Článek
Bezesporu každý občan České republiky, který si uvědomuje vysokou míru rizika vyplývajícího z výsledků letošních parlamentních voleb na náš demokratický systém a naše ukotvení v demokratické Evropa, se na základě připodobení s divadelní hrou Oscara Wildea „Jak je důležité míti Filipa“ pravděpodobně ztotožní s názorem, že je pro nás nanejvýš důležité mít Pavla. Konkrétně Petra Pavla na pozici prezidenta České republiky.
Populista Andrej Babiš nabízí nejen nespokojeným občanům svůj monolog, přičemž všem ostatním přisuzuje pouze role komparsistů a statistů
Jestliže hra Oscara Wildea je spojena s podtitulem lehkovážná komedie pro vážné lidi, potom povolební situaci v ČR by bylo možno obdobně spojit s podtitulem lehkovážná tragikomedie nejen pro nespokojené občany. A jestliže pak konverzační komedii Oscara Wildea charakterizují mistrné dialogy plné ironie, sarkasmu, paradoxů a aforismů, potom povolební situace v ČR charakterizuje v rámci vytvářené vládní koalice monolog oligarchy slovenského původu Andreje Babiše, který v něm mění názory ze dne na den, z hodinu na hodinu. A to ani podle toho, jak se ten den vyspí, ale podle toho, co vyhodnotí jeho analytický tým, že by voliči zrovna chtěli slyšet a co tedy přinese největší preference.
Já jakožto oligarcha platím, já tedy rozhoduji
Tento monolog v podání Andreje Babiše je pak spojen s bezbřehým populismem, falešným národovectvím, vůdcovskými manýry, jakož i s prosazováním marketingových zájmů Agrofertu, přičemž ostatní členové a stoupenci hnutí ANO 2011 pouze mohou unisono podporovat monolog svého vůdce souhlasným brumendem. Prostě v duchu Babišová kréda: „Já platím, já rozhoduji!“
Jelikož dnes je hnutí ANO na základě volebních výsledků dlouhodobě největším příjemcem státních příspěvků na podporu činnosti politických stran a hnutí, potom rozhodujícím faktorem pro objasnění výše citovaného Babišova kréda, jsou parlamentní volby z roku 2013, kdy náklady vynaložené hnutím ANO na předvolební kampaň představovaly „startovací kapitál“ na pokus ovládnut Českou republiku.
Podle slov samotného Andreje Babiše předvolební kampaň v roce 2013 stála hnutí ANO 2011 okolo sedmdesáti milionů korun. Mezi největší sponzory patřili samotný Andrej Babiš (29,5 mil. Kč) a společnosti DEZA (10 mil. Kč), Lovochemie (6 mil. Kč), Precheza (6 mil. Kč), Fatra (3 mil. Kč) a Synthesia (3 mil. Kč). Všechny tyto společnosti tehdy spadaly do Babišova holdingu Agrofert. Tzn, že z Babišovy kapsy šlo na parlamentní volby v roce 2013 k naplnění kréda: „Já platím, já rozhoduji!“ celkem 57,5 mil Kč, tj. zhruba 82 % financí, které Babišovo hnutí ANO jakožto politická divize holdingu Agrofert vynaložilo v roce 2013 na volební kampaň.
Povolební jednání vedená Andrejem Babišem doprovází celá řada paradoxů hraničících až s absurditou
Povolební hrátky v režii Andreje Babiše mají tedy s hrou Oscara Wildea společné jen ty paradoxy, které však v případě snah vytvořit v České republice postsocialistický Babišistán přímo hraničí s absurditou. Pokud pomineme, že paradoxem je již samotná hra Andreje Babiše na pana Čistého, ačkoli existuje karta s jeho souhlasem spolupráce s StB, ačkoliv odvolací soud ve věci Čapí hnízdo v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, jak se věci skutečně mají, potom prvním paradoxem při sestavování budoucí Babišovy vlády je spolupráce s Okamurovým hnutím SPD, přestože se představitelé hnutí ANO před letošními volbami dušovali, že se hnutím SPD nebudou po volbách spolupracovat.
Ale již se nám v návaznosti na politický handl mezi ANO a SPD, jehož podstatou je nejen vytvoření nové vlády v čele s Andrejem Babišem, ale i nevydání k trestnímu stíhání jak jeho, ale i Tomia Okamury, z toho vyklubal další paradox. Tomio Okamura se stal, světě div se a svět se diví a žasne, co je všechno možné, předsedou Poslanecké sněmovny ČR. Dalšími paradoxy jsou případné nominace Filipa Turka, známého svým vřelým vztahem k nacismu a jeho rasistickými, homofobními a sexistickými výroky, na funkci ministra zahraničí a věrného papouška taťky Klause a významného představitele mototeroristů Petra Macinky na funkci ministra životního prostředí.
