Tip na zajímavý výlet: Navštivte údolí Doubravy

Zajímavým tipem nejen na podzimní výlet představuje přírodní rezervace Údolí Doubravy rozkládající se na ploše 92,07 ha. Samotná řeka Doubrava pramení nedaleko rybníku Velké Dářko, odkud se vydává severozápadním směrem ke Starému Ransku, přičemž cestou napájí i rybníky Doubravník, Řeka a Ranský rybník. Následně míjí Ždírec nad Doubravou, aby po několika kilometrech dospěla u obce Bílek do svého turisticky nejzajímavějšího úseku tvořeného zhruba čtyřkilometrovou skalnatou soutěsku přírodní rezervace Údolí Doubravy. Zde Doubrava získává v nadmořské výšce 538 m n. m. charakter divoké řeky s četnými peřejemi, ale i vodopády, přičemž dolní konec soutěsky leží v nadmořské výšce 446 m. Takže Doubrava má v této skalnaté soutěsce spád 98 m.

Pro vodní toky s výskytem peřejí a vodopádů platí nepsaná zásada, že bychom při pěší turistice měli preferovat cestu proti proudu. Při respektování této zásady lze po celou dobu chůze sledovat, jak voda skáče v peřejích po kamenech nebo padá dolu jako vodopád. Pokud jdeme podél vodního toku po proudu, voda nám naopak sklouzává po kamenech a vizuální vjem není tak intenzivní. Pro cestu údolím Doubravy proti proudu je logickým východiskem putování nedaleká Chotěboř, odkud vedou dvě základní varianty cesty k Hornímu mlýnu, kde je začátek naučné stezky Údolím Doubravy s celkem 11 zastaveními. První vede po cyklostezce a měří až na vlakovou zastávku v Bílku zhruba 6 km. Druhá vede po červené turistické cestě kolem motokrosu přes kopec Koukalky a měří zhruba 8 km.

Avšak řeka Doubrava poskytuje zajímavé pohledy i při cestě po proudu toku. V každém případě návštěvník musí počítat s tím, že cesta údolím Doubravy je poněkud exponovaná a má svým způsobem horský charakter. Některé kamenité úseky jsou zde dokonce jištěny ocelovými řetězy, schody a zábradlími. Přes velmi bahnitý úsek je pak vybudován dřevěný chodník se zábradlím a úchyty pomocí tesařských kramlí.

Náročnost cesty údolím Doubravy se pak zvyšuje za deště nebo po dešti, což vytváří na některých úsecích nejen bláto, ale člověk musí být ostražitý při cestě přes kořeny stromů, na kterých obuv za vlhka snadno uklouzne. Ještě více opatrný musí být turista v údolí Doubravy v zimě, kdy kamenité úseky stezky jsou pokryty námrazou. Takže člověk zde musí být neustále ve střehu, ale při poslední návštěvě jsme zde potkali zhruba patnáct turistů, a přitom polovina spadala do kategorie 65+.

Údolím Doubravy z Bílku do Bílku

Údolím Doubravy jsme v minulosti šli jak proti proudu řeky, tak i po proudu. Proti proudu naposledy před sedmi lety při pravidelném silvestrovském výšlapu. Pro letošní podzimní pochod údolím Doubravy jsme zvolili cestu po proudu z Bílku, kam jsme dojeli vlakem. Pro cíl naší cesty jsme měli několik variant: Trhová Kamenice, Sobiňov, avšak nakonec se z toho vyklubala vzhledem k časové náročnosti pochodu samotným údolím Doubravy okružní varianta z Bílku do Bílku.

Tato varianta je vhodná i pro případ, když se k údolí Doubravy přepravíme osobním autem, jelikož v Bílku je u vstupu do přírodní rezervace parkoviště. Pokud je návštěvník vyznavačem jízdy na in-line bruslí, může si je přibalit do baťohu a cestou si užít jízdu na dvou úsecích, a to mezi Dolním Sokolovcem a Bezděkovem a od křižovatky u zámku Štěpánov až po Lhotecký Dvůr směrem k Hařilově Lhotce. Prostě při své cestě prožít podmanivou cestu údolím Doubravy a zároveň si jí zpestřit jízdou na in-line bruslích novým krajem.

Oproti minulé návštěvě v roce 2018 jsme hned za železničním viaduktem zaznamenali na skalnatých svazích údolí velké plochy s pokácenými stromy v důsledku kůrovcové kalamity, resp. s popadanými stromy v důsledku vichřic, přičemž k obojímu došlo v roce 2021. V současné době je turistický chodník již několik let uvolněný, avšak ležící stromy zůstanou na území rezervace ležet a budou na základě dohody mezi AOPK a vlastníkem lesa, tj. město Chotěboř, ponechány na pospas přírodním procesům.

