svém návratu do funkce slovenského premiéra zachoval vzájemnou tradici a první zahraniční cestu uskutečnil 24. listopadu 2023 do České republiky, jeví se s ohledem na všechny okolnosti související s jeho tehdejší návštěvou jako pravděpodobné, že jejím vrcholem mohlo být konspirativní jednání s Andrejem Babišem v salónku průhonické restaurace. Pouze se však můžeme domnívat, zda toto konspirativní jednání neprobíhalo v duchu názvu staršího českého filmu: „Příště budeme chytřejší, staroušku!“, kdy oním příště by mohl být konec roku 2025, a to i s ohledem na dlouhodobé předvolební preference českých parlamentních voleb.
Proč se tedy Fico nezapojil do příprav protievropské frakce Patrioti pro Evropu, když má vřelé vztahy doprovázené politickým souzněním jak s Viktorem Orbánem, tak i s Andrejem Babišem? Přitom je Robert Fico bezesporu typickým národoveckým politikem, byť se snaží prezentovat svou národoveckou politiku jako politiku autentické slovenské sociální demokracie. Odpověď je zcela logická.
Pragmatik Fico si již v počáteční fázi příprav národovecké frakce v Evropském parlamentu uvědomoval, že by v této nové frakci hrál v nejlepším případě až třetí či dokonce čtvrté housle. Tzn., že by měl velmi omezené možnosti v ní prosazovat svoji autentickou slovenskou národoveckou politiku a obhajovat z jeho pohledu slovenské zájmy. Zejména si Robert Fico jako zkušený politik v souvislosti s tím byl vědom, že v této frakci bude každý její člen především prosazovat národní zájmy své vlastní země. Bez toho nemůže být národovecká politika v žádném případě autentická. A podstatou maďarské politiky v duchu Viktora Orbána je totiž mj. i vize obnovení Velkého Maďarska zahrnující i rozsáhlá slovenská území.
Fico tedy zcela logicky v zájmu prosazování svých autentických národoveckých zájmů, jakož i v zájmu reálného vlivu pětice europoslanců Směru v Evropském parlamentu preferoval jejich návrat do frakce evropských socialistů. Bezúspěšně. Pouze pro připomenutí, v této frakci bylo Směru pozastaveno členství loni na podzim, podobně jako předtím i ve Straně evropských socialistů (PES) z důvodu koaliční spolupráce s krajně pravicovou SNS a odklonu Směru od evropských hodnot frakce evropských socialistů.
V souvislosti s neúspěšnými námluvami Směru se socialistickou frakcí se objevily spekulace, že se europoslanci Směru nakonec připojí k Babišově frakci Patrioti pro Evropu. Těmto spekulacím učinil přítrž samotný Fico, když sdělil, že se Směr k národovecké frakci nepřipojí a jeho poslanci zůstanou mezi nezařazenými europoslanci. Kromě již výše uvedených skutečností vzal Fico do úvahy i stávající vývoj v Evropském parlamentu směřující k naprosté izolaci této frakce, přestože je v EP toto protievropské uskupení třetí nejpočetnější.
Takto si Směr zachová v rámci Evropského parlamentu i reálnou vyjednávací pozici. Byť minimální, ale může nastat situace, kdy proevropské frakce budou potřebovat i hlasy europoslanců Směru. Zároveň si Směr zachová v Evropském parlamentu skutečnou autentičnost při prosazování slovenských národních zájmů a nebude se muset ve frakci Patrioti pro Evropu dohadovat, který její člen hájí významnější zájmy zcela specifické pro jednotlivé zastoupené země. Což zákonitě přinese Ficově Směru politické body na Slovensku, jelikož bude pro významnou část voličů autentický a čitelný ochránce slovenských zájmů.
