Článek
Necelých dvacet procent oprávněných voličů nás na základě demokratických voleb posouvá východním směrem. Prozatím pouze v Evropském parlamentu. K tomu stačí ošálit převažující část voličů bez historická paměti populistickými sliby a antisystémovými hesly. Stačí dokola opakovat: „ANO – bude lépe“ či po čtyřiceti letech bolševické nadvlády licoměrně vykřikovat úderná hesla: „Stačilo“ nebo „Motoristé sobě.“
Winston Churchill: Demokracie je nejméně špatný způsob vládnutí
Demokracie je totiž forma vlády, ve které o výkonu státní moci, jakož i v našich podmínkách navazující moci krajské či obecní rozhoduje většina oprávněných voličů. Tj. mimo jiné i v případě České republiky hlasy oprávněných voličů v demokratických volbách. Tzn. v naši zemi se uplatňuje zastupitelská nepřímá demokracie, kdy výkon státní moci či krajské nebo obecní moci se odvíjí od zastupitelů zvolených oprávněnými voliči v demokratických volbách.
Jelikož stále platí staročeské: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají,“ lze považovat za jeden nedostatek liberální demokracie to, že vítězná politická uskupení zcela běžně zapomínají na své předvolební sliby, popřípadě je překrucují nebo v některých případech použijí dokonce naše hlasy jako toaletní papír. Tímto však může být zcela ošidné a zrádné volání po přímé demokracii. Tu programově hlásá v ČR nacionalistické a populistické hnutí SPD (Svoboda a přímá demokracie). Měli bychom mít na paměti, že toto radikální hnutí je vnitřně postaveno na autoritářství a má i xenofobní a profašistické názory.
A tak je záhodno vnímat jejich požadavek na přímou demokracii tak, že SPD jde o to, aby veškeré svobody a demokracie byly svěřeny přímo do rukou jejich vůdce Tomia Okamury. Nezapomeňme v rámci historické paměti, že i Adolf Hitler se dostal k moci na základě voleb a že volební vítězství KSČ v demokratických volbách konaných v roce 1946 otevřelo cestu k více jak čtyřicetileté vládě jedné strany v područí Sovětského svazu. Principy přímé demokracie ve Švýcarsku fungují na základě dlouhodobého vývoje. Avšak v podmínkách nedozrálé české demokracie by to bylo nezodpovědné zahrávání si s ohněm. Stále platí: „Podej čertu prst a on bude chtít celou tvou ruku.“
Určité úskalí pro liberální demokracii představuje i volební účast či spíše ignorování voleb některými voliči, což může být i v České republice zvýrazněno velkou frustrací významného počtu oprávněných voličů ve spojení s hybridní válkou vedenou Ruskem proti západním demokraciím a doplňované o násilné diverzní akce jako byl výbuch muničního skladu ve Vrběticích. Jestliže na základě nedávného sociologického výzkumu třetina občanů hodnotí současný společenský vývoj jako horší než komunistický režim, potom oněch třicet procent nespokojených občanů může při celkové šedesátiprocentní volební účasti vytvořit odevzdáním protestního hlasu neskutečný výsledek ve výši padesáti procent. Pokud tento propočet připadá někomu jako neskutečný, neměli bychom pominout, že frustrovaná je i významná část koaličních voličů, a to z důvodu nenaplňování předvolebních slibů. Nespokojenost těchto občanů pak může vyústit v jejich neúčast ve volbách, tj. ve vyklizení pozic ve prospěch antisystémově naladěných voličů.
