Článek
Pravda a lež. Jak je rozpoznat? Často to může být velmi zapeklitý oříšek. Obzvláště pak v podmínkách globálních sociálních sítí, kdy není problém poslat konečnému uživateli dezinformaci oděnou do hávu pravdy přes několik zdánlivě nesouvisejících informačních kanálů. Přitom bychom neměli zapomínat, že Rusko vede i proti Česku hybridní válku zahrnující cílenou dezinformační kampaň. Ta byla započata ještě před rokem 2022. Hlavně tato dezinformační kampaň bezesporu u nás našla dostatek uší ochotných naslouchat ruské propagandě zabalené do pozlátka „jediné správné pravdy“ natolik, že se zde vytvořila v čele s dezoláty a extrémisty, jako je Jindřich Rajchl a Tomio Okamura, prokremelská pátá kolona.
Trefně dilema na téma pravda či lež vystihl český spisovatel a básník Lech Przeczek (1961): „Pravda a lež jsou jako jednovaječná dvojčata. Často bývá problémem rozeznat jednu od druhé.“ A je jedno, zda se pokoušíme dopídit pravdy v osobním životě, v práci či v politice. Přístup k pravdě v politice výstižně pak definuje jeden z Murphyho zákonů: „Většina politiků mluví o pravdě, ale málo který ji říká.“ Co se týče lži čili nepravdy můžeme nalézt trefné přirovnání u Martina Luthera: „Nepravda je jako sněhová koule, čím déle jí valí, tím je větší.“
Většina politiků mluví o pravdě, ale málo který jí říká
Citovaný Murphyho zákon se prvotně dotýká neplnění předvolebních slibů. Avšak zejména v politice platí staročeské přísloví aktualizované na dnešní dobu: „Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet a třetí v nejlepším případě za třikrát šest.“ Takže volič by při každém volebním výsledku měl jaksi počítat s tím, že vítězové voleb použijí jeho volební lístek ve větší nebo menší míře jako toaletní papír.
Přesto v morální rovině existují zásadní rozdíly mezi jednotlivými vládami. Ta současná pod vedením Andreje Babiše si již krátce po svém jmenování po právu vysloužila označení vláda národní katastrofy. Je totiž v zájmu nevydání českého premiéra soudnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo slepena z celé řady amorálních atributů a její činnost je prozatím spojena s celou řadou nepovedených veletočů.
Anketa
Stávající česká vláda se jednak opírá o bezbřehou fabulaci, nestydaté lži a polopravdy a jednak o nenávist, a to nejen vůči migrantům včetně těch ukrajinských, ale i vůči Ukrajině samotné, jakož i vůči české občanské společnosti. Jestliže celosvětově uznávaným nositelem morálních zásad v polistopadové politice byl bezesporu Václav Havel se svým krédem: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“, potom představitelé současné Babišovy vlády překroutili Havlovo krédo o sto osmdesát stupňů k obrazu svému: „Lež a nenávist musí zvítězit nad pravdou a občanskou sounáležitostí.“
Skutečným mistrem fabulací v politice je populista Andrej Babiš
Nikdo nemůže Andreji Babišovi upřít, že je skutečným mistrem ve fabulacích, nepravdách a překrucování faktů. Počínaje zlehčováním své příslušnosti k privilegované vrstvě komunistických prominentů v dětství, během studia a na začátku své profesní kariéry, přes mysteriózní tanečky kolem evidenční karty StB na jméno Bureš a konče stále nevyřešeným střetem zájmů a kauzou Čapí hnízdo, a to vše v přímé spojitostí s funkcí českého premiéra. Zejména pak před posledními parlamentními volbami populista Babiš měnil své „pravdy“ jako na houpačce. Nahoru, dolu. Podle toho, co mu jeho marketingový tým právě předhodil, že na to voliči budou lépe slyšet.