Andrej Babiš je nadále v kauze Čapí hnízdo trestně stíhanou osobou
Jestliže gordickým uzlem při vytváření nové vlády Andreje Babiše je tedy vyřešení jeho střetu zájmů, nemělo by se zapomínat ani na to, že nejžhavější kandidát na českého premiéra je v kauze Čapího hnízda stále trestně stíhanou osobou. Podstatné je, že pražský vrchní soud letos v červnu zrušil rozsudek městského soudu, který Babiše a další obžalovanou Janu Nagyovou zprostil obžaloby. Pražský vrchní soud naopak v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se oba dopustili dotačního podvodu a rovněž spáchali trestný čin poškozování finančních zájmů Evropské unie, přičemž zavázal soudce městského soudu Jana Šottu, aby Babiše i Nagyovou odsoudil.
Jelikož k naplnění zavazujícího právního náhledu pražského vrchního soudu chybí v podstatě již krůček, a to vydání Andreje Babiše nově ustavenou Poslaneckou sněmovnou a vydání Jany Nagyové plénem Evropského parlamentu, samotný Babiš v rámci nově vytvářené koalice dělá vše pro to, aby poslanci zamítli jeho vydání k trestnímu stíhání. I samotný Andrej Babiš pravděpodobně umí počítat do dvou a ví tedy, že jedna a jedna jsou dvě, tzn. zákonitě se obává očekávaného rozsudku v kauze Čapí hnízdo. Takže snažení, aby nebyl vydán dalšímu soudnímu jednání, má vést k tomu, aby se i nadále mohl před svými stoupenci prezentovat jako pan Čistý a tvrdit, že vše je politický proces.
Je tedy zcela na místě připomenout čl. IX. z Morálního kodexu Reprezentanta politického hnutí ANO 2011 – cit.: „V případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě, Reprezentant nebude využívat poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání. Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří případné stíhání za politické projevy pronesené na půdě Parlamentu ČR.“ Pro upřesnění Reprezentantem je podle tohoto kodexu míněna osoba zastávající nebo kandidující na volený mandát na jakékoliv úrovni.
Jelikož s ohledem na všechny okolnosti je nanejvýš pravděpodobné, že Andrej Babiš nebude vydán, soud kauzu Čapí hnízdo rozdělí na dvě větve, přičemž řízení s Babišem přeruší a bude pokračovat v jednání pouze s obžalovanou Janou Nagyovou. I když nelze předjímat rozhodnutí nezávislého soudu, tj. Městského soudu v Praze, který je však vázán právním názorem odvolacího soudu, je nutno vzít v patrnost, že případný verdikt vůči Janě Nagyově se bude obdobně vztahovat i na spoluobžalovaného Andreje Babiše. Nezapomeňme však ani na to, že ve Francii je stále ve hře trestní šetření, zda se zde Andrej Babiš nedopustil praní špinavých peněz.
Gordickým uzlem při vytváření nové vlády je řešení střetu zájmů Andreje Babiše
Vraťme se tedy ke stěžejnímu gordickému uzlu vytváření nové vlády Andreje Babiše, tj. k vyřešení jeho střetu zájmů. Co k tomuto říká zmíněný Morální kodex Reprezentanta politického hnutí ANO 2011? Ten se zásadní problematikou střetu zájmů zabývá v čl. IV. – cit.: „Zvolený Reprezentant nefiguruje v žádném střetu zájmů. V případě, že by u něj střet zájmů nastal, vyřeší jej co nejrychleji, bez ohledu na osobní zájmy zvoleného Reprezentanta.“
Co se týče střetu zájmů, Andrej Babiš měl tedy již po řadu let prvotně znát obsah článku IV. Morálního kodexu svého privátního politického hnutí a ctít jej. Nemusel tedy čekat, až jej prezident Petr Pavel opakovaně vyzve, aby veřejnosti sdělil, jak hodlá svůj střet zájmů aktuálně vyřešit. Ale pravděpodobně i v tomto případě se postupuje podle nepsaného článku, že na vůdce hnutí ANO 2011 se ustanovení kodexu nevztahují tak, jak tomu v minulosti bylo v celé řadě trestních kauz, kdy i přes presumpci neviny byli jeho političtí soukmenovci řešeni v průběhu několika málo hodin, maximálně dní: Jiří Švachula, Martin Charvát, Jan Krkoška, Marek Hrabáč, Milan Petrilák, jakož i Margita Balaštíková a další představitele hnutí ANO, tj. ve smyslu morálního kodexu tohoto hnutí jeho Reprezentanti. Prostě se v nedemokraticky řízeném hnutí ANO měří dvojím metrem.
Při zohlednění zpětné časové osy má prezident Petr Pavel pravdu, že Babiš si minimálně půl roku před parlamentními volbami musel být vědom, jak volby pravděpodobně dopadnou a měl tedy dostatek času připravit v dostatečném předstihu řešení svého střetu zájmů. Navíc prezident Petr Pavel uvedl dne 27. srpna, že střet zájmů považuje za stěžejní překážku pro případné jmenování nového premiéra. V souladu s tím si pozval Andreje Babiše coby favorita blížících se parlamentních voleb 29. září na další jednání, přičemž chtěl ještě před volbami slyšet, jak dostojí zákonným ustanovením o střetu zájmů. Tehdy mu Babiš předložil několik variant řešení.