TGM: Má-li naše demokracie nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii
V příštích parlamentních volbách tedy půjde o hodně. V podstatě bude sveden souboj o udržení demokratických hodnot. Stručně, ale výstižně popsal demokratický systém vlády Winston Churchill, když konstatoval, že demokracie je nejméně špatný způsob vládnutí. Avšak nemusíme chodit daleko. Přední český představitel demokracie Tomáš Garrigue Masaryk pojímal demokracii jako diskusi a na téma jejich nedostatků řekl: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby.“ Dále k tomuto řekl: „Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.“
Za stavu, kdy někteří spoluobčané jsou v rámci nedůvěry ve společenský systém schopni věřit i takovým nesmyslům, že Země je plochá, a přitom jsou schopni vysypat z rukávu hned třináct důvodů do tuctu, proč tomu tak je, vzniká podhoubí pro šíření různých antisystémových dezinformací. Stačí je v rámci vedené hybridní války vybavit pseudoargumentací a tvářit se, že jejich zdroj je naprosto důvěryhodný, a kvůli tomu je potírán prolhaným a proradným establishmentem. A právě v souvislosti s tím je nutno mít na paměti, že putinovské Rusko ve snaze prosadit zločineckou vizi „nových pořádků“, tj. návratu ke starým postbolševickým nepořádkům, nevede pouze zločinnou válku proti Ukrajině, ale dlouhodobě vede hybridní válku, a to i proti České republice. I toto cílené šíření dezinformací je schopno ovlivnit výsledky voleb, a to nejen v Rumunsku.
Jak výsledky voleb dokážou ovlivnit politické a společenské dění, dokládají letošní eurovolby. Letošních voleb do Evropského parlamentu se v České republice zúčastnilo 36,45 % oprávněných voličů. Čeští populisté, v čele s politikem a oligarchou slovenského původu Andrejem Babišem ve spojení s českými antisystémovými uskupeními zahrnujícími i rádoby národovecké hnutí SPD s výraznými fašistickými a xenofobními tendencemi a projevy v čele s českým politikem a podnikatelem s japonskými kořeny Tomiem Okamurou, získali dohromady 12 mandátů, tj. 57,1 %. Zbývajících devět mandátů získaly proevropské strany. Tj. o čtvrtinu méně oproti politickým uskupením na jedné straně zaměřeným protievropsky a na straně druhé vstřícné vůči putinovskému Rusku.
Byť koaliční politické uskupení prezentovalo ústy premiéra Fialy výsledek letošních eurovoleb jako slušný, ten od počátku nevěštil nic dobrého. O slovo se totiž významným způsobem přihlásily české populistické a antisystémové síly živené proruskou propagandou. Jestliže dosud bývala účast na volbách do EP ve výši zhruba 28 %, potom z českého výsledku letošních voleb do EP jednoznačně vyplývá, že na skokovém navýšení účasti se právě podíleli spíše voliči populistických a antisystémových uskupení hlásající protievropské názory.
Necháme se opět zavléct východním směrem do ruského područí?
Dopad výsledku eurovoleb nenechal na sebe dlouho čekat. Hnutí ANO 2011 po chvíli lavírování, že díky svým sedmi europoslancům bude bohatou nevěstou pro různé frakce v Evropském parlamentu, se nakonec na základě pokynu svého vůdce a vlastníka v jedné osobě Andreje Babiše spojilo s dalšími protievropskými uskupeními a podílelo se tak na vzniku samostatné národovecké frakce Evropští patrioti. Babiš tím reagoval na velkou poptávku významné části českých voličů po protievropských postojích a prvotně tedy očekává, že halasně prezentované okopávání kotníků evropským strukturám může přinést hnutí ANO další voliče s cílem získat v příštích parlamentních volbách vytoužených čtyřicet procent. A na základě toho případně sestavit jednobarevnou vládu. O tom právě český politik slovenského původu Andrej Babiš v současné době sní.
Druhým aspektem zapojení hnutí ANO do protievropské národovecké frakce je možnost vydírat evropské struktury, a to zejména v souvislosti s očekávaným návratem Andreje Babiše do funkce českého premiéra ve spojení s jeho podnikatelskými aktivitami, kdy holding Agrofert aktuálně přešel do Babišova přímého vlastnictví. Není proto divu, že další protievropské kroky hnutí ANO nenechaly na sebe dlouho čekat. A těchto útoků na evropské hodnoty bylo ze strany hnutí ANO ve spojení s komunistickým Stačilo a Turkovými Motoristy povícero.