Jestliže je v české wikipedii pro polistopadové období dostupný Seznam politických afér v Česku s celou řadou kauz přímo spojených s Andrejem Babišem či ještě ve větším množství s jeho privátním hnutím ANO 2011, potom by nebylo od věci založit a pravidelně aktualizovat wikipedový přehled prokázaných lží ze strany politiků. V něm by pravděpodobně Babiš kandidoval na největšího sedmilháře v Česku. Byť některá media označují i Babišovo řešení za lživé, je žádoucí soustředit pozornost na jiné jeho nepravdy. Co se týče střetu zájmů, asi nám nalije čistého vína Evropská komise s případnými riziky pro naše čerpání financí z evropských fondů.
Andrej Babiš před kauzou Čapí hnízdo neuteče
Aktuální největší Babišova nepravda je tedy spojena s kauzou Čapí hnízdo. Podstatou Babišovy fabulace je v tomto případě, že označuje svůj proces za politický, ačkoliv se protiprávního skutku měl dopustit jako podnikatel ještě před svým vstupem do politiky. Podle Novinek Andrej Babiš proces v kauze Čapí hnízdo dokonce označil za „nechutný politický proces“. Tím společně se svými kumpány, jakož i koaličními partnery odůvodňuje, proč tolik usiluje o své nevydání, a to opět jak jinak v rozporu s Morálním kodexem Reprezentanta politického hnutí ANO 2011. Ten však evidentně platí pro ostatní členy hnutí ANO, ale pro samotného guru hnutí ANO nikoliv, jelikož Babiš porušuje nejen článek č. IX., který se právě týká vydání soudnímu řízení, ale pravděpodobně i článek č. IV. (střet zájmů) a článek č. VI. (boj proti korupci a klientelismu ve spojení s neoprávněným čerpáním dotací za jeho minulého premiérování).
Kauza Čapí hnízdo svými dopady do značné míry destabilizuje i chod současné vlády, ale i celou společnost, neboť politik a stále ještě oligarcha slovenského původu Andrej Babiš je do očekáváného hlasování o nevydání soudu vydán na milost a nemilost zejména pak straně Motoristé sobě. Pravdou je, že se tato kauza vleče čtvrté volební období. Pravdou však také je, že kdyby si Babiš nehrál na pana Čistého a poctivě přiznal barvu, již pomalu mohl žádat o zahlazení případného trestu.
Pravdou rovněž je, že kauza spatřila světlo světa až po Babišově vstupu do politiky. Tak už to ale v politice chodí. Každý, kdo se vydá na politickou dráhu by s tím měl počítat, že dojde k prolustrování jeho minulosti. Přitom, kdo má minulost neposkvrněnou, nemusí se ničeho obávat. Jako prvního po listopadu 1989 doběhla minulost bývalého lidoveckého předsedu Josefa Bartončíka, a to s ohledem na jeho spolupráci s StB. Prozatím jako poslední by o tom, co dokážou různí kostlivci ve skříních, ale i pod kobercem, ale zejména pak na sociálních sítích, mohl vyprávět nechvalně proslulý motorista Filip Turek.
Pravdou rovněž je, že kauza Čapí hnízdo aktuálně dospěla do konečného stádia, kdy odvolací soud po opakovaném zrušení osvobozujících rozsudků Pražského městského soudu, v odůvodnění svého posledního rozhodnutí právně zavázal městský soud k tomu, aby obžalované, tj. Andreje Babiše a Janu Nagyovou na základě důkazní situace uznal vinnými. Jedna a jedna jsou dvě, a tak si Babiš spočítal, co ho v kauze Čapí hnízdo s nejvyšší pravděpodobností čeká, jak u městského soudu a jak by případně dopadlo odvolání, pokud by se prvoinstanční soud striktně držel právního náhledu odvolacího soudu.
Babišovy výkřiky o zpolitizování procesu Čapí hnízdo mají za úkol vytvořit kolem tohoto případu kouřovou mlhu a udržet jeho uměle vytvářenou gloriolu pana Čistého
Takže v současné době jsou jeho snahy o nevydání spíše vedeny obyčejnou zbabělostí. Jeho výkřiky o zpolitizování procesu jsou pak pouhou zástupnou kouřovou mlhou a jsou zcela liché. Navíc nijak nepodložené a ve svých důsledcích s ohledem na všechny okolnosti ohrožující demokratické principy. A to jenom kvůli tomu, že Andrej Babiš si chce udržet uměle vytvářenou gloriolu pana Čistého. Liché je i jeho poukazování na trestní stíhání Donalda Trumpa, Benjamina Netanjahua a Marine Le Penové, jelikož ve svém výčtu jaksi opomněl na bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, bývalého českého ministra financí Ivo Svobodu či na bývalého českého premiéra Petra Nečase, jejichž kauzy dokladují, že některá soudní rozhodnutí mají neblahý dopad i na politiky. Padni, komu padni.
