Článek
Hnutí ANO 2011 se cítí na koni. Aktuálně po krajských volbách ovládlo osm krajů. Není tedy divu, že Andrej Babiš se již dnes vidí zpět ve Strakově akademii a řada politiků tohoto populistického hnutí pak na jim důvěrně známých ministerstvech. A to mj. i s ohledem na dlouhodobě vysoké předvolební preference. Aktuálně průzkum společnosti Mediam přisuzuje hnutí ANO volební preference 33 %, kdežto ODS pouze 11,5 % (pokles o 1,5 %), STAN pak 11 % (nárůst o 1,5 %), Piráti 8 % (pokles o 1,5 %) a SPD 7 % (pokles o 4 %).
Hnutí ANO není postaveno na demokratických principech, neboť o všem podstatném rozhoduje jeho vůdce
Vládní ambice hnutí ANO pramení i z výsledků všech letošních voleb. Zároveň pak i z možnosti reálné vytvořit minimálně stojedničkovou vládní koalici buď s extrémistickými stranami a hnutími (SPD, PRO, Motoristé či Stačilo) nebo s některou stranou současné vládní koalice. Zejména v ODS se o slovo hlásí názorový proud směřující k případné budoucí spolupráci s ANO. A pokud by bylo hnutí ANO schopno vytvořit po příštích volbách většinovou koalici s některou extrémistickou stranou, lze počítat s tím, že Babiš by tímto vydíral ODS k vládní spolupráci. Ale jak již sám řekl bez Fialy coby hlavního protagonisty projektu Antibabiš.
Zásadním problémem hnutí ANO coby politické divize Agrofertu ve vztahu k demokracii je, že má sektářský charakter, kdy Andrej Babiš vystupuje jako neomezený Vůdce. Já platím, já rozhoduji. Prostě, hnutí ANO jsem já, Andrej Babiš, český oligarcha a politik slovenského původu. Úkolem ostatních stranických bossů je pak obhajovat jeho populistické názory, shánět nové členy a stoupence a tím udržovat vysoké volební preference.
Letošní jednání o důchodové reformě u prezidenta Pavla za účasti vrcholných představitelů hnutí ANO je názorným příkladem, jak to dopadne, když výsledek jednání není podle představ Andreje Babiše. Prakticky hned druhý den po hradní schůzce byla shoda mezi vládní koalici a hnutím ANO smetena se stolu. A to za pomoci poněkud dětinské výmluvy, že v jednacím sále byla sorry jako špatná akustika.
Moc si lze kupovat pomocí konta separato vytvořeného z veřejných prostředků
Jestliže Babiš původně hlásal, že bude stát řídit jako firmu, měl tedy coby premiér předchozí vlády dbát na ekonomický výsledek. Tj. v jakém stavu, a především s jakým zadlužením předá zemi budoucím generacím. Jenže on brzy pochopil, že z cizího krev neteče a že v zájmu svého udržení u moci nemusí zodpovědně myslet na to, co v budoucnu zaplatí naše děti a vnoučata. Andrej Babiš si tehdy uvědomil, že pro své mocenské ambice má k dispozici konto separato v podobě veřejných prostředků, které stačí v pravý čas před parlamentními volbami rozdávat plnými hrstmi s cílem koupit si dostatek potencionálních voličů.
V souladu s tím si osvojil pro volby i marketingovou strategii, že rozhodujícím faktorem pro volební vítězství jsou důchodci. Prostě, kdo získá na svou stranu zhruba čtyřicet procent důchodců, má zcela reálnou šanci na volební vítězství. Aby nevznikla mýlka, že tento článek nehorázně útočí na důchodce, pouze upozorňuji, že i já jsem důchodce.
