Článek
Vánoce jsou svátky klidu a míru. Mír, tj. období bez ozbrojených konfliktů, však může mít různé podoby. Ruští propagandisté v čele Vladimírem Solovjovem opakovaně vyložili karty na stůl a sdělili světu, jak si kremelští vládci představují Pax Russia. Prozatím o něm Putin a jeho nohsledi hovořili jako o nastolení nového řádu. Nyní světu, tj. i všem českým chcimírům počínaje Tomio Okamurou, Kateřinou Konečnou, Jindřichem Rajchlem, Filipem Turkem, Ondřejem Dostálem, Václavem Klausem st. a včetně Andreje Babiše s jeho privátním politickým hnutím ANO 2011, kremelské hlásné trouby zcela polopaticky vysvětlili obsah pojmu „ruský mír“.
Hlavní ruský propagandista Vladimír Solovjov ve svém televizním pořadu jednoznačně definoval základní podstatu Pax Russia, když řekl: „Řešením současné situace je balistická raketa Orešník a naše jednotky v Berlíně, Paříži, Lisabonu a Londýně.“ Tyto imperiální cíle pak odůvodnil zkušenostmi z druhé světové války a na ní navazujícího období studené války a železné opony, že dohody jsou podle ruských představ dodržovány, pokud má Rusko silnou zbraň a její jednotky jsou umístěny v Evropě. O záměru obnovit ruské impérium nehovoří pouze kremelští propagandisté, ale aktuálně ruské imperiální cíle hlásá i Putinův ideolog Alexandr Dugin. Navíc samotný Putin v minulosti opakovaně řekl, že rozpad Sovětského svazu byla největší geopolitická katastrofa 20. století.
Akceptovat Pax Russia znamená podvolit se Kremlu
Podle současných ruských imperiálních představ může tedy žít v míru s Ruskem pouze ten, kdo se zcela podrobí ruskému novému řádu nebo bude za pomocí domácích pátých kolon ruským impériem podroben. Se skutečnou podobou Pax Russia se lze podrobně seznámit v současném Rusku. Buď pod vlivem ruské propagandy vychvalovat báťušku Putina anebo se připravit na dlouhodobý pobyt v novodobých ruských gulazích, popřípadě na rychlý pád z okna ve vysokém patře či na otravu novičokem. V současných ruských imperiálních představách se tedy nejedná o mír na základě konsensu, ale o „mír“ podle kremelského diktátu.
S ohledem na zkušeností z roku 1948, ale i roku 1968 mějme na paměti, že i v české kotlině by se našel dostatek kolaborantů ochotných skákat podle kremelských not a aktivně se podílet na podmanění a zotročení obyvatelstva České republiky. Někteří již možná mají připravené zvací dopisy. Postup by mohl být obdobný jako po roce 1946, resp. následně po tzv. Vítězném únoru v roce 1948 s využitím zkušeností z roku 1968.
Pokud by se českým proruským silám za přímé podpory Kremlu podařilo v demokratických volbách získat většinu, tj. moc, potom by k našemu podmanění stačilo do Prahy vrátit ruské poradce, obnovit pod novou značkou StB a inovovat stará bolševická hesla ve stylu – např. „S Vladimírem Putinem na věčné časy a nikdy jinak!“ A my podrobení bychom si mohli pouze potichu notovat např. slova Hutkovy písně Litvínov: „Copak jste lidičky, copak jste provedli, že jste tu zavřeni v tak velkém vězení, zdali jste někoho chudého podvedli a teď jste tady v těch barácích zavřeni.“ A za každou druhou slokou pak: „Za byt a za stravu, za oděv děláme.“
Dějiny a podmínky míru píšou vítězové
Ohledně Pax Russia se nejedná o nic nového. V historii lidstva se můžeme setkat s dlouhými obdobími relativního míru prosazeném a vynuceném na ovládaném území dominantní politickou silou. Z hlediska evropské historie se na prvním místě jedná o Pax Romana. l. Z tehdejšího globálního hlediska bylo podstatné, že ve východní Asii byl ve stejné době na přelomu letopočtů nastolen Pax Sinica (čínský mír). Vzhledem k časovému překryvu s římským mírem došlo nejen k prosperitě v obou zemích, ale i k podpoře dálkového obchodu a cestování.
Po konečné porážce Napoleona Bonaparta byl na jedno století úspěšně nastolen Pax Britannica v režii tehdejšího globálního hegemona Spojeného království Velké Británie a Irska. Naopak neúspěšný byl pro lidstvo bohudík pokus Adolfa Hitlera vytvořit tisíciletou třetí říši a po ovládnutí zbytku světa a vymýcení či zotročení tzv. podřadných ras nastolit pod německým diktátem mj. i tisíciletý občanský mír.
Po definitivní porážce německého fašismu došlo v Evropě zpočátku na základě konsensu a následně v době tzv. studené války pak prostřednictvím politiky jaderného odstrašování k nastolení mírových poměrů. Kdo však prošel základní vojenskou službou v rámci komunistické ČSLA, dospěje ohledně „ruského míru“ k závěru, že současní ruští vojenští stratégové tak pouze oprášili staré plány Varšavské smlouvy na bleskurychlou porážku demokratické Evropy a doplnili je o sabotáže (např. Vrbětice či ničení podmořských kabelů) a různé kybernetické útoky.