Při volbách nové evropské komise protievropské uskupení populistického hnutí ANO 2011 a antisystémových sil tvořených SPD, koalicí Stačilo a Motoristy svorně nehlasovalo pro nové složení Evropské komise. Tzn., že většina českých europoslanců byla proti, což významně oslabuje vliv České republiky v Evropském parlamentu. V případě Babišova návratu do Strakovy akademie může vést v našem zakotvení někde na evropské periferii společně Orbánovým Maďarskem a Ficovým Slovenskem.
Na základě českého výsledku v eurovolbách následovaly v Evropském parlamentu další protievropské kroky. Stejné uskupení následně v Evropském parlamentu nepodpořilo návrh na podporu Ukrajiny. A v rámci těchto proruských postojů nezáleží, zda se část našich europoslanců zdržela hlasování (hnutí ANO) či zda přímo hlasovali proti (Stačilo, Ivan David z SPD a motorista Turek). V rychlém sledu následovala ze strany frakce Evropští patrioti zahrnující i europoslance za hnutí ANO ve spojení se zástupci krajní pravice blokace navrhovaného odsouzení plánované cesty Roberta Fica do Moskvy na oslavy konce druhé světové války. Nikomu nevadilo, že Ficova strana se stále hlásí k sociální demokracii, a nikoliv ke krajní pravici. Stejně tak nikomu včetně europoslanců z hnutí ANO nevadilo, že se Robert Fico z pragmatických důvodů nepřidal k národovecké frakci Evropští patrioti. Jednoznačně tak převážila příležitost společně okopat evropským strukturám kotníky, tak proč by si nekopli. Vždyť nepřítel mého nepřítele je můj kamarád.
Jelikož méně než dvacet procent oprávněných voličů nás, včetně dětí, které nemají voličské právo, nasměrovalo prozatím v Evropském parlamentu východním směrem pod azimutem 60°, existuje zcela reálné riziko, že tento trend se prohloubí po příštích parlamentních volbách, pokud o tom rozhodne většina zúčastněných voličů oblbnutých populistickými sliby, antisystémovými hesly a v rámci probíhající hybridní války prokremelskou propagandou. Do Moskvy je sice daleko. Přes Minsk nějakých 1890 km. Avšak v područí putinovského Ruska či alespoň ve vleku prokremelské propagandy se po příštích volbách můžeme ocitnout dříve, než se nadějeme.
Prostě významná část našich spoluobčanů postrádá historickou paměť, když nostalgicky vzpomíná na komunistický režim a touží po postsocialistickém Babišistánu. Stejně tak si část našich spoluobčanů neuvědomuje, že jsme dlouhodobě terčem hybridní války vedené Ruskem proti tradičním demokratickým státům. Naopak přejímáním dezinformací z různých proruských webů se tito spoluobčané stávají aktivní součástí prokremelské páté kolony a ve svém okolí hlásnou troubou proputinovské propagandy, kterou vydávají za jediný spolehlivý informační zdroj.
Zoufalcům volajícím po minulém režimu je záhodno připomenout slova ruského historika Viktora Suvorova, který výstižně konstatoval: „Za kapitalismu člověk vykořisťuje člověka. A za socialismu je tomu naopak.“ A již zmíněný Winston Churchill na toto téma pak řekl: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní jedna cnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“
Anketa
Ten, kdo si s bláhovou představou, že Česká republika představuje pupek světa a že tedy nemáme být součást společné Evropy, si přes tento pupek nevidí na špičku svého nosu. A připomínat těmto spoluobčanům ve vztahu našeho ukotvení ve společné Evropě odkaz tří prutů Svatoplukových je asi jako házet hrách na zeď.