Byť stěžejní skupinu voličského jádra hnutí ANO tedy tvoří důchodci, bylo v období kovidové pandemie významně přilepšeno na úkor státního rozpočtu všem zaměstnancům. Babiš v roce 2020 za pomoci ODS, jakož i SPD, KSČM a dvou nezařazených poslanců prosadil zrušení superhrubé mzdy od začátku roku 2021. V podstatě by se jednalo o racionální opatření, pokud by bylo kompenzováno zvýšením daně z 15 % na 19 %, jak bylo obsaženo i v koaliční smlouvě mezi hnutím ANO a tehdejší ČSSD, kvůli čemuž sociální demokracie tento zásek do státního rozpočtu nepodpořila.
Ale Babiš tehdy cítil před blížícími se parlamentními volbami nutkavou potřebu být štědrý na úkor veřejných prostředků, a to i ke značné nevoli jeho věrné souputnice Aleny Schillerové, tehdejší ministryně financí. Její rezort vyčíslil, že výpadek rozpočtu se tímto ročně navýší o 90 miliard korun. Babišovo nesystémové zrušení superhrubé mzdy tak vytváří každoročně dluh ve výši 90 miliard, jehož splácení se přenáší na budoucí generace. Tj. počínaje rokem 2021 se již jedná o částku 360 miliard korun, kterou budou muset jednou zaplatit naše děti a vnoučata. A tento Babišův dluh bude nadále neutěšeně narůstat.
Co se týče samotných důchodců, Babiš jim vehementně nadbíhal již v průběhu své minulé vlády, kdy se s koaliční ČSSD předháněl, kdo jim přidá více. A to i za stavu, když už došlo k významnému narovnání důchodů a na českou ekonomiku začaly hrozivě dopadat důsledky koronavirové pandemie. V souvislosti s parlamentními volbami v roce 2021 tak nelze ani opomenout zhruba 14 mld Kč vynaložených koncem roku 2020 ze státního rozpočtu na vánoční příspěvek pro důchodce. Oněch pět tisíc představovalo třicet stříbrných, za které následně významná část důchodců zradila svá vnoučata, jelikož ta budou muset v budoucnu zaplatit i tento dluh. Osobně jsem Babišův předvolební úplatek tehdy odevzdal nejbližšímu Klokánku.
Hnutí ANO tedy láká nespokojené občany na populistické sliby, že vrátí občanům vše, o co je připravila současná koalice, pokud po příštích parlamentních volbách Andrej Babiš opětovně zasedne do Strakovy akademie. Do tohoto předvolebního slibu je zahrnuto i vrácení valorizace důchodů na původní úroveň. V průměru to činí na jednoho důchodce tisíc korun měsíčně, což by pro naše děti a vnoučata vytvářelo v budoucnu další dluh ve výši zhruba 35 miliard ročně. Naopak současná koalice úpravou valorizace důchodů v roce 2023 snížila o tuto částku dluh, který budou muset zaplatit budoucí generace. I důchodci, kteří sobecky nehledí na to, co za nás zaplatí naše vnoučata, by měli mít na zřeteli dlouhodobou udržitelnost důchodového systému, neboť narůstající schodky mohou vést ke jeho kolapsu.
V souvislosti s Babišovými vládními ambicemi, však nesmíme ani zapomenout, že významná část našich spoluobčanů považuje současnou demokracii za horší než komunistický režim. Není tedy divu, že stoupenci populismu Andreje Babiše, který láká voliče na sliby, že je obdaruje dalšími třiceti jidášskými stříbrnými, jaksi touží po Babišem slibovaném návratu postsocialistických poměrech. Není tedy zároveň divu, že řada Babišových stoupenců v reakcí na jeho populistické sliby se hlásí k bolševickému revanšismu. Obavy vzbuzuje i to, že český oligarcha a podnikatel slovenského původu Andrej Babiš populisticky generuje zisky volebních preferenci i pomocí požadavků různých chcimírů na příklon k putinovskému Rusku, a to včetně servilního poklonkování zločinné kremelské klice.