V souvislosti s vymezením „ruského míru“ nelze pominout, že král ruských propagandistů Solovjov mj. i řekl, že by se Rusko nemělo stydět za svůj imperialismus. Podle něj by se naopak mělo stydět za to, že v Rusku není imperialismu dostatek. K tomu dále řekl: „Jsme velká říše a měli bychom se podle toho chovat!“ Pax Russia tedy jednoznačně kopíruje snahy Adolfa Hitlera nahradit konsensuálně vytvořený mírový stav na evropském kontinentu ruským diktátem, a to podle ruských imperiálních představ za pomoci ničivých raket a ruských vojsk Berlíně, Paříži, Londýně a Lisabonu.
Do sféry imperiálního Ruska nás chce zatáhnout prokremelská pátá kolona
Mnozí proradní čeští zástupci kremelské páté kolony mohou naivně namítnout, že v cílech „ruského míru“ jaksi chybí Praha. Že tedy jako báťuška Putin na nás může být hodný, když ho přestaneme dráždit a budeme vůči němu dostatečně servilní. Je nutno si uvědomit, že výše citovaným výčtem čtyř evropských metropolí ruští propagandisté pouze dokladovali, že ruské mocenské úvahy v rámci snah prosadit Pax Russia zahrnují podmanění si i největších evropských států (Berlín, Paříž, Londýn) a že ruské imperiální představy směřují k mocenskému ovládnutí celé Evropy. Tzn., že by se ruská vojska měla zastavit až v portugalském Lisabonu na samé západní výspě našeho kontinentu.
Takže všichni ti různí prokremelští exponenti toužící v Česká republice dostat se k moci, a to i prostřednictvím ruské propagandy a ruských dezinformací, jakož i všichni ti blouznivci, kteří si myslí, že pod vládou prokremelských exponentů či dokonce pod přímou vládou Kremlu by bylo lépe, by si měli uvědomit, že z Ruska vede cesta na Západ přes českou kotlinu. Tj. přes Prahu. Nezapomeňme, že kremelští vládci mají neskrývanou frustraci z rozpadu Sovětského svazu. Přitom v rámci jejich vize nového řádu jim jde o případnou obnovu velkoruského impéria, kdy naše zem po více jak čtyřicet let po únorovém puči v roce 1948 spadala jako vazalský stát do sféry mocenského vlivu Moskvy. Je-li tedy záměrem Kremlu vzít si zpět, co Rusku patřilo, jsme po Ukrajině, Gruzii, Moldavsku a po třech pobaltských republikách další na řadě společně se zbývajícími středoevropskými státy.
Toto vše by si měli uvědomit i všichni ti, co jaksi lavírují, že za vlády prokremelských sil by tedy sorry jako mohlo být lépe. Že třeba bychom mohli mít levnější plyn a ropu a že bychom nemuseli dodržovat evropská pravidla. To by se bohužel mohlo stát na další léta neblahou skutečností. Ale celá zem, tzn. včetně těchto lavírujících spoluobčanů, by za to zaplatila naší svobodou, přičemž pravidla bychom museli dodržovat nadiktovaná z Kremlu. Počínaje pravidlem číslo jedna. Držet hubu a krok.
To vše by si však měli uvědomit i zastánci demokracie a evropských hodnot a neponechat nic náhodě. Že by při příštích parlamentních volbách jako náhodou, prostě jen tak mimoděk, získaly většinu proradné prokremelské síly. Receptem, jak tomu zamezit, je přijít k volbám a dát hlas proevropským stranám. Dát svůj hlas svobodě a demokracii.
Neměli bychom ani pominout, že jeden z hlavních adeptů o budoucí angažmá ve Strakově akademii je Andrej Babiš, tj. český politik slovenského původu. Politická divize Agrofertu tvořená hnutím ANO 2011 si ve svém bezbřehém populismu opakovaně naběhla na vidle. V rámci lovení „vlasteneckých“ hlasů začalo hnutí ANO ve svém populistickém chcimírství zpochybňovat opodstatněnost výdajů na obranu ve výši 2 % HDP, přičemž bez jakéhokoliv uzardění zapomnělo, že se k nárůstu až na tuto výši v roce 2024 za ČR zavázal samotný Andrej Babiš. V souvislosti s tím nelze nepřehlédnout, jak vrcholní politici hnutí ANO s neskrývaným nadšením vítají znovuzvolení Donalda Trumpa. Přitom příští americký prezident již dopředu avizuje, že evropští členové NATO budou muset vynaložit na svou obranu více než 2 % HDP. Co se tedy týče nákladů na obranu, tj. na obranu svobody, demokracie a evropských hodnot před imperiálním pojetí Pax Russia, hnutí ANO 2011 tak opakovaně zabředlo ve spojení s nadšením nad Trumpovým znovuzvolením do bahna svého bezbřehého, ale i bezedného populismu.
Závěrem tedy, aby čeští chcimírové jaksi neměli pražádné pochybnosti o podobě „ruského míru“, po kterém tak toužebně volají, je žádoucí připomenout Solovjovo konstatování z letošního dubna, kdy uvedl, že mír mezi Západem a Ruskem byla náhoda a že přirozeným stavem je válka mezi nimi. A cílem ruské hybridní války je již po řadu let i Česká republika. Buď se nám podaří při následujících parlamentních volbách ubránit svobodu a demokracii nebo budoucí vládní garnitura bude servilně kopírovat prokremelské patolízalství slovenského premiéra Roberta Fica.