Vše nasvědčuje tomu, že si Babiš představoval, jak prezidenta Petra Pavla uchlácholí tím, že mu předestře možná řešení jeho střetu zájmů. Přitom s ohledem na Babišovo myšlení a jednání z předchozího období nelze vyloučit ani to, že již tehdy měl představu, jak to po jmenování premiérem vyřeší po svém. Aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. Aby tedy naoko bylo provedeno řešení střetu zájmu a Agrofert plně zůstal v rukou Andreje Babiše i po jmenování premiérem.
Andrej Babiš přitom nevěnoval pozornost tomu, že bezprostředně po jeho prvním povolebním jednání s prezidentem prezidentův poradce Petr Kolář již 10. října uvedl v rozhovoru pro Radiožurnál prezidentův požadavek, aby s návrhem střetu zájmů seznámil veřejnost. Po další schůzce ze dne 27. října tento požadavek zveřejnila na základě tiskové zprávy prezidentské kanceláře i další média. Překvapení a mlžení ze strany Andreje Babiše nastalo až po posledním jednání s prezidentem, který mu důrazně sdělil, že je nutné, aby veřejně objasnil způsob řešení svého střetu zájmů před svým jmenováním premiérem. Přitom Petr Pavel uvedl, že se v rámci své ústavní pravomoci opírá o judikát ústavního soudu, podle kterého má při jmenování premiéra přihlédnout ke střetům zájmů.
Do té doby se Babiš pravděpodobně spoléhal na to, že bude požadavky na řešení střetu zájmu odbývat sdělením, že zákon mu přikazuje vyřešit střet zájmu do třiceti dnů po jmenování premiérem. Avšak v konfrontaci s realitou, začaly být vypouštěny mlhy opět hraničící se špatnou akustikou, že je jako zaskočen prezidentovým požadavkem a zda je vůbec ve střetu zájmu a že potřebuje, sorry jako, pro případný nevratný krok jistotu, že bude jmenován premiérem. K tomu všemu Babiš zaútočil i na lhůtu stanovenou prezidentem, že jej bude jmenovat premiérem do týdne po zveřejnění informací, jak chce řešit svůj střet zájmů a tuto lhůtu ve svých představách zkracuje na jeden den.
Požadavek prezidenta Petra Pavla je přitom s ohledem na rizika při krácení či zastavení dotací z evropských fondů zcela legitimní. Silnou oporu pro tento náhled má i v již zmíněném judikátu ústavního soudu. Navíc již před čtyřmi lety Evropská komise zveřejnila svůj audit, podle kterého byl Andrej Babiš byl jako předseda vlády ve střetu zájmů. Ke stejnému závěru dospěly i české soudy a firmy z holdingu Agrofert tak neměly dostávat některé dotace. Souhlasný názor na prezidentův požadavek mají i tři čtvrtiny občanů ČR.
Jestliže přirovnání o gordickém uzlu zachycuje složitou a spletitou situaci, za kterou lze považovat i Babišův střet zájmů, potom pro toto přirovnání od dob Alexandra Velikého existuje řešení jen v rozhodnosti a jediném rázném, a přitom jednoduchém tnutí nebo řezu. Ten je v případě Babišova střetu zájmů pouze v jeho rukou. Přitom by Andrej Babiš měl vycházet z jasně naformulovaného požadavku. Tj. veřejně sdělit, jak hodlá řešit svůj střet zájmů, pokud chce být pověřen sestavením nové vlády.
Takže Babišovo lkaní, že musí mít jistotu, že bude jmenován novým premiérem, je pouhým výkřikem do tmy, neboť, pokud by nebyl jmenován premiérem či ministrem, žádný střet zájmů by řešit nemusel. Tanečky Andreje Babiše kolem jeho střetu zájmů působí dojmem, že pravděpodobně měl vymyšlenou nějakou kulišárnu a ve snaze se prezentovat jako pán Čistý má trauma z toho, že by mu případně v budoucnu mohlo být přičteno opozicí a voliči k tíži, že postupoval jinak, než veřejně sdělil občanům České republiky.
Je tedy v těchto dobách dobře, že máme prezidenta Petra Pavla. Babišův konflikt působí dojmem, zda tímto již nezačal předvolební prezidentskou kampaň, neboť při pohledu do budoucnosti nelze vyloučit, že v příštích prezidentských volbách se ve druhém kole opět utká Andrej Babiš s Petrem Pavlem, pokud se ten rozhodne kandidovat podruhé. To je zajisté přáním velkého počtu demokraticky smýšlejících spoluobčanů. Takže proevropské síly by si měly uvědomit, že Babišovu snu o vytvoření pašalíku s názvem Babišistán stojí příští volby.
Počínaje těmi v roce 2026. Tj. komunální volby a volby do třetiny Senátu. V komunálních volbách půjde o to, jaké množství úspěšných politiků bude mít Babišovo hnutí ANO pro případné uplatnění v celostátním měřítku. V senátních volbách pak o případné posílení hnutí ANO 2011 v této komoře českého parlamentu. No, a prezidentské volby v roce 2028 pak rozhodnou o tom, zda se Andreji Babišovi s jeho hnutím za zády se případně splní sen stát se „majitelem“ České republiky.
