Článek
V žádném případě nejsem stoupencem vlády Petra Fialy, neboť ve věku sedmdesáti let jsem dlouhodobě stoupencem strany staročeské, tj. zdravého selského rozumu. Nezapomeňme však, že i hlasitý kritik současné vlády Miroslav Kalousek uvítal nález Ústavní soudu z 24. ledna 2024 ve věci změny valorizace důchodů.
Za stavu, kdy v rámci mezigenerační solidarity aktivně hájím právo našich dětí a zejména pak našich vnoučat na příznivé životní prostředí, jsem s použitím zdravého selského rozumu přistupoval stejně i k otázce nadměrné valorizace důchodů. Tj. s obyčejnou „selskou“ úvahou, že ona tisícovka, kterou jsem v návaznosti na změnu valorizace v červnu loňského roku nedostal, mi v žádném případě nestojí za to, aby naše děti a vnoučata v budoucnu lopotně splácely dluh vytvořený v důsledku nadměrně rostoucích důchodů. A to jenom proto, že byl v minulosti vytvořen pro valorizaci důchodů výpočet, jenž parametricky neuvažoval s extrémní inflací. Byť je chybovat lidské, chyby jsou od toho, abychom je napravovali.
Tímto pouze připomenu výsledek starodávného matematického problému s dvojnásobným počtem zrnek pšenice na každém dalším políčku šachovnice, který dokladuje neskutečný nárůst hodnot při exponenciálním vývoji. Tato matematická úvaha v souvislosti s zastavením nadměrné valorizace pak zejména dokladuje, že i z pouhého jednoho zrníčka pšenice na prvním poli by se nakonec hmotnost vyšplhala na celé šachovnici na zhruba 1800krát větší množství, než je roční celosvětová sklizeň pšenice.
Jako racionálně uvažující důchodce se plně ztotožňuji s nálezem Ústavního soudu a nejsem jím zklamán.
Na rozdíl od Aleny Schillerové nemám právnické vzdělání, avšak zejména pak na rozdíl od ní se bytostně ztotožňuji s nálezem Ústavního soudu ve věci změny valorizace důchodu a jeho odůvodněním a nejsem jim zklamán. Zklamán bych naopak byl, kdyby Ústavní soud rozhodl opačně a příští generace by musely splácet mj. i nadměrný růst důchodů včetně mého.
Jestliže někdo v soudní síni Ústavního soudu po přečtení výroku vykřikl: „Hanba!“, potom mně osobně by bylo hanba žít na úkor našich dětí a vnoučat. Alena Schillerová v souvislosti s napadenou změnou valorizace důchodů vyjádřila, že hnutí ANO má připraven náhradní plán revize důchodů po příštích volbách, přičemž hlavním cílem jejího populistického vyjádření bylo získat další hlasy důchodců, aby hnutí ANO mohlo po příštích parlamentních volbách případně usednout do Strakovy akademie.
Ve volbách platí, že je vyhraje ta strana, která získá alespoň 40 % hlasů důchodců.
Ve stejném duchu se vyjádřil i Andrej Babiš, když na sociálních sítích napsal: „Zklamalo mě to, ale my jsme udělali pro naše důchodce maximum. Za hnutí ANO slibuju, že až se vrátíme do vlády, budou pro nás lidi, kteří naši zemi vybudovali, zase prioritou.“ Avšak nelze opomenout Babišova dřívější ohnivá vyjádření ohledně poklesu reálných mezd, kdy jaksi taktně pomlčel, že řadoví zaměstnanci Agrofertu dřou v masokombinátech a dalších podnicích jeho holdingu za podprůměrnou mzdu.
Takže reálně lze v případě obsazení Strakovy akademie hnutím ANO očekávat jako úlitbu nám důchodcům jednorázovou částku ve výši 5000 Kč, jako tomu bylo před Vánocemi v roce 2020 v rámci snah si takto koupit hlasy stařečků a babiček před volbami v roce 2021. Avšak i oněch pět tisíc znamená pro státní rozpočet výdaj zhruba 14 miliard korun. V roce 2020 jsem byl již důchodce, a tak mi přišel Babišův předvánoční úplatek ve výši 5000 Kč hrazený ze státního rozpočtu dne 3. prosince téhož roku. Jelikož jsem byl toho názoru, že v naší republice jsou potřebnější spoluobčané, např. samoživitelky s dětmi, ihned jsem celou částku vyzvedl a odvezl jsem jí do nejbližšího zařízení Klokánku jako sponzorský dar.