Anketa
Ačkoliv Andrej Babiš bytostně usiluje, aby se vyhnul soudnímu řízení, vyhlašuje, že v případě svého nevydání bude v kauze Čapí hnízdo dál aktivně bojovat za pravdu. Doufejme, že těmito siláckými proklamacemi nemá na mysli pokusy o budoucí podmanění si nezávislé justice a že by po oddělení obvinění Jany Nagyové do samostatného řízení usiloval o její obranu výhradně jako svědek. Musíme si totiž uvědomit, že případný rozsudek proti jeho spoluobviněné je v obdobné míře aplikovatelný i na něj samotného. Jestliže se však obviněný může hájit jakýmkoliv způsobem, tzn. i za pomoci lži a je pak na soudu, aby tyto lži vyvrátil, případné postavení Andreje Babiše jako svědka by bylo zcela odlišné. Jakékoliv výkřiky o zpolitizování procesu by mohly být chápany jako pohrdání nezávislým soudem a o tom, jak člověk dopadne, když křivě vypovídá, by mohl vyprávět bývalý premiér Petr Nečas.
Ministryně Alena Schillerová ve vládních fabulacích vydatně sekunduje Andreji Babišovi
V rámci vládního hnutí ANO 2011 svými nepravdami vydatně sekunduje staronová ministryně financí Alena Schillerová. Jak jinak než zejména v souvislosti se státním rozpočtem pro rok 2026, který schodkem ve výši 310 miliard jednoznačně povede k projídání budoucnosti, kdy naše dluhy vycházející z poměrně vysokých úroků (aktuálně 4,35 %), za které si korunové Česko půjčuje, budou muset zaplatit naše děti a zejména pak vnoučata, a to i přes to, že ve významné míře neměly v loňském roce volební právo a nemohly svým hlasem rozhodovat o své budoucnosti.
Zásadní rozpočtovou lží Aleny Schillerové je, že se zákon o rozpočtové odpovědnosti se svojí dluhovou brzdou mající za úkol chránit především pak budoucí generace před nadměrně zatěžujícími dluhy, se netýká procesu přepracování státního rozpočtu a že může tedy nastat v režii hnutí ANO neskutečná „žranice“. On to v budoucnu někdo za nás zaplatí. Prostě, po nás potopa. Alena Schillerová při obhajobě svého kroku nic nedbala na odborný názor na Národní rozpočtové rady, ale i na kritické pohledy dalších odborníků, jako jsou bývalí ministři financí Miroslav Kalousek či Ivan Pilný, který byl ministrem za hnutí ANO.
Výsledkem je, že rozpočet se schodkem ve výši 310 mld není v souladu se zákonem. Lze očekávat, že prezident republiky i ve složitém období rozpočtového provizoria může mít zásadní problém takový nezákonný rozpočet podepsat. Pokud se tomu tak stane, stejně tak lze očekávat, že se ze strany rozpočtově zcela nezodpovědné vládní koalice snese na prezidentovu hlavu nevybíravá kritika, resp. i další vyhrožování.
Alena Schillerová však nezávislé kritické hlasy smetla ze stolu, a to za přímé verbální podpory zejména pak ze strany Andreje Babiše a opřela se přitom o svůj právní náhled. Je to, jako by zloděj rozhodoval o tom, zda je skutečně zlodějem, přičemž schodek ve výši 310 mld není de facto vůči budoucím generacím ničím jiným, než loupeží za bílého dne. V souvislosti s následným zrušením nezávislé Národní ekonomické rady vlády se objevily i hlasy na zrušení Národní rozpočtové rady (premiér Babiš, náměstek MF Mach).