Jestliže na počátku bylo Ficovi jasné, že by maximálně hrál až třetí housle, potom s ohledem na aktuální složení frakce Patrioti pro Evropu mu musí být zřejmé, že by v nejlepším případě hrál až osmé housle či spíše by stěžejní členové frakce sem tam dovolili Směru bouchnout na buben, aby stvrdil jejich politiku. To je však z pohledu Roberta Fice žalostně málo k prosazování autentické slovenské národovecké politiky. Vždyť Ficův Směr může okopávat kotníky Evropské unii i bez frakce Patrioti pro Evropu, přestože se Fico v řadě politických proklamací a kroků shodne jak s Viktorem Orbánem, tak i Andrejem Babišem.
Ambice slovenského národovce Roberta Fica jsou však neskonale větší než párkrát za volební období uhodit do bubnu. Skutečný pohled Fica na slovenské zájmy vyplývá i z jeho vyjádření k nepodařeným námluvám se socialistickou frakcí, když řekl: „Evropští socialisté se asi domnívají, že prodáme svoji duši, a že za členství evropských socialistů a v socialistické frakci v EP upustíme od suverénních postojů k Ukrajině, migraci a právu veta či od etických otázek.“
Robert Fico s ohledem na reálnou politiku musí mít na zřeteli, že se Maďaři dodnes nevyrovnali se ztrátou rozsáhlých území v důsledku Trianonské dohody. Tj. i území jižního Slovenska, tzv. Horních Uher. Podle průzkumu z roku 2020 více jak 90 % Maďarů stále považuje tuto dohodu za nespravedlivou. Mj. i z toho pramení popularita Orbánovy strany Fidesz, která považuje za zcela legitimní zájem na obnovu Velkého Maďarska. Nelze ani pominout, že Viktor Orbán se běžně producíruje se šálou s mapou Velkého Maďarska. Frustrace s dopady Trianonské dohody pravděpodobně ovlivňuje i proruský charakter současné Orbánovy politiky. Nelze vyloučit, zda Orbánova Fidesz a její stoupenci nevzhlížejí po očku k Putinovým snahám zavést v Evropě nové pořádky, jako k jediné možnosti, jak v budoucnu zvrátit Trianonskou dohodu ve prospěch vysněného Velkého Maďarska.
Z této krátké exkurze do historie je zřejmé, že maďarský zájem obnovit Velké Maďarsko bytostně ohrožuje celistvost Slovenské republiky a je tak přímo namířen proti slovenským zájmům. Naopak Andrej Babiš i v souvislosti s eurovolbami dospěl k závěru, že je výhodné obléknout si český národovecký kroj. Z tohoto důvodu prvotním Babišovým záměrem bylo vytvořit v rámci EP národoveckou platformu, od čehož očekává velký přísun hlasů pro příští volby.
Pokud zůstaneme u prvotních tvůrců nové frakce, oznámení vzniku této protievropské aliance se kromě Babiše zúčastnili Viktor Orbán a za rakouskou FPÖ Herbert Kickl. Orbánová vize Velkého Maďarska se Česka sice přímo nedotýká, ale je s ní spojen i další maďarský zájem, tj. požadavek na zrušení Benešových dekretů. Ty dlouhodobě leží v žaludku i rakouské FPÖ, která v minulosti ostře vstupovala proti zájmům České republiky. Např. při jejím přijetí do EU a potom v oblasti jaderné energetiky. I na stávající platformě EU jí FPÖ kritizuje, že měla Česku zabránit schválení výstavby pátého dukovanského bloku.
Již z tohoto stručného přehledu je zřejmé, jak je frakce Patrioti pro Evropu křehká a účelově slepená. Ne že by nenašla společné zájmy. Tím může být okopávání kotníků evropských představitelů. Na oplátku pak tato frakce zůstane v EP zcela izolována. Z tohoto pohledu je zřejmé, proč se národovec Robert Fico k národovecké frakci z čistého pragmatismu nepřidal. Zájmy jednotlivých členů této frakce jdou často proti sobě a jsou navzájem neslučitelné.