Babiše tedy nic nestojí dávat sliby důchodcům, které budou případně uhrazeny ze státního rozpočtu. Na stránkách ČSSZ jsem dohledal, že v roce 2022 bylo celkem 2.854.180 důchodců. Je to skutečně velmi početná skupiny, ve které se vyplatí lovit naše hlasy. Co se týče našich dětí a vnoučat do 18 let, těch bylo v roce 2021 při sčítání lidu něco málo pod 2 miliony. V souvislosti s tím lze předpokládat, že tento počet zůstává přibližně stejný. Někteří sice přesáhnou věk osmnácti let a mj. získají i volební právo, avšak další mrňousové se v každém roce narodí. Za podstatné tedy považuji skutečnost, že dva miliony dětí sice nemá volební právo, ale v budoucnu by se měly podílet na splácení dluhů vzniklých za naší generace. A to mi v rámci mezigenerační solidarity nepřipadá jako spravedlivé, že bychom mi starší nepřemýšleli nad tím, jaký dluh tady po nás zůstane.
Se svým průměrným důchodem hlad nemám a můžu jezdit autem.
Ve věku sedmdesáti let již zhruba pět let svým blízkým sděluji, že jsem smířen s tím, že ze statistického hlediska se blíží konec mého života. Tak trochu přitom spoléhám na to, že mi to kukačka před lety odkukala do 89 let. Navíc i na letošek chystám několik horských přechodů. Jelikož jsem již na celý úvazek důchodce, mým základním příjmem je tedy starobní důchod ve výši zhruba průměrného důchodu.
Cílem mého života však není hromadit majetek, takže se bez té tisícovky měsíčně obejdu. Navíc částkou zhruba tisíc až dva tisíce měsíčně podporuji ukrajinské děti na místní ubytovně. Zrovna včera, tj. v den vyhlášení nálezu Ústavního soudu, jsem jim dovezl napěchovanou bedýnku jablek, které jsem zakoupil po 15 Kč/kg, a vlastnoručně upečený tvarohový „piroh“ s broskvemi, jelikož na ubytovně nemají ani jednu troubu. Tj. bratru z mého důchodu pouze v nákladech zhruba za pět set korun. Takže postoj k částce tisíc korun je svým způsobem i otázkou lidství, tzn. sobectví na jedné straně a nebo vzájemné solidarity a sounáležitosti na straně druhé. Každý, ať si vybere.
S ohledem na mezigenerační solidaritu je však nezodpovědné zadlužovat naše děti a vnoučata.
Byť rozumím i kritickým názorům prezentovaným v článku „Je to urážka, zní od seniorů k verdiktu Ústavního soudu“, plně se v tomto článku ztotožňuji s názorem pana Vladimíra, který stejně jako já s nálezem soudu souhlasí, když přítomným řekl: „Máte někdo hlad? Je někdo, kdo nemůže jet autem?“ Následně pak racionálně poukázal na to, že Česká republika má již nyní obrovské dluhy a v souvislosti s tím se přítomných zeptal: „Kam bychom se dostali?“ Poslední otázku pana Vladimíra doplňuji o upozornění, proč by na dluhy, které vznikly za života naší generace, měly doplácet naše vnoučata.
Takže si dovolím upozornit nespokojeného občana, který vykřikl v soudní síni: „Hanba!“, jakož i další nespokojence na povídku Jaroslava Haška „Danas jesmo, sutra nismo.“ Dnes jsme, zítra nejsme. Nikdo z nás, co jsme vzhledem k našemu věku v první linii ve frontě na zubatou, si do hrobu nic nevezme.
Jelikož se osobně nenechám ani při příštích volbách podplatit ze strany hnutí ANO, apeluji tedy na další penzisty, ať si se svým hlasem při těchto volbách rozmyslí případné dopady bezbřehého zadlužování na generace našich dětí a vnoučat, než to tam bez rozmyslu hodí do urny agentu Burešovi a jeho soukmenovcům.