Při cestě z Bílku získává turistická stezka s červenou značkou exponovaný charakter právě u zmíněného železničního viaduktu. Potom je to prakticky až k rozcestníku u Točitého víru nefalšovaná divočina, pro kterou je nejlépe si nazout pevné pohorky a případně se vybavit i trekovými hůlkami, přičemž charakter úzké stezky se vedle klikatící Doubravy neustále mění. Bláto, kamení, nahoru, dolu a na čtyřkilometrovou trasu je žádoucí počítat s přestávkami pro kochání se zdejší přírodou se dvěma hodinami.

Při pochodu soutěskou z Bílku po proudu řeky jsou hned na začátku údolí první vysoké skály s úpatním suťoviskem pod nimi na jejím pravém břehu. Zhruba po kilometru od obce Bílek je v místě zvaném Mikšova jáma první vodopád. Je sice pouze 1,5 m vysoký, tzn. žádná Niagara, ale je to nefalšovaný vodopád. Nedaleko pod Mikšovou jámou jsou pak skalní útvary Veselá skála, Hrádek a Doupě s převisem až dva metry.

Po dvou kilometrech od parkoviště u Bílku se nachází nejužší místo soutěsky příznačně nazývané Koryto, které je asi 200 m dlouhé. V tomto místě je soutěska široká pouze 4 m. Jelikož je zde soutěska ohraničená strmými skalami, chodník obchází Koryto svahem, a tak teprve až po návratu k řece lze spatřit spodní vodopád. Viz úvodní snímek. Opět žádná Niagara.

Po dalších 150 m je u říčního zákrutu nejvyšší skála v údolí Sokolohrady, která je vyšší než 40 m. Zde je i rozcestník se zelenou značkou vedoucí od Bílku po východní hranici rezervace a s ocelovou lávkou přes Doubravu. Po zelené značce si tak lze odběhnout na pravý břeh na vyhlídku na Sokolohradech a ke zbytkům zříceniny hradu Sokolov. Popřípadě na levém břehu vystoupat k další vyhlídce s názvem Čertův stolek.

Potom následuje po proudu řeky cesta soutěskou, která končí asi 300 m metru před rozcestníkem u Točivého víru. Odtud červená značka a naučná stezka s 11 zastaveními pokračuje k Hornímu mlýnu. Dále lze jít po neznačené cestě vedoucí po levém břehu kolem Dolního mlýnu a silničního mostu přes Doubravu až ke druhé lávce přes řeku. Zde se po další neznačené cestě dostaneme do obce Dolní Sokolovec. V její centru směrem k Bezděkovu začíná první úsek pro případné vyznavače jízdy na in-line bruslích. My jsme zde šlapali pěkně po svých přes Bezděkov až ke křižovatce u zámku Štěpánov.

Upravený zámek Štěpánov v současné době slouží jako hotel, a tak se lze zde i ubytovat a vychutnat si zde kouzlo pobytu v zámeckých komnatách. Doporučováno je to zejména pro svatby a podobné akce. My jsme od křižovatky u zámku Štěpánov pokračovali podzimní krajinou po žluté značce směrem k malebné osadě Hařilova Lhotka. Zde je až Lhoteckému Dvoru další úsek vhodný pro in-line jízdu.

Za Lhotkou žlutá cesta stoupá směrem k lesu, kde je asi po 600 m od lesního okraje odbočka k Jalovecké skále. Od rozcestníku cesta vede dále až k železniční zastávce v Bílku, odkud odpoledne jezdí vlaky směr Havlíčkův Brod nebo směr Pardubice jednou za hodinu. Pokud se vám nechce jít poslední úsek po frekventované silnici, lze přeběhnout přes louku a za tratí vede klidná asfaltka, kde potkáte maximálně lidi s kočárkem nebo venčící psy, popřípadě nějakého cyklistu.

Údolí Doubravy tak nabízí zajímavý tip na výlet nejen na podzim, ale i v ostatní roční období. V létě jej lze spojit s pobytem v kempech u nedalekých rybníků Řeka a Velké Dářko, popřípadě s pobytem v oblasti Sečské přehrady. V okolí je pak i celá řada dalších památek a pamětihodností, jakož i zajímavých koutů naší přírody.

Zdroje:

Údolí Doubravy – Wikipedie

Vyhlášené údolí Doubravy zatarasily popadané stromy, Chotěboř je tam nechá - iDNES.cz