Motoristé sobě jsou na štíru nejen s pravdou, ale i morálními zásadami a slušným chováním
Jejich ikona a stranický maskot Filip Turek by o tom mohl vyprávět. Jelikož mu však doposud některé excesy či fabulace, jako nábojnice na střeše auta pracovníka saudsko-arabské ambasády, rychlá jízda po českých dálnicích či dvojgarážová moštárna, prošly díky jeho „duchaplným výmluvám“, resp. žvástům o černém humoru či mladické nerozvážnosti, dospěl k dojmu, že před svou problematickou minulostí může utéct tak, že po hospodách půjčoval mobil svým kamarádům. Holt Filip Turek je, co se týče pravdy a morálky jako takové, kapitola sama pro sebe. Pravdou je, že Petr Macinka svými výpady, a to nejen prezidentovi, ale i například vůči herci Hynku Čermákovi za čestným prezidentem své strany nikterak nezaostává.
Podstatnější však je motoristická fabulace ohledně rozpočtu na rok 2026 a rozpočtové zodpovědnosti vůbec. Strana Motoristé sobě se před parlamentními volbami proklamovala jako pravicová strana s tím, že chtěla léčit k potěše svého ideového rádce Václava Klause st. českou pravici od nemocné ODS. Motoristé v souladu se svým zcela nereálným cílem stát se po volbách nejsilnější pravicovou stranou v ČR ve svém předvolebním programu považovali za notného přispění svého ekonomického experta Vladimíra Pikory schodek na rok 2026 ve výši 225 miliard za zcela reálný. Na základě toho zcela nekompromisně kritizovali rozpočet minulé vlády se schodkem ve výši 286 mld, zahrnující i zvýšené výdaje na obranu, jakož i náklady na dostavbu JE Dukovany.
Rokem 2026 však motoristická optimistická vize směřující v jejich představách k vyrovnanému rozpočtu nekončila. V roce 2027 se po zrušení všech nepotřebných dotací měl dostat schodek na 165 miliard, v roce 2028 na 85 miliard a v roce 2029 pak už měl být vyrovnaný se schodkem maximálně 5 miliard korun. Navíc strana Motoristé sobě se na začátku svého současného vládního angažmá srdnatě bila v hruď, že bude v Babišově vládě hlídat hnutí ANO ve věci rozpočtu a rozpočtové odpovědnosti. Ekonomičtí odborníci upozorňující dokola na zlověstnou skutečnost, že v Česku nebezpečně narůstá dynamika zvyšování státního dluhu, by mohli plesat radostí nad smělými a odvážnými plány Motoristů.
Skutek však utek. Nelze sice popřít, že v rámci motoristického boje proti ochraně životního prostředí dvojjediný ministr Macinka dobrovolně seškrtal rozpočet MŽP až na kostní dřeň. Ale Motoristé coby předvolební zastánci vyrovnaného rozpočtu se otočili jak na obrtlíku a jednomyslně odsouhlasili Babišovi a Schillerové rozpočet se schodkem 310 miliard. Současné popření předvolebních slibů Petr Macinka odůvodnil tím, že jeho strana nemá v Babišově vládě potřebnou silu, ačkoliv v jiných směrech se jeho strana chová tak, jako by Motoristé se svými 6,77 % hlasů byli suverénními vítězi voleb. Přitom například ve svých výpadech a vydíráních vůči prezidentu Petru Pavlovi prakticky nebrali a stále neberou žádné ohledy na postoje Andreje Babiše.
Prostě, i strana Motoristé sobě se ve vztahu k rozpočtu pro rok 2026 profiluje jako prolhaná. Ale není se čemu divit, když její čelní představitelé jsou s pravdou, morálkou, ale i se slušným chováním zcela na štíru. Na motoristický ústup od předvolebních rozpočtových proklamací lze tedy pohlížet s ohledem na všechny skutečnosti jako na nehoráznou lež, jelikož jsou si dobře vědomi toho, že aktuálním hlavním cílem premiéra Andreje Babiše je, aby nebyl vydán v kauze Čapí hnízdo soudu. Takže páky na Babiše by měli, pokud by skutečně chtěli hájit svůj rozpočet se schodkem ve výši 225 miliard korun, resp. pokud by skutečně nedošlo k dalšímu rozpočtovému rozvolnění.