V souvislosti s tím by měly vzbuzovat obavy i názory a požadavky budoucího potencionálního koaličního partnera hnutí ANO Tomio Okamury. Ten jedním dechem hlásá vystoupení z EU a NATO a příklon k Rusku. Po úspěchu SPD po krajských volbách, kdy toto hnutí s fašistickými tendencemi zasedlo s hnutí ANO ve čtyřech krajských vládách, by jeho útoky na současnou koalici pod vedením Petra Fialy ve stylu: „Vymetu jeho škodlivou koalici ze Strakovky“ měly vyvolat ostražitost občanské veřejnosti. Minimálně na základě obdobných výroků ve světle krvelačné kampaně na Václavském náměstí, pak není od věci přemýšlet do budoucna i o plánu B, jelikož obdobné politické názory mají již blízko k lynčování, pogromům a převýchovným táborům.
Neměli bychom zapomenout na historickou zkušenost, kdy i Hitler byl na začátku členem nepočetné extrémistické strany a německým kancléřem se stal na základě volebního výsledku, a to zpočátku ve spojenectví s částí konzervativních sil. V souvislosti s vládními ambicemi SPD nelze ani pominout, že někteří členové SPD v rámci umetání cestičky k případnému zavlečení České republiky do sféry Kremlu zpochybňují rok 1968 a 1989 a vychvalují minulý komunistický režim. Jeví se tedy jako naléhavé, aby každý demokraticky smýšlející občan ČR vzal na vědomí, že případná vláda hnutí ANO a SPD je pro naší křehkou demokracii ta nejhorší varianta.
Avšak negativně lze pohlížet i na případnou budoucí koalici hnutí ANO s uskupením Stačilo, kdy by pravicový extrémismus byl pouze nahrazen levičáckým. Prostě z bláta do louže. Mějme na paměti, že i předchozí Babišův kabinet vládl na základě podpory ze strany KSČM, přičemž toleranci komunistů tenkrát dohodl pragmatik Vojtěch Filip. Nyní však v čele KSČM stojí rudá Káča usilující až neurvale o návrat komunistů na politickou scénu pod rouškou uskupení Stačilo. Samotný Andrej Babiš by samozřejmě uvítal, aby po příštích volbách vládlo samo hnutí ANO. Takže pro případ, že současná koalice by nezískala v příštích parlamentních volbách většinu, se jeví jako nejméně špatné řešení koalice hnutí ANO s ODS, a to za pomoci páté kolony uvnitř této strany.
Extrémismus a populismus je prokazatelně na vzestupů celosvětově. V podmínkách České republiky nárůst extrémismu a populismu se již mj. odráží do názorových neshod uvnitř jednotlivých rodin. A to až nesmiřitelným, kdy děti a vnoučata přestávají rozumět svým rodičům a prarodičům. Nelze se divit, když část našich vrstevníků zaprodává jejich budoucnost za třicet stříbrných.
O udržení demokratického vývoje rozhodnou v roce 2025 voliči
V příštích volbách tedy půjde o hodně. Podstatě bude sveden souboj o udržení demokratických hodnot. I když demokracie má mnoho svých nedostatků, prozatím lidstvo nevymyslelo nic lepšího než, že strany a hnutí toužící po vládě musí s po určitém období své pozice obhajovat v demokratických volbách. Buď se tedy stoupenci demokratických hodnot zúčastní příštích voleb v dostatečném počtu nebo nás svými hlasy převálcují občané naivně naslouchající populistickým slibům ve spojení s pravicovými a levicovými extrémisty.
A my se jednoho rána probudíme do postsocialistického Babišistánu, kdy vládní kormidlo bude nastaveno na azimut 60°, tj. východním směrem na Moskvu do sféry vlivu kremelského zločineckého režimu. A nejen Orbánova vláda dokladuje, že populismus lze udržet u moci dlouhodobě, a to nejen zvolením jednotícího tématu, kterým je v Maďarsku vize obnovení Velkého Maďarska, ale i pomoci rozdělování pašalíků a peněz včetně těch z evropských fondů mezi své stoupence. Co se týče demokracie, nechť je pro nás i varováním vývoj na sousedním Slovensku.