S ohledem na krédo Václava Havla je očividné, že strana Motoristé sobě vehementně ze všech sil přispívá k šíření nenávisti a destrukce v české společnosti. Vládní angažmá strany Motoristé sobě vzbuzuje ve společnosti dojem, že svými útoky proti občanské sounáležitostí se snaží naplnit výrok Václava Klause st., kterým zaperlil již v roce 2005 – cit.: „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností. A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat.“
Doménou hnutí SPD a jejich volebních partnerů je šíření proruských lží a zejména pak nenávisti
Tomio Okamura si pomoci hnutí SPD založil poměrně výnosný byznys se strachem a nenávistí, když na počátku své politické kariéry pochopil, že je mezi části českých voličů poptávka po nacionalismu, xenofobii a extrémismu. Navíc se hnutí SPD v čele Tomio Okamurou ochotně stalo hlásnou troubou kremelské propagandy. Před parlamentními volbami očekával od nepřiznané koalicí s dalšími antisystémovými stranami, a to s Rajchlovým PRO, Svobodnými a Trikolorou fenomenální výsledek, avšak dočkal se zklamání, jelikož volby byly pro SPD propadák. Navíc pět mandátů z celkem patnácti získali na volební kandidátce SPD zástupci přifařených stran.
Avšak i přes volební debakl, se hnutí SPD dostalo do současné vládní koalice, ačkoliv se představitelé hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem a Alenou Schillerovou před volbami dušovali, že nebudou vládnout s hnutím SPD. Ale světe, div se. Tomio Okamura se stal v rámci povolebních handlů, majících za úkol zajistit Babišovo nevydání, jakož i jeho místně příslušným soudům, předsedou Poslanecké sněmovny ČR. Přestože sliboval, že bude nadstranickým předsedou, výsledkem je pokračování jeho protiukrajinských výpadů, jakož i omezování činnosti opozičních poslanců počínaje nezvolením některých opozičních politiků do parlamentních funkcí a konče zamítáním jejich zahraničních cest.
Coby předseda dolním komory zahájil protiukrajinské tažení sundáním ukrajinské vlajky, kdy hrdě při tom držel štafle. Následně pokračoval svým žlučovitým novoročním projevem a nemístnou kritiku za umístění ukrajinské vlajky na Karlově mostě až po sdělení, že při výročí hanebné ruské invaze proti Ukrajině nebude na budově Parlamentu vyvěšena ukrajinská vlajka. V souvislosti s posledním protiukrajinským krokem je otázkou z kolika oken kanceláří opozičních poslanců nakonec bude ukrajinská vlajka viset a kolik opozičních poslanců bude mít v té době při parlamentních jednáních ukrajinskou vlajku v klopě.
I když řady poslanců SPD po volbách značně prořídli, Tomio Okamurovi sekundují ve šíření nenávisti i jeho straničtí soukmenovci v čele s věrným a oddaným Radimem Fialou. Ten se zejména proslavil popíráním ruské stopy v kauze Vrbětice. Jeví se však jako velmi reálné a prozatímní volební průzkumy tomu nasvědčují, že hnutí ANO v tomto volebním období nenávratně vyluxuje hlasy SPD tak, jako se to v minulosti stalo ČSSD a KSČM.
Navíc se Tomio Okamura stává proti své vůli významným podporovatelem Ukrajiny. Jelikož v duchu pravdy, lásky a občanské sounáležitosti řada českých občanů reaguje na jedovaté výpady proruských živlů v čele s politikem japonského původu Tomiem Okamurem, jakož i na snižování vládní podpory Ukrajině vůbec, zvýšením finanční podpory bojující a strádající Ukrajině. V rámci občanské sounáležitosti a lidskosti je třeba vyzdvihnout ušlechtilé gesto Nadace rodiny Kellnerových, která darovala Ukrajině 170 milionů korun.
Babiš nechce mít ve vládě „magory“, píše slovenský list
Co Babiš tají? Valášek rozplétá nitky premiérova svěřeneckého fondu
Rozpočtová rada: Návrh rozpočtu je v příkrém rozporu se zákonem, limit překračuje o 63 miliard